Karma za článek.

Můj vnuk na mne nedůvěřivě kouká, když mu vyprávím, co všechno jsme jako kluci mohli v padesátých letech vyvádět. Ovšem s přímou zodpovědností, za větší průšvihy na holou a "zaracha". Myslím, ne vím, že mě to nepoškodilo ani na duchu, ani na těle.

Přesně tak to fungovalo ještě v 80. letech ve Švédsku, hlavně na malých místech. Vůbec se nezamykalo, auta také, "ne" znamenalo ne a "ano" opravdu ano.

JAWA tam byla obecně známá, byla jimi ve větším množství vybavená švédská armáda.

Já jezdím do norska pracovat 8let a auto tam nezamykám taky. Na vesnici nechávají lidé přes noc klíčky v zapalování. Ono to co píše pan Ruščák je problém větších měst, Osla a celkově jihu.

Staří lidé jsou pokladnice zajímavých příběhů a zkušeností v každé zemi. Jenže "být starý" poslední dobou není vůbec moderní, tak ty příběhy nikoho nezajímají.

Přitom si skvěle můžete popovídat kdekoliv. V metru, v autobuse, v cizí zemi, někdy i u vás doma!

Když mi bylo asi 12 let, řekla mi babička z tátovy strany, že naši předkové byli z Norska a podpořila to ještě ukázáním nějaké staré listiny o rodokmenu. Mně to bylo tehdy úplně buřt, ale už v 16ti jsem začal tíhnout k severské literatuře a chtěl se tam podívat. Nakonec to dospělo tak daleko, že dnes tam vozím každý rok lidi s koly nebo na ryby, ale hlavní poslání z mé strany je jim to ukázat. Listina se sice ztratila a žádné napojení na příbuzné tam nemám, ale čím víc čtu Vaše články, tím víc si říkám, že něco pravdy na tom bude. V každém se tak nějak ,,poznávám." Samozřejmě, že i já jsem potkal lidi se zájmem o českou kulturu i techniku. Traktory Zetor i náklaďáky Tatra zde byly v 80tých velmi populární. Norský zpěvák Henning Kvitnes měl oblíbenou Škodu 100. Norská hudba a obzvlášť Country je další, velice zajímavé téma. Před rokem jsem uváděl norskou country v našem Country-radiu.