Naše rodina by se tam musela cítit vyloženě dobře. Už moje babička říkávala: Šetřit se má, dokud je z čeho.

Holanďané jsou asi jediní cizinci, které potkáte na našem venkově, kde podle nás nic až tak zajímavého není. Lesy, pole, louky. Jim se prý ale to kempování u nás líbí, ta možnost udělat si na kempové loučce svůj táboráček, courat volně po lese. To si pak člověk uvědomí, že vlastně nežijem v až tak špatné zemi. Sedím si uprostřed vlastního kusu lesa na pařízku a manžel říká: Vždyť máš to, co ani zazobanější Holanďan nemá.

V NL ziji skoro 40 let, tak Nizozemce celkem dobre znam. Vetsina z nich jsou skutecne v dobrem slova smyslu setrni. Mnozi to vsak prehani a jsou az skudlivi.

Tak ono záleží podle mě hodně na tom, s čím to člověk srovnává. Já se i na ty škudlily koukám celkem přívětivým okem, když je srovnávám s těmi snoby z Vestkantu nebo z Baerum, přijdou mi tak nějak sympatičtější  jinak kdepak žijete?

Líbí se mi Váš pohled na svět a na společenské dění, je mi to blízké a proto Vás ráda čtu. Máte asi ze zemí, kde jste žil spoustu dalších zkušeností a postřehů. Docela by mě zajímalo, jak fungují nebo nefungují v těchto zemích systému typu zdravotnictví, péče o potřebné,školství, policie, justice. Při návštěvě holandských měst jsem si tak říkala, jak to dělají ti lidé bydlící v bytech v domech, kde vedou ty strmé schody, když jsou nemocní nebo s úrazem? těším se na další články

Nizozemské zdravotnictví považuji za jedno z nejlepších, a asi i nejlepší ze všech zemí, kde jsem žil, nebo s kterými jsem měl cokoliv do činění. A to ať jde o kvalitu péče, její dostupnost, i flexibilitu pojištění (mohu si korigovat pojištění podle toho, co si myslím, že mi hrozí víc).

Kamarád Jirka restituoval velký statek na Pelhřimovsku a místo inženýra od počítačů se stal chovatelem krav. Měl jich okolo stovky.

A na statku měl také několik hostinských pokojů a ubytovával především Nizozemce.

A vyprávěl, jak jeden pár vyjel vždy s autem na nějaký kopec, popřípadě zbytek vyšlápl "peši", posadil se tam, popíjel pivo z flašky a  čučel hodiny a hodiny do kraje.

A na dotaz, zda to není nuda, odpovídali, že vůbec ne, že doma takové kopce nemají.

Myslím, že to moc drahá zábava nebyla:-)

Tak když si vzpomenu, jak jsem si odskočil z Nizozemí jednou do Česka a koukal jsem ze Zvičiny (kopec, třebaže jsem pod ním vyrůstal, najednou vypadal neuvěřitelně velký) na ještě větší Černou Horu a vůbec celé Krkonoše, tak to naprosto chápu, o čem píšete. Já jsem měl to privilegium, že jsem z okna svého bytu viděl na Sint Pietersberg, tedy Kopec sv. Petra, který je takovým malým pahorkem, ale na nizozemské poměry to byla velehora 

Šetrnost je ctnost, ale lakota je hřích.

U NL je to často to druhé.