1) Mám dojem, že jsem kdesi viděl statistiku, podle které se proporčně odebírá v Norsku míň dětí než v Česku.

2) Je pro mě významné vyjádření ředitele našeho úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí, který měl možnost se - na rozdíl od našich blogerů - seznámit s celým spisem, že děti by zřejmě byly odebrány i v Česku.

3) Odsouzení pro trestný čin na dítěti samozřejmě není (ani u nás) podmínkou ke zbavení rodičovských práv.

4) Mám dojem, že veškerá debata se vede jen o nároku matky, nebo dokonce o nároku České republiky, na téměř (a v uvozovkách) "vlastnictví" obou kluků. Nezaznamenal jsem, že by se někdo hlouběji zabýval tím, zda je návrat do odcizeného prostředí skutečně tím, co teď oba kluci sami chtějí a potřebují.

Na celkový počet dětí se jich odebírá stejně, ale když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Důležité je, jak se s rodinou pracuje potom. Zatímco v Norsku je zvykem utnout veškerý kontakt, děti izolovat jak od původní rodiny, tak od sebe navzájem (ne, nestalo se to jen paní Michalákové, to je běžná norma), protože úřady se snaží vytvořit trvalou vazbu na pěstouny a vymazat minulost, v Česku se naopak umožňuje co nejširší styk s původní rodinou a snahou je, aby se děti do původní rodiny mohly vrátit poté, co se napraví.

Možná se mýlím, ale Norsko rozhoduje o dětech s českým občanstvím. Někdo tady píše, že se rodiče nepřizpůsobili norské výchově. Bezva-nemůžu dítě plácnout, okřiknout, obejmout, fotit.... tak jen budu čekat,až vezme zbraň a frustraci si vybije na spolužácích? Dneska ty děti jsou pod jiným vlivem, žijí jinak, tak nevím, jestli by se jim s mámou líbilo. V tom vidím největší tragédii-po létech bojů dostanu zpět své děti-ale přitom jiné, které mi někdo stačil předělat k obrazu svému.

Děti nebyly odebrány kvůli nějakému plácnutí.

Omlouvám se pokud je má otázka moc osobní.Žijete v Norsku,měl jste Vy sám osobně problém s uvedenou organizací nebo se Vám norský stát nějak pokoušel zasahovat do výchovy vašich dětí?Co sami Norové,brání Barnevernet?Systém je zaměřen především na jejich děti.

S BV naštěstí ne, v naší obci je BV rozumná (v sousední a obzvlášť v té, která je naším krajským městem, pak už ne). Jinak ano, měl jsem s tím zkušenosti, kdy se například zdravotní sestra velmi skepticky dívala na dětský čaj, který jsme dávali synkovi, když měl koliky, tak, jak to činí ca. 150 milionů lidí ve střední Evropě (DE+AT+CZ+PL+SK+HU). Jinak samozřejmě člověk cítí tlaky na to, jak má dítě "správně" vychovávat, a pak je to jen otázka toho, zda se jim podřídí, či nikoliv.

Velmi výstižné. Skvělé. Chybí ji epiteta, abych mohl Váš článek správně popsat. Díky za něj.

Nepokládám se za nějakou lokální pobočku BV, ale myslím si, že ta kauza má dvě různá vysvětlení:

1. Paní Michaláková je svatá, nikdy se nic takového nedělo, její rodina byla zcela neprávem a v rozporu s v Norsku platnými pravidly roztržena a proto má naši plnou podporu.

2. Rodina Michalákovic, i přesto, že tam otec žije déle než 40 let se nedokázala přizpůsobit norským standardům a proto BV zakročil. A paní Michaláková udělala z této ryze privátní věci citovou záležitost České republiky.

Samozřejmě, obě tyto varianty mají mnoho podvariant. Ale, je třeba si uvědomit, že naše veřejnost i úřady jsou vemi často nakloněny tomu podléhat citovému vydírání matek.

Tak například, jistá Marcela Krajníková se před drahným časem vdala do Argentiny, porodila tam dvě děti, argentinské občany s trvalým bydlištěm v Argentině a když po rozvodu soud o ně prohrála, děti unesla.

Ty se nakonec do Argentiny vrátily a když jsem hledal odkaz, tak jsem se dozvěděl, že ty děti "se domů nepodívají"

Podivné, když byly doma v Argentině a já mám silné podezření, hraničící s jistotou, že děti paní Michalákové se cítí doma v Norsku a nikoli v Česku.

Když už tu hodláme jako společnost poučovat uprchlíky o našich křesťanských hodnotách, nebylo by od věci si těch hodnot pár připomenout. (Boží) spravedlnost, milosrdenství a odpuštění si nezasluhuje jen člověk se svatozáří, ale právě člověk hříšný. Sama podstata křesťanství, jakož i naší civilizace, spočívá v tom, že každý, i ten nejhorší zločinec, má svá práva. Nedostane-li vězeň odsouzený za vraždu ve věznici jíst a zemře kvůli tomu hladem, nemůžeme říct "však on také nebyl žádný svatoušek". To je logika, jakou víceméně implikujete Vy. BV zakročil ne proto, že se nepřizpůsobila norským standardům, ale proto, že žádné standardy neexistují a vše spočívá pouze na konkrétním posouzení konkrétních lidí, jejichž jediným vzděláním je tříletý bakalářský obor. Budete se divit, ale neexistuje žádný závazný soubor pravidel, jak se máte v Norsku starat o dítě. Nikdy nevíte, jestli to děláte dobře, NIKDY. Na základě známých případů odebraných a posléze navrácených dětí, tedy dětí, jejichž rodiče byli samotným systémem shledáni nakonec jako dobří rodiče, víme, že důvody, které k odebrání v těchto případech byly, byly natolik vágní, že měly-li by se důsledně uplatňovat v celém Norsku u všech rodin, pak by tady vlastní děti mohl vychovávat jen málokdo.

Nevím, zda patřím nebo nepatřím mezi české intelektuály, ale...

Paní Michaláková vede svůj soukromý právní spor s norskou veřejnou institucí. Spor je postaven na pravidlech, která platí pro obě strany a jejich nedílnou součástí jsou tzv. opravné prostředky (odvolání, dovolání, rozklad). Český stát není účastníkem tohoto řízení, tj. nemůže do něj v současné době vstupovat, maximálně nepřímo (poskytnutím právní pomoci). Podle mne nezbývá pí M. než se odvolat k soudu, případně k soudu odvolacímu, popřípadě ještě dále. Vím, že to celé kolečko bude trvat léta, ale nedělejte z právních pravidel trhací kalendář. Mohl byste se, pane autore, dobrat úplně jiného výsledku než jste plánoval.

Obvykle váš blog čtu se zájmem, ale na emocionální výlevy od Vás nejsem připraven.

To není emocionální výlev, to je libertariánské vidění světa.

Když napíšu, že je to skvělý článek, tak to nebude dostačující...... Děkuji!   Doufejme, že tato úvaha přivede další lidi k zamyšlení nad tímto zrůdným systémem, který má v názvu "ochranu dětí".

Norské fondy ... Budeme se inspirovat Barnevernetem (podmínka přílivu těch fondů), sebereme lidem co nejvíce dětí a pak je pěkně zaobchodujeme, profi pěstouni (vybraní většinou buď přímo z řad těch intelektuálů anebo v návaznosti na ně) budou mít další dobrý kšeft ... No není to slušný byznys ...?

Jestli si správně vzpomínám, popisoval to i pan Ruščák - případ, kdy rodičům sebrali děti, ale později jim jiné svěřili do pěstounské péče...

Ano, jednat víc srdcem a intuicí a naslouchat víc Přírodě Nechápu, proč zrovna Norové ten stát tolik zbožňují...

 Nemohu si pomoci, ale složky, které měly doložit údajné provinění rodičů, svědčily ve prospěch rodičů, žádné provinění se nepotvrdilo. Přiměřené svobodě jednotlivce by bylo děti vrátit do jejich původního prostředí a bedlivě situaci monitorovat za podpory odborníků. Toto prostě zavání obchodem s dětmi a nebylo by to v historii vyspělých států nic ojedinělého. Destrukce svobody občana jede jako po másle. Jako matka si neumím něco takového vůbec představit. Jednala bych patrně portiprávně a po vzoru jiných rodičů polského původu v Norsku bych se šikanózní mašinérii vzepřela únosem vlastních dětí. Děj se vůle boží...