Můj osobní názor: Pokud žena potřebuje mít pocit světovosti ať se představuje a nechá si říkat Emma Smetana. Jinak přípona -ová je velmi praktická a pokroková. Je výhodou protože na první pohled je patrné, že se jedná o ženu. Například Jean Smetana v psaném projevu. Je to muž nebo žena?

Muž, žena by byla Jeanne.

Poslední poznámka. Spíš než to jméno bych řekl, že lidem vadí samotná Emma Smetana. A mají za to, že její konání ohledně jména je směšné (Já nevím jestli je nebo ne, neznám ji, vím jen, že existuje), slova jako pohoršení a rohořčení jsou spíše vaše deziterpretace, která se vám pro potřeby článku hodila. Některé věci totiž můžo být jednou normální a jindy směšné, záleží na kontextu. Když si někdo koupí drahou věc, když ji potřebuje, tak je to ok. Když si někdo koupí drahou věc, aby lidem ukázal, že jak je bohatý, tak se tomu lidé smějí. Ať si každý v těchto věcech dělá, jak uzná za vhodné, ale vy zase lidem neberte právo se smát tomu, co jim přijde legrační.

Argumety toho článku jsou hodně slabé a nemá cenu to asi znova rozebírat, v diskuzi je toho dost. Argumentace polštinou je úplně mimo. Že v současnosti nepřechylují v polštine jistě neznamená, že by tomu tak mělo být i v češtině: nejde o to, že je vyloučené, aby v češině byla nepřechýlená ženská jména, ale jde o to, že to je výhodné. Jistě bychom se mohli zbavit i dalších jazykových jevů a řešit jejich absenci opisem, ale proč bychom to dělali?

Není třeba ženám bránit dát si příjmení bez přechýlení, ale musejí počítat s tím, že to bude na českého mluvčího působit nezvykle, nešikovně, případně i směšně.

"ukázat někomu, kdo se liší a nestydí se za to"

To je totéž, jako byste dal zapravdu těm, proti kterým brojíte.

Emma Smetana je tedy dle Vás OK.

Jaký názor máte na povinné přechylování jmen sportovkyň v ČT?

Serena WilliamsOVÁ...

Nikdo paní Smetana () pochopitelně nezakazuje, aby se takto jmenovala. To však ale neznamená, že nad tím musíme všichni souhlasně kývat, jako nemocní osli a nesmíme mít na věc vlastní názor.

Navíc ona paní, pokud zde chce žít, musí dodržovat zákony této země i pravidla. A pravidla českého pravopisu si křivit nenecháme. Kdo se za svůj jazyk stydí, hoden potupy všech lidí - J.A.Komenský.

Se zmatením jazyků má lidstvo taky zkušenost - Babylón a další. Takže kterou cestou se dáme? Zdravého rozumu je nám třeba...

Toto mne také ihned napadlo - 3. pád u zvoleného příkladu Smetana, to samé 6. pád (hovořili jsme o Emě Smetaně - hovořili jsme o kancléřce Merkel by už hloupě nevypadalo). Mám jisté zkušenosti se jmény v indonéské polovině mé rodiny, kde vládne (zejm. na Jávě) ve jménech anarchie. Švagr a švagrová nemají ani jedno společné jméno, koncept příjmení neznají, dokonce nemusejí mít ani shodný počet jmen - někdo má jedno - vzor "Suharto", někdo tři typu "Susilo Bambang Yudhoyono) - a do arabských zemí jezdí bez problémů. Zatím jsem se nestal u českých jmen zastáncem nepřechylování, ale u zahraničních je přechylování někdy strašné. Jedním z nejhorších případů je přechylování původně slovanských jmen mužského rodu. Třeba americkou běžkyni českého původu Morgan Uceny (v Čechách by byla Učená) vyslovuje ČT jako "jusinájová". Děs, běs. Takže jsem někde mezi oběma tábory skalních zastánců i odpůrců. (Moje manželka má mimochodem plně přechýlené příjmení, a dnes při pohledu na iracionálně vystresované spoluobčany se mi zdá, že dobře udělala, už i ten knedlík se zelím zvládne sníst i uvařit, takže je vše na dobré cestě, ale jeden nikdy neví...).

Mimochodem, ještě k indonéským jménům a přechylování: strašlivé je Megawati Sukarnoputriová ("putri" znamená dcera a -ová je jak ohyzdné, tak i zcela nadbytečné, rovněž -wati je ženská koncovka). Druhdy jsem byl - v dobách značné slávy českého fotbalového nároďáku - ve sporu s indonéskými novináři, kteří mrvili jméno naší republiky na Republik Ceska nebo jen Ceska. Ve spojení typu "hráč Česká Jan Koller" to vypadalo obzvlášť blbě. Ale jak vysvětlit existenci rodů lidem, jejichž jazyk je (téměř) nezná?

Jméno Ema Smetana zní prostě směšně ale každý si ho zapamatuje; tedy pro využití v showbyznysu je to ideální. Já ani nevím, kdo ta osoba je, ale stále se o jejím příjmení píše - tedy účel splněn. 

A srovnávat Češtinu s jinými jazyky, kde se nepřechyluje nebo se to řeší jinak, je prostě jen mlácení prázdné slámy.

Mne to teda smesne nezni...

Myslím si, že většina lidí se tímto způsobem chce zviditelnit. Je to jejich věc, ale děti nové generace v tom budou míti při učení literatury problémy. Například: spisovatelé Mária Kraus, Ester Novák nebo Ruth Svoboda jim udělají v hlavičkách guláš. A neříkejte že ne, stačí sledovat vědomostní soutěže. Odpovědi které někdy slyšíme, a to na mnohem logičtější otázky, nás utvrzují v tom, že u mnoha dětí je absence samostatného myšlení. Tedy proč jim to ještě více ztěžovat.

P.S. Jména spisovatelů jsou smyšlená.

I kdyby to tak bylo, že se snaží zviditelnit jakože si myslím, že není, mám dvě otázky:

1) Proč je zviditelňování se špatné?

2) Je-li zviditelňování špatné, není snad dobré, když co nejvíce žen bude nosit nepřechýlené příjmení, aby to zevšednělo a nedalo se tím zviditelnit?

Ode mne máte karmu, vcelku pochopitelně, tvrdímť už drahně let, že o svém příjmení by měl mít přednostní právo rozhodovat jeho nositel.

Naštěstí je čeština dost bohatá a nabízí dostatek možností, jak naložit s příjmeními nepřechylovanými, jichž jsou i v současné češtině desítky, ba možná i na sto. Zčásti i díky tomu, že v češtině neexistovalo pouze přechylování "manželské", ale i podoba "dcerská", obvykle nesklonná. A příjmení odvozená z této druhé varianty podnes zůstala v češtině nepřechylovaná a nesklonná (Ševců, Šerých, Jirků, Krejčů, Paulů... a dokonce třeba i Starýchfojtů), nemluvě o tom, že v češtině existují i další příjmení nepřechylovávaná (Horní, Dolní, Kočí, Krejčí, Tachecí...).

Kdo umí s češtinou zacházet, poradí si ve svém projevu i s příjmením nepřechýleným. I díky tomu, že z hlediska historie a vývoje jazyka jsou příjmení vlastně novinkou a jejich kodifikovaný způsob přechylování je mladinký. Zatímco ten, kdo s češtinou zacházet neumí, nejspíš bude blábolit i s přechylováním. Je jistě správné myslet na své posluchače či čtenáře a chtít, aby porozuměli, je však zbytečné psát pro balvany - balvani totiž obvykle moc nečtou (málem jsem napsal "vůbec nečtou," ale po zkušenostech z internetových diskusí jsem to raději poněkud revidoval). 

;o)

PS: S autory zhůvěřilostí typu Božena Slančíková-Timravová, Edith Piafová,  Toyenová,  Guy Cullingfordová, George Sandová apod. pak ztrácet čas nehodlám.

Děkuji za milý komentář.