Jinak ještě jsem zapomněl v článku zmínit další podstatný rozdíl. Běžné záležitosti v životě muslima a jeho víry (svatby, rozvody, pohřby, jak se modlit, co jíst, apod.) se v sunnitském islámu řídí skrze rady, které ad hoc dávají islámští učenci, tedy mám problém - zeptám se - dostanu radu. V šíitském islámu existuje cosi jako kanonické právo; šíitská hierarchie vypracovala za ta století poměrně hodně propracovaný právní řád, který má vykládat šaríju, tedy islámské právo, coby koncept, který vyplývá z Koránu a hadísů (zápisků ze života proroka Mohameda). Problém je jasný - v sunnitských komunitách se šaríja vykládá tak nějak podle toho, jak to který učenec vidí, zatímco šíita má jasno. Výhody i nevýhody má samozřejmě obojí, ale zase z toho vychází, že sunnitská větev islámu je méně předvídatelná.

V některých aspektech jsou předvídatelní především wahhábité. Například pro tradiční islámskémyšlení představuje úcta k zesnulým povinnost, proto také opravdovímuslimové pečují o hroby svých příbuzných a blízkých, ohrazují hřbitovy, budujímauzolea svých proroků a svatých mužů. Naproti tomu wahhábité se snaží smésts povrchu zemského kromě kulturních památek i mauzolea muslimských prorokůa svatých mužů, dokonce ničí i hroby prostých muslimů, jak vidímev nejrůznějších televizních zprávách, informujících nás o zvěrstvech abarbarském řádění muslimských radikálů.