problem hysterie okolo odebrani deti je vina Barneverentu, je to bohuzel nedemokraticky spolek v demokraticke zemi, a pripad se stal obcanum take demokraticke zeme, kterou Cesko je, prese vsechny nedostatky. Chova se hnusne, tato instituce, nerikam ze by meli bulvaru vykecat vse o pripadu, ale oni mlzi a zamlcuji i zainteresovanym stranam.

Cetl jsem interview s byvalou pracovnici Barneverentu, a vypada to vselijak. Potrebujou vice jasnych smernic, v demokracii musi byt poradek, to neni pravo saria ktere zavisi na pohledu soudce, tady musi byt pravidla, a kdyz dojde k nejasnostem, a nekdo se soudi, musi byt vyhoveno a musi se dat dukazy aby nedoslo k nedorozumneni. To se bohuzel nedeje, mlzi se. To do demokratickeho statu nepatri.

Vaše psaní jsem si se zaujetím přečetla a děkuji. Obecně je to radost číst. Jen bych k Vašim bodům dodala, že v případě problému v rodině by měly být v případě cizinců řešeny potíže v jejich zemi. Není důvod, aby kluci nebyli v ČR u rodiny, ať už jsou věci jakkoliv.

Ovšem karmu bych klikla i vícekrát

Diky, Vase clanky je radost cist.

Hlavnim problemem je to, ze norsko zajalo ceske obcany a odmita je vydat. Kdyz ma neco proti matce, ma je vydat nasi socialce.

Zůstanou, přesně tak. Aspoň to je můj výklad. Také jsem o tom přemýšlel.

Děkuji za hlas rozumu a střízlivé shrnutí situace. Bohuel z toho jasně vyplývá, že Barnevern je instituce bez pevných pravidel, nekontrolovaná a nekontrolovatelná a tudíž nevhodná k zasahování do něčeho tak důležitého a citlivého jako rodinné vztahy. Dobrá vůle je hezká věc, ale příliš často je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. A že organizce typu Barnevernu, která umožňuje svým zaměstnancům svobodně uplatňovat svou zvůli a ochotně reaguje na jakýkoli podnět, aniž by si pečlivě ověřila skutečnou situaci (o možnosti svůj závěr zrevidovat a přiznat omyl nemluvě), bude přitahovat nejrůznější podivné povahy jako zaměstnance a umožňovat zákeřnou pomstu nejrůznějším křivákům, je naprosto nesporné.

A to je právě to, o čem celou dobu mluvím. To je i nebezpečí celé věci - protože většina systému funguje dobře, když se dostanete do spárů křiváka, nikdo vám nevěří, protože každý zná desítky případů, kde BV pomohla.

Děkuji, Andreji, za opravu vyznění Tvého rozhovoru s panem Veselovským :) Snad jen doplním:

Ano, taky jsme hledali taxativní výčet toho, co je v Norsku ve vztahu k dětem zakázáno. A nenašli. Ptali jsme se tedy zdejších přátel, Norů. Co nám řekli? Ne, nemáme to nikde vypsané. Je to zvyk. Ale poradíme vám: chovejte se k nim, jako k dospělým. Jak byste chtěli, aby se dospělí chovali k Vám. Ba co víc - chovejte se k nim lépe! Představete si situaci: firemní oběd v restauraci. Vy si potřísníte sněhobílou košili kečupem. Nato vyskočí váš šéf, začne vám to čistit a přitom vám hlasitě spílat, jaké jste čuně, že to teď firma bude muset prát a že už nikdy žádný kečup nedostanete.. Dle Norů byste měli dítěti v takové situaci podat ubrousek a klidným hlasem se jej zeptat, zda mu s tím můžete pomoci. Úplně vidím, jak se českým rodičům vaří krev. Jak to bez těch emocí nedokáží zvládnout. Nedokáží, protože byli vychování jinak. Špatně.. Vždyť, proboha! co je špatné na tom, děti nebít, nedávat jim sladkosti kdykoliv si zamanou, neponižovat je?? Prostě je brát jako sobě rovné, jen dosud, hlavně sociálně, nevzdělané.. Pohlavky, nadávky, křik, hodnocení typu: "ty jsi ale hlupák, po kom to máš.." v ČR, v různé intenzitě, běžná praxe v každé rodině. Tady je to prostě zakázáno. Všichni to vědí. Co si mám myslet o lidech, kteří to nedokáží dodržet??..

A že je to zakázáno zákonem? Ano, je. Kdyby to bylo jen doporučení, jako v ČR, tak nad tím všichni mávnou rukou. Jako v ČR. Výchova dítěte je pracný proces. Proces, který mu ze své podstaty převážně ubližuje. Snažíme se jej nacpat do krabice s nápisem: "úspěšný a odpovědný občan". Na vlídnou výchovu je třeba čas. Času je dnes málo. Facky, pohlavky, křik, tresty.. To jsou výchovné zkratky, které rodičům ulehčí cestu k cíli ve chvíli, kdy si dítě chce třeba hrát, místo aby počítalo. Při tom obvykle stačí dát mu upozornění, že za 5 minut tuto činost opustí. Dítě pak má čas se emocionálně připravit.. pro mne je ve výchově Norsko o míle před ČR..

Opravdu rád bych viděl, jak by jste obstál s tím přístupem u mojí mladší neteře (5-let). Ta by si vás vysloveně vychutnala.

Nevím přesně jak se k ní mám chovat aby to bylo jako k sobě, ale ona se jistě nechová ke mně nechová jako k sobě. Ta mladá slečna má totiž svoje pravidla a na ty moje z vysoka ... To bude asi ten problém výchovy, tedy jaká pravidla jsou ta správná a budou se dodržovat jako standard.

jj...jenom kdyby jste to nechtěl napsat na Romea a jiné nezivkovky a rošířit mezi naši oblíbenou menšinu...ro n to bude země vyvolená a nám se tady uleví...jenom 200000...to bude stačit...a budou mít daleko větší porodnost...děkuji ZD...

Díky!