Bufdir schopnostem rodičů evidentně nevěří
Toto je překlad článku, jak jej deník Aftenposten vydal:
Bufdir (Barne- ungdoms- og familiedirektorat, tedy Ředitelství ve věcech dětí, mládeže a rodiny) si myslí, že by se rodiče měli přestat spoléhat na vlastní intuici
Sedm z deseti rodičů si myslí, že automaticky vědí, co je pro jejich děti nejlepší. To považuje ředitelka Bufdiru, Mari Trommald, za znepokojivé.
V průzkumu veřejného mínění, publikovaném ve čtvrtek v týdeníku Arendalsuka odpovídá zhruba jeden rodič ze tří, že si jednou nebo víckrát za týden není jistý tím, že to, co dělá, je pro jeho děti tím nejlepším.
„Moderní rodičovství je natolik komplikované, že ho nelze zakládat pouze na intuici a reflexech“, uvedla ředitelka Mari Trommald z Bufdiru. Na jednu stranu je toho názoru, že je dobře, že 70 procent rodičů se cítí jistě ve své roli, ale zároveň říká, že aby byl člověk dobrým rodičem, potřebuje znalosti založené na vědeckém poznání. „Příliš málo [rodičů, pozn. překl.] využívá služeb, které mohou odborně pomoci, jako jsou například zdravotní střediska či úřady na ochranu rodiny“, uvádí. Myslí si zároveň, že nejen rodiče, ale celá populace by měla mít více znalostí o schopnostech být rodičem. „Nestačí mít s dětmi dobré záměry a velmi je milovat, člověk klidně může přivést své děti samou láskou do hrobu. Mělo by se to kombinovat se správně nastavenými limity [ve vztahu k dětem, pozn. překl.]“
S názorem ředitelky Trommald, že je znepokojující, že většina rodičů si myslí, že ví, co je pro jejich děti nejlepší, jasně nesouhlasí rodina Dyrnesových ze Siggerudu. „Dnes se přikládá velká pozornost tomu, aby rodiče vychovávali děti přímo skvěle“, říká Therese Dyrnes. V útulném domě mezi mořem a lesem v obci Ski má rodina se čtyřmi dětmi bezesporu klidnější život, než mnozí jiní. Jak ona, tak její manžel Trond si myslí, že je správné, že se naprostá většina rodičů ve své roli cítí jistě. „Požadavky, jaké společnost má na rodinný život, jsou příliš vysoké“, myslí si matka. „Hodně lidí cítí, že je nezvládá“.
To, že jeden rodič ze tří si pravidelně není jistý tím, jestli je dobrým rodičem, vidí ředitelka Trommald jako dobré znamení. „Jistá míra pokory a nejistoty je pozitivum. Ale problémy nastávají, když člověk hledá [informace, pozn. překl.] na špatném místě“, říká a dodává, že to, že 30 procent rodičů – a byli to nejčastěji muži – uvedlo, že hledají na internetu rady jak vychovávat děti, je důležitá informace.
Také rodiče Dyrnesovi znají pocit nejistoty z dorůstání jejich vlastních dcer Miriam (10) a Rebekky (9). Jak nastavit hranice, co děvčata smí, a co ne? Pro to, že si je pět rodičů z deseti nejistých ohledně role sociálních sítí, mají velmi dobré pochopení. „Zrovna teď s Miriam diskutujeme o tom, kdy může začít používat Instagram; držíme se přitom [firmou stanovené, pozn. překl.] věkové hranice 12 let. Spolu s většinou dotázaných uvádějí, že nejsou-li si něčím jistí ohledně výchovy, hovoří o tom s blízkými přáteli. „Zatím jsme takových situací moc neměli, ale určitě ještě přijdou“, uvádějí.
Ředitelka Trommald si myslí, že je potřebné, aby na internetu byly vědecky ověřené rady, jak vychovávat děti. „Zde máme před sebou ještě kus práce. Mělo by být stejně samozřejmé mluvit o tom, co je dobré rodičovství, jako o tom, že děti mají jíst ovoce a zeleninu a mít dostatek pohybu“, poukazuje.
Otázka Aftenpostenu: „Pokud byste měla vybrat jednu věc, která vás na současném rodičovství znepokojuje nejvíce, která by to byla?“ – „Otevřené konflikty a hádky mezi rodiči mohou mít za následek nemocné a nejisté děti. Vědomí toho, že to může škodit, může stačit k tomu, aby lidé změnili své chování“, odpovídá.
V průzkumu odpovídá devět rodičů z deseti, že by řekli svým přátelům, kdyby se podle nich nechovali vůči svým dětem dobře. Sedm z deseti si myslí, že je v pořádku si vyslechnout názor o tom, že by měli něco jako rodiče dělat jinak.
Rodiče na Siggerudu by rádi měli možnost se ozvat, pokud by se ve skupině jejich známých nebo ve škole dělo něco, o čem je potřeba mluvit. „Ale v praxi je to složitější“, dodávají Therese a Trond Dyrnesovi.
(konec)
Zdroj: Bufdir mener foreldre ma slutte a stole pa ryggmargsrefleksen, Aftenposten 12. srpna 2015, http://www.aftenposten.no/nyheter/iriks/Bufdir-mener-foreldre-ma-slutte-a-stole-pa-ryggmargsrefleksen-8122701.html
Diskuse k tématu zde: https://www.facebook.com/aftenposten/posts/10153437381130516
Tento článek jsem přeložil proto, že ho považuji za důležitý pro pochopení toho, oč v Norsku jde a proč argumenty typu „ale vždyť to dítě má milující rodiče“ se nesetkávají u úřadů s odpovídající odezvou. Myslí-li si ředitelka úřadu, pod který spadá celý systém sociálně-právní ochrany dětí, že rodič se neobejde bez vědeckých metod a bez toho, aby byl veden institucemi v tom, jakým má být rodičem, těžko může být něco větším důkazem, že je v Norsku něco fundamentálně špatně. Stojí za to se podívat do diskuse pod článkem, a to jak na Disqusu, tak na Facebooku. Naprostá většina komentářů vyjadřuje pobouření nad slovy ředitelky Bufdiru, vysmívá se jí, nebo jí nadává. I to o něčem svědčí.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');