Jak se co v Norsku dělá, díl 22.: Vánoce a Silvestr

14. 01. 2015 11:00:59
Vánoce (Jul) i Nový rok (Nyttår) máme v Norsku, stejně jako i jinde, za sebou a je tak dobré se ohlédnout po tom, jak se zde obojí slaví. Oslavy se od těch středoevropských poměrně zásadně liší.

Vánoční čas v Norsku předznamenává především julebord (doslovně Vánoční stůl), lutefisk, Sankta Lucia (svatá Lucie) a soupeření jednotlivých pivovarů o to, kdo uvaří lepší vánoční pivo (juleøl) a tradiční vánoční limonádu (julebrus). Julebord je velmi specifická akce, která je většinou spojená s pracovištěm a kolegy z práce. Julebord zpravidla znamená spoustu dobrého jídla, které je poté korunováno spoustou alkoholu. Co se týče spotřeby alkoholu, má několik důsledků. Jednak po julebordu bývá poměrně dost lidí, a to i takových, do nichž byste to neřekli, tedy lidí jinak velmi „spořádaných“, naprosto namol a chovajících se po požití hodně divně. Ono totiž není požití jako požití – třebaže Norové nepijí hodně, pijí rychle a mají tendenci do sebe alkoholické nápoje nasáknout doslova jako mycí houba (toto přirovnání jsem si nevymyslel, å drikke som en svamp, tedy pít jako houba je norské úsloví), což by podle mého pozorování rozhodilo i leckterého trénovaného Čecha nebo i Bavora, kterýžto kraluje statistikám s počtem litrů vypitého piva na osobu za rok s neuvěřitelnými 180 litry (druzí Češi jsou na zhruba 140), ovšem který má tu spotřebu v rámci času mnohem více rozloženou. Opilost má souvislost s dalším důležitým pravidlem: Det som skjer på julebord forblir på julebordet, tedy „Co se stane na julebordu tam má i zůstat“. Jen tak pro představu co se může stát, velmi barvitě to ve svém článku v listopadu loňského roku popsaly tři redaktorky deníku Bergens Tidende.

Lutefisk je původně štědrovečerní jídlo, které bylo ovšem, s tím, jak přestalo být z nouze ctností přesunuté před Vánoce. Je to jídlo značně kontroverzní; kdo ho kdy zkusil (respektive kdo kdy našel odvahu k tomu ho zkusit), tak ho buď miluje – jako například autor těchto řádků – nebo ho z duše nesnáší. Je to totiž ten typ jídla jako skotský haggis, tedy ví-li člověk, z čeho se to dělá, potřebuje opravdu velmi mnoho odvahy, jakož i trochu posilnění alkoholem, aby se toho dotkl. Přesto jsou lidé, kteří na haggis nebo lutefisk nedají dopustit. Co to tedy je? Doslovně by se dal název lutefisk přeložit jako „louhová ryba“, což napovídá, jak tento pokrm vzniká. Základem je treska sušená buď tradičně bez jakékoliv úpravy na vzduchu na takovýchto stojanech, nebo solená na zemi – rybě takto sušené se říká klippfisk a není to nic jiného, než slavné portugalské bacalhau. Protože je treska, ať už sušená tak či onak, ve výsledku tvrdá jako prkno, je potřeba ji změkčit, což se provádí dvojím máčením – nejprve ryba měkna šest dnů ve studené vodě, načež se dá na dva dny do studeného roztoku louhu sodného, čímž se její konzistence změní v takovou trochu želatinu. Protože pH takové pochoutky dosahuje až hodnoty 12, což ji činí zcela nepoživatelnou, je potřeba ji vyprat – proto se máčí ve studené vodě po dobu šesti dnů, přičemž voda se každý den mění. Aby byl tedy na Vánoce lutefisk připravený, je potřeba začít už na začátku prosince; většina lidí si to ale usnadňuje tím, že už vylouhovanou a vypranou rybu koupí v obchodě. Poté je potřeba rybu po povrchu posolit, počkat tak půl hodiny a vrstvu slaného roztoku, který se tam vytvoří, opatrně sejmout. Pak už ji jen stačí buď opéct na pánvi, nebo zabalit do aluminiové folie s drobnými dírkami a upéct v troubě. Lutefisk se ovšem neservíruje jen tak – k rybě patří mnoho různých dodatků, které teprve udělají z tohoto poměrně podivně vyhlížejícího pokrmu gastronomický zážitek. Nejtradičnější je podávat (každou věc zvlášť) k lutefisku opečenou slaninu, hrášek, hrachovou kaši, brambory, lefsu (tradiční norská placka z bramborového těsta), mačkaný tuřín, béchamelovou omáčku, máslo a pak některý ze sýrů – buď tradiční norský hnědý sýr (brunost) nebo kozí sýr. K lutefisku se podává tradiční norská kořalka z kmínu a brambor – akvavit (akevitt). V dnešní době je zvykem organizovat pro přátele předvánoční setkání, na němž se lutefisk jí, takže kdo má tohle jídlo rád, dostane se k němu v čase adventním i několikrát.

K předvánočnímu času patří, jak již bylo řečeno, i svatá Lucie. Původně katolická tradice, která přišla zhruba před dvěma sty lety do Švédska, se tam uchytila a stala se velmi populární. Den svaté Lucie je oslavou světla, slaví ho především děti, ale také dospělí. Ze Švédska se tradice dostala i do Norska, takže i zde je zvykem, byť tedy ne tak běžně jako ve Švédsku, slavit svatou Lucii 13. prosince ráno, kdy je ještě naprostá tma, nejen ve školkách a školách, ale i ve firmách. Ve Švédsku je běžné slavit svatou Lucii na 13. prosince ráno i v rodině, ale v Norsku to běžné není. Oslava vypadá tak, že chodí ženy/dívky převlečené za svaté Lucie a muži/chlapci za (švédsky) Stjärngossar, norsky Stjernegutter, tedy „hvězdné chlapce“, což je tradice odvozující se od středověké balady o Štěpánovi (Stephanus), Herodově podkoním, malém chlapci, který jako první při spatření Betlémské hvězdy volal do ulic, že se narodil král. Svaté Lucie i Štěpánové jdou v průvodu, ve kterém zpívají koledy napsané pro tento den, například tuto a tuto. Lucie chodí oblečené takto, tedy v dlouhých bílých róbách červenými stuhami, se svíčkami v rukou a v případě jedné i na hlavě a Stjärngossar chodí oblečení takto, tedy v bílých róbách se špičatými čepicemi, na nichž jsou nakreslené zlaté hvězdy a s velkou zlatou hvězdou v ruce. Po odzpívání koled se jedí Lussekatter, šafránové koláčky a pije se gløgg, skandinávská verze svařeného vína.

V Norsku jsou Vánoce státním svátkem jako v Česku, tedy 24., 25. i 26. prosince je volno. Dárky se rozbalují 24. prosince a dětem je přináší julenisser. Nisser jako takoví jsou norské mytologické bytosti, dalo by se říct skřítci, kteří vypadají jako lidé, ale jsou maličcí a jsou i charakterově podobní lidem, někteří jsou hodní, jiní jsou zase pořádně zlomyslní. Jak známo, nisser se vyskytují u každého v domácnosti a je velmi důležité s nimi být zadobře. Existuje norské úsloví, které říká, že není možné se od svého domácího skřítka odstěhovat – pokud je vůči nám zlomyslný a škodí nám, je to pravděpodobně proto, že jsme mu sami uškodili, a jediný způsob, jak situaci napravit je, si ho udobřit a začít mu dávat respekt, který mu náleží. Legenda o skřítcích přešla i do jiných úsloví, například nemůže-li někdo něco najít, jeho povzdech směřuje právě na ně – že mu věc někam schovali. Julenisser jsou speciální kategorií skřítků, kteří přicházejí o Vánocích a přinášejí dárky – výměnou za to očekávají, že hospodář nachystá před domem rýžovou kaši. Rýžová kaše bývala v Norsku historicky velmi drahá a miska takové kaše ponechaná před domem pro skřítky byla tedy opravdu zaslouženou odměnou. Skřítci, kteří nosí dárky, se historicky vypadali v lidové představivosti zhruba takto, nicméně poslední dobou bohužel globalizovaný Santa Claus skřítky vytlačuje a nahrazuje, což, vzhledem k tomu, že by ve svých reklamách firmy klidně mohly používat i skřítky, jelikož na rozdíl od Ježíška jsou zobrazitelné, je škoda. Skřítci v původní podobě se dodnes prodávají před Vánoci jako ozdoby či hračky pro děti, ale jinak dostává tradice poněkud na frak.

V Norsku se nechodí na půlnoční mši, vánoční mše je v Norské luteránské církvi na Štědrý den odpoledne, slouží se většinou mezi druhou a čtvrtou. Je to velká událost, velmi oblíbená, i mezi těmi, kteří do kostela běžně nechodí. Lidé, zejména ženy, chodí oblečeny v tradičním kroji (bunadu) a Vánoční mše je většinou přizpůsobena i dětem. V kostele se zpívají koledy, ovšem bohužel není už častým zvykem zpívat koledy během Štědrého večera; poměrně hodně Norům se podařilo odseparovat křesťanskou tradici a křesťanský význam svátků od jejich samotného slavení.

Na Štědrý večer se ve většině Norska jí maso různého druhu (vepřové a jehněčí), a to hodně. Nejoblíbenější jsou vánoční šunka (juleskinke), žebírka (ribbe), pinekjøtt (jehněčí od kosti), opékaná slanina a vánoční klobása (julepølse). Toto maso je doprovázeno různými saláty i dezerty, takže štědrovečerní hostina je opravdu hodně solidní kalorická bomba. Vzhledem k tomu, že aby to všechno byl člověk schopen sníst, musí přinejmenším tuky rozpouštět trochou alkoholu, běžné je červené víno, vánoční pivo a akvavit. Potíž je v tom, že spousta lidí nezná míru a tak Štědrý večer končívá bohužel až příliš často nezřízenými pitím, na což mnohá média před Vánoci upozorňují a před čím různí odborníci často varují, že není dobré, když se děti bojí Štědrého večera kvůli tomu, co budou opilí rodiče či jiní příbuzní vyvádět. Na Boží hod se lidé rovněž hojně navštěvují a jí se další specialita - rakfisk. Pokud někdo považuje lutefisk za zločin proti gastronomii, pak nevím, jak by označil rakfisk - je to jídlo ještě mnohem kontroverznější. Stručně řečeno, jde o shnilého pstruha. Dělá se tak, že se uloví ryba, nasolí, zakope do sudu do země na dva až tři měsíce a poté se podává k jídlu spolu s lefsou, rømme (velmi hustá zakysaná smetana) a akvavitem. Jakkoliv osobně mám lutefisk rád, tak rakfisku se vyhýbám velmi širokým obloukem, a musím potvrdit, že nemáte-li rádi jeho chuť, ani akvavit tomu moc nepomůže.

Co je zvláštní, je z tohoto ohledu oslava Silvestra. Předně: na Silvestra se nepracuje a obchody zavírají už v šest. Přestože se na Silvestra alkohol pije, nepije se ho moc a zdaleka nepije každý. Silvestrovská tradice totiž v Norsku velí, že se jezdí po návštěvách rodiny, kamarádů a je tak potřeba za večer stihnout opravdu hodně. Většinou trvají návštěvy zhruba hodinu a na každé z nich se jí. Silvestrovské oslavy v Norsku nejsou ani tak jako v Česku oslavami alkoholu, ale jídla. Nebudu přehánět, když je nazvu nezřízeným obžerstvím (byť to jídlo bývá vynikající), přesto pro to mám pochopení – každý, k němuž přijdete, jakož i vy sami, se snaží své hosty pohostit co nejlépe a vystřídá-li člověk před půlnocí 4-5 návštěv, má co dělat, aby neprasknul. Na půlnoc se lidé snaží být většinou doma s vlastní rodinou. Pouštění petard a rachejtlí je zcela běžné a Norové si to užívají ve velkém. Mnozí pokračují v ježdění po dalších známých i po půlnoci, byť zdaleka ne většina. Protože hromadná doprava až na velká města nestojí v Norsku zpravidla za nic, je potřeba všude jezdit autem, z čehož vyplývá nemožnost na Silvestra pít – příliš mnoho lidí řídí a ti, co neřídí, často nechtějí pít sami.

Samozřejmě jsem si vědom toho, že ne všechno, o čem píšu, může být univerzálně platné v celém Norsku, ale minimálně ve východním Norsku, tedy v okolí Oslofjordu, to takhle chodí. Přirozeně bych očekával méně alkoholu a více koled na Sørlandet, kde je výrazně více praktikujících věřících, případně méně vepřového a více ryb v severním Norsku, kde se občas ještě tradice lutefisku coby vyloženě štědrovečerního pokrmu drží. Netuším, jak je to s popularitou svaté Lucie na Vestlandet, neboť švédská kultura tuto část Norska nikdy příliš neovlivňovala – spíše dánská a německá.

Obrázek: Takhle jsme slavili sv. Lucii u nás v práci.

Svátek sv. Lucie

Autor: Andrej Ruščák | středa 14.1.2015 11:00 | karma článku: 23.59 | přečteno: 5258x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.85 | Přečteno: 810 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 32.67 | Přečteno: 3074 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6413

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...