Nečekané důsledky švýcarské eurolekce
Mnoho Čechů opět nepochopilo svou pozici (to, že v tomto případě jsou sami mezi poškozenými a ne na místě Švýcarů) a zcela proti svým zájmům stojí po boku švýcarských nacionalistů. Co hůř – je vidět, že poučení z Mnichova do českých luhů a hájů nejspíše stále ještě nedorazilo. Proveďme si nejprve stručnou rekapitulaci zahraniční politiky první republiky: ČSR se místo osvědčeného „give and take“ snažila své vztahy s evropskými sousedy řešit tak, že si výhody nechávala pro sebe, ovšem nedávala za ně nic nazpět. I takové Francii celých dvacet let své existence házela klacky pod nohy, přinejlepším nijak nepomáhala. Za záruku bezpečnosti považovala smlouvu, která se pouze ukázala jako cár papíru, protože nepochopila, že aby spojenec byl opravdovým spojencem, jeden podpis nestačí. Inu a poté to známe všichni: skoro osmdesát let fňukání nad tím, jak nás všichni opustili, zradili a jak za všechno můžou oni a jak na nás není ani kousíček viny.
Ve světle výše uvedené logiky vidí až příliš mnoho Čechů současnou situaci ve Švýcarsku. Vidí ji jako „zápas“ Davida s Goliášem, kde přirozeně fandí Davidovi proti EU. Důvod je zřejmý – sami mají k EU takový vztah, jaký předvedla nadpoloviční většina švýcarských voličů – hlavně brát výhody, ovšem bez toho, aby se za ně zaplatilo. Taková mentalita černého pasažéra. Připomeňme si, oč přesně jde: Švýcarsko není členem EU, je zcela nezávislým státem, takže ve vztahu k EU vystupuje jako rovnoprávná entita. EU má něco, co Švýcarsko chce – volný přístup na půlmiliardový trh, volný pohyb kapitálu a volný pohyb osob. Protože v naprosté většině článků a diskusí na českém internetu dochází k zásadnímu nepochopení toho, co to volný pohyb osob je, zde je pro jistotu definice. Volný pohyb osob totiž má jen málo společného se Schengenem, cestováním na občanský průkaz či čímkoliv podobným; turistů ani fyzického překračování hranic se volný pohyb osob týká jen pramálo. Ve skutečnosti se pod tímto pojmem skrývá možnost usazení se kdekoliv v Unii a v zemích, které si s Unií tento režim dohodly (Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Island) bez nutnosti shánět povolení k pobytu či povolení k práci, pobývat tam déle než standardních 90 dnů a pracovat tam. To je to, po čem Švýcaři touží – mnoho Švýcarů chce mít možnost hledat práci v Londýně, ve Frankfurtu, v Lucemburku či kdekoliv jinde. Výměnou za to EU po Švýcarsku chtěla totéž – aby se unijní občané mohli usazovat ve Švýcarsku a pracovat tam, čehož zejména mnoho Němců, Francouzů a Italů bohatě využívá. A teď došlo k tomu, že Švýcarsko řeklo, že zavádí kvóty na občany z těchto (a dalších) zemí, přičemž samo by rádo mělo možnost pro své občany usadit se kdekoliv v EU. Když EU říká, že Švýcarsku tyto možnosti vezme, z Čech se ozývá jekot o zlovolném Bruselu, který šikanuje nebohé Švýcary za to, že si dovolili demokraticky projevit svou vůli.
Ano, dovolili! A to jim přeci nikdo nebere – odhlasovali si, že nechtějí u sebe Evropany, mají na to plné právo. Tohle rozhodnutí jim opravdu nikdo nebere, ani EU ne. Jenže to rozhodnutí má své důsledky – a na ty má EU plné právo. Švýcarsko v podstatě udělalo něco takového, jako když si někdo zruší předplacenou jízdenku na MHD, ovšem trvá na tom, že mu dopravce musí umožnit ji používat i tak, a když pak přijde revizor a dá mu pokutu, či ho vyhodí z tramvaje, tak si stěžuje na celé kolo na to, jak je šikanovaný. Je fakt, že se tolik Čechů Švýcarů zastává, důsledkem toho, že tento příměr nechápou, nebo důsledkem toho, že sami tuhle mentalitu černého pasažéra mají?
Současné švýcarské události ovšem mají ještě jeden dopad – ukazují jasně, jak Unie a její hlavní členské země reagují na jízdu na černo, což je víceméně to, co chtějí čeští i britští euroskeptici. V čem se oba euroskeptické tábory pletou, je to, že považují své země za natolik velké a důležité, že jim to projde, a že jim výhody zůstanou, aniž by musely dát také něco od sebe. O České republice nemluvě, ani Británie není tak velká a důležitá, aby nemohla EU fungovat vcelku bez problémů i bez ní. Naopak – myslím, že by se mnohým, v první řadě Německu a Polsku, docela ulevilo, protože Británie se projevuje jako neustálý kverulant. Ovšem co by udělala Británie bez přístupu ke čtyřem základním svobodám EU – čili volnému pohybu osob, služeb zboží a kapitálu? Několik globálních firem včetně Forda, které dohromady zaměstnávají v Británii přes sto tisíc lidí, řeklo, že výstup z EU by byl důvodem k přesunu továren do EU. S výstupem z EU by skončilo City – a finanční hub by se přesunul nejspíše do Frankfurtu, protože bez volného pohybu kapitálu v rámci Evropy by nedokázal především Frankfurtu tak jako tak konkurovat. Přes dva miliony Britů (z toho milion ve Španělsku) žije v členských zemích EU, což je stejně, jako je počet jiných občanů EU žijících v Británii. Co by dělalo Spojené království s tím, když by se najednou dva miliony lidí musely vrátit do několika let zpět? Kde by sehnali práci, když by mezitím z Británie odešlo mnoho významných zaměstnavatelů? To jsou všechno otázky, na které David Cameron zná odpověď, ale neříká ji, protože se mu to nehodí.
Pokud jde o vztah k EU, tak si o sobě bohužel příliš mnoho Čechů myslí příliš hodně. Asi by stálo za připomenutí, že většina zahraničního kapitálu, který v ČR je – a ano, je to zahraniční a ne domácí kapitál, který se dokázal po revoluci rozvinout – je tam proto, že byl jasný plán a závazek, že ČR vstoupí do EU. Naprostá většina zahraničních investic, které drží českou ekonomiku nad vodou, by nikdy nepřišla, kdyby nebylo příslibu vstupu do EU. Stejně tak nebude problém pro ně odejít, pokud ČR z EU vystoupí. Je potřeba si uvědomit, že situace se od roku 2004 změnila dost zásadně – tehdy byla ČR největším magnetem na zahraniční investice ve střední a východní Evropě, dnes je to Polsko, které každý rok otvírá stovky kilometrů dálnic a které je najednou schopné dodávat cokoliv – a v dobré kvalitě – velmi rychle na západoevropský trh. Mnoho továren je v ČR pouze proto, že by bylo dražší je přesunout do Polska, než jaká by mohla z takového přesunu plynout výhoda, ovšem jsme si jisti, že to tak bude i v případě vystoupení z Unie?
Bude dobré velmi bedlivě sledovat, co se kolem Švýcarska bude v nejbližší době dít. Bylo by dobré mít to na paměti, přijde-li jakákoliv debata o budoucnosti ČR v EU do veřejné diskuse.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');