Kulturní obohacení přistěhovalectvím, aneb není vždy tak zle

Naše městečko má i se všemi přilehlými vískami (dohromady tvořící jednu obec) 45 tisíc obyvatel, přesto se z něj stává díky evropským přistěhovalcům takové „Little Big Apple“.

Na New Yorku mě fascinovala zejména jeho etnická různorodost – prakticky celý svět je obsažen v jednom městě. Sandefjord, kde bydlím, má městská práva něco přes sto šedesát let; dřív to byla jen malá víska na břehu moře – rozvíjet se začal až s příchodem železnice. Kdyby se tehdejší obyvatel města přesunul v čase do roku 2013, nestačil by se divit. Nejen, že se město rozrostlo; nejen že má mezinárodní letiště, ale hlavně díky krizi ve větší části Evropy se z něj stalo město velmi dynamické, do nějž každý další příchozí přináší kousek své domoviny, čímž se exponenciálně rozšiřují možnosti, které obyvatelé města mají.

Přistěhovalectví do Sandefjordu není nic nového. První přišli lidé ze severu Norska někdy v šedesátých letech. Třebaže jsou ze stejného státu, kulturně i jazykově jsou dost odlišní (a to je řeč o Norech, nikoliv o Sámech) a v ospalém provinčním městě znamenali zhruba takový kulturní šok, jako kdyby se do anglického maloměsta, kde se všichni znají, přestěhovalo několik desítek rodin třeba ze Sicílie. Po nich začali přicházet ve velkých vlnách Švédové, Vietnamci a Poláci – nepočítaje v to jednotlivce z mnoha dalších zemí. Pravý boom přistěhovalectví ovšem způsobila krize v EU.

Kromě již všudypřítomných Švédů a Poláků (které se už Norové naučili chápat jako „svoje“ tradiční menšiny) se do našeho malého městečka začali stěhovat ve velkém lidé z nezaměstnaností sužovaných zemí. Přišlo tedy hodně Italů, Španělů, Portugalců, Islanďanů, Litevců, Lotyšů, či Angličanů. Zajímavé je, že v poslední době se zde objevují i Francouzi, kteří příliš mobilní nejsou, nepočítáme-li jiné frankofonní země případně ještě jihovýchodní Anglii či Austrálii. Ještě zajímavější je, že s krizí sem nepřišli – alespoň co sleduji – žádní Řekové. Jeden Kréťan ve městě žije a vlastní restauraci, jenže je zde již skoro třicet let.

Protože výše uvedení příchozí sem často nepřišli proto, že vždy snili o Norsku, ale proto, že je zde práce a u nich ne, věnují zpravidla dost energie do toho, aby jejich život tady byl co nejpodobnější životu v jejich domovině. Vozí sem tak originální potraviny z dotyčných zemí, které by jinak žádný oficiální distributor nikdy do Norska nepřivezl s poukazem na „specifika trhu“. Objevují se obchůdky přímo specializované na takovýto „maloobchodní dovoz“. Vzhledem ke špatné situaci v Itálii (nově příchozí často hovoří o tom, že je v Itálii zaměstnají zpravidla jen zadarmo – totiž „za praxi“) se velmi rychle rozrůstá zdejší italská komunita. Na jejím příkladu lze dobře ukázat, co to s sebou nese.

Třebaže kávu sám nepiji, lidé, kteří tak činí, si tento trend pochvalují. Norská káva je údajně pro každého, kdo kdy měl kávu na jihu Evropy, nepitelná, a díky zdejším Italům se tak dá zajít na pravou italskou kávu všech druhů a velikostí. Dále je k dostání asi dvacet druhů různých omáček, podobný počet druhů sušenek a jiných sladkostí, těstovin, pest, olivových olejů, zkrátka všech pochutin, které Apeninský poloostrov nabízí. Bez Italů, kterým se stýská po domově, by tu něco takového nikdy nebylo. Velmi podobně je to i s jinými přistěhovalci, takže kdo si libuje v poznávání nových chutí, zvyků, kultur či jazyků, cítí se tu jako v ráji.

Novou vlnu přistěhovalců vždy prozradí zvýšený počet aut registrovaných v zemi, odkud pocházejí. Kvůli tomu, že Norsko není v EU, registrace auta ze zahraničí je spojená s enormními poplatky (clo, DPH, jednorázový poplatek – na běžné pár let ojeté auto se běžně platí kolem 150 tisíc NOK, čili necelých půl milionu CZK), přičemž každý příchozí má právo své auto používat 180 dní od svého příchodu do Norska. Nutno podotknout, že toto pravidlo se porušuje asi tak často jako autorská práva hudebních distributorů, a to bez ohledu na strašení vysokými pokutami.

Nejvíce toho samozřejmě zneužívají Švédové, jelikož nejsou tolik nápadní – jsou ze sousední země, navíc ve Švédsku nenesou registrační značky žádný údaj o místě registrace, takže se mohou zpravidla tvářit, že tu jsou jen „na skok“. Ovšem v případě lidí z větších dálek už jde o daleko rizikovější byznys; být celníkem, tak nelze mít jakékoliv pochybnosti o tom, proč na ulici člověk vidí malé – a prázdné – autíčko registrované v Portugalsku, Španělsku, Itálii či na Islandu. Navzdory nápadnosti to zdejší Islanďané zkoušejí také a s islandskými auty tu jezdí, co to dá. To, že se daná komunita v Norsku zabydlela, lze poznat podle toho, že je aut z dané země najednou velmi málo – neboť stačí zpravidla pár příkladů kontroly z blízkého okolí a ostatní se mnohdy zaleknou.

Navzdory tomu, že – nejen v případě aut – jsou evropští přistěhovalci a norští celníci velmi často na dvou různých stranách barikády, je přítomnost prvních jmenovaných vítaná. Ti, kteří přicházejí, jsou totiž většinou vysoce odhodlaní, mají velkou chuť pracovat, mají originální myšlení a zároveň si s sebou vždy přinesou kus své domoviny. Jistě, Oslo je kosmopolitní už dávno, u něj to není žádné překvapení. Ale že se i pětačtyřicetitisícové městečko stane takovým tavícím kotlem? To asi čekal málokdo. Hlavně pak naše město není samo – podobně situace vypadá ve většině takových měst po celém pobřeží Skagerraku a do něj ústících fjordů.

Nejzajímavější ovšem je, že se tady v Norsku se tvoří evropský démos. My, kteří pocházíme z různých koutů EU, se často setkáváme, naše příběhy bývají dosti podobné. Jedni z nás (ze zemí, kde je dobře – mezi takové počítám i Českou republiku) jsou zde kvůli tomu, že máme Norsko zkrátka rádi, druzí proto, že se v jejich původní domovině dá jen těžko žít. Přesto myslíme podobně, máme podobné názory a začínáme tvořit jednu velkou komunitu. A podobně jako v New Yorku, i my jsme přijali jazyk země, kde žijeme a třebaže pocházíme z různých koutů Evropy, mluvíme spolu naprosto přirozeně norsky.

Až vám někdo bude mluvit o tom, že je přistěhovalectví špatné a bude mluvit o „kulturním obohacení“ v ironických uvozovkách, vzpomeňte si na tento blog – třeba to tak bude vypadat i u vás.