Funkční multikulturalismus? Žádný problém.
Profesionálním multikulturalistům zpravidla nejde o multikulturní prostředí, tedy o prostředí, kde se v mezích zákona může chovat každý podle své kultury a kde ho nikdo nešikanuje například za to, že si dá na vánoční stromek ozdoby slaměné, když přeci pro celé blízké okolí je „normální“ dávat skleněné. Věrni marxistickým myšlenkám podporují kohokoliv, kdo vypadá jako Marxův „utlačovaný proletariát“ na úkor „buržoazních měšťáků“. To je totiž pravý klíč, podle něhož typický multikulturní aktivista dělá rozdíly mezi kulturami a podle něhož určuje, které jsou lepší a které horší.
Zdánlivě náhodou jsou multikulturními aktivisty vyzdvihovány vždy takové menšiny, které takovým či jiným způsobem rozvracejí to, co Marx označoval za „buržoazní řád“, tedy stav, kdy se lidé snaží poctivou prací vydělávat na své živobytí a pokud možno nevadit svému okolí. Není potřeba takové menšiny jmenovat, protože příkladů je z mnoha zemí více než dosti, ale je příznačné, že člověk nevidí multikulturalisty zastávat se například donedávna až skandálně potlačovaných práv Basků, Bretonců, Provensálců či Korsičanů Francií. Stejně tak nejsou vidět v Korutanech, kde by mohli prosazovat práva slovinské menšiny, a už vůbec o nich není ani vidu ani slechu ve Švýcarsku, které je glajchšaltováním životního stylu adeptů na občanství pověstné.
Typickou monokulturní zemí bývala donedávna Francie. Přísný zákaz vydávat tiskoviny či vysílat televizi či rádio jinak, než francouzsky, systematická likvidace menšinových jazyků typu okcitánštiny, baskičtiny, katalánštiny aj. a šikana jejich rodilých mluvčích – rád bych viděl člověka, který není fašista, komu se tohle líbilo a kdo by tohle uznával za společnost, v jaké by bylo dobré žít. Oproti tomu přirozeně multikulturní bývala celá střední Evropa, od německých států po říš rakouskou. Nebýt snah několika lidí, speciálně Johanna Gottfrieda Herdera, Otto von Bismarcka a Adolfa Hitlera, kterému v jeho destruktivním tažení fantasticky nahrály vítězné mocnosti první světové války, zůstalo by to tak dodnes. Důležitá byla věrnost panovníkovi, vlastenectví (tedy skutečně sentiment ve vztahu k vlasti = zemi) kvetlo bez ohledu na to, jakým jazykem či dialektem kdo mluvil, nebo jakého byl vyznání.
Mluvíme-li dnes o prosazování multikulturního prostředí, měli bychom mít na paměti to, že jde, nebo by alespoň mělo jít, o prostředí takové, v němž je každému dovoleno žít tak, jak se mu zlíbí, neškodí-li jiným; o prostředí, které by mělo být kulturně neutrální, čili v němž by si mohl každý pěstovat kulturu, jak by chtěl. Takový model, nechceme-li nastolit rovnou diktaturu, navíc nemá alternativu – kde bychom chtěli multikulturní prostředí zarazit? Na rozdílech mezi částmi krajů, kraji, etniky, státy, náboženstvími, civilizačními okruhy? Je státem podporovaná lidová hudba dejme tomu Hanáků a Chodů najednou výrazem multikulturalismu? Přeci hanácká a chodská lidová kultura jsou velmi odlišné, o jazyku ani nemluvě. A dovolíme-li to Hanákům a Chodům, proč ne Němcům, Polákům či Vietnamcům? Je velmi těžké říct, kterou kulturu už bychom měli omezovat a kterou ještě ne. Ten pravý klíč je jinde – v tom, že máme zákony, které mají platit na všechny stejně.
Je jedno, jestli vraždu ze cti provede muslim či bigotní katolík, pořád to bude vražda a měla by být potrestána úplně stejně, jako jakákoliv jiná – podle zákona. Hlásá-li někdo vyhlazení skupin obyvatelstva, záleží snad na tom, jestli je muslim, katolík, nacista, komunista či kdokoliv jiný? Ne – zkrátka se tímto proviňuje proti občanskému soužití a měl by být potrestán, ať se zaštiťuje kulturou domácí či cizí. Tohle by měl být skutečně multikulturní přístup, čili princip „padni komu padni“. Jenže kámen úrazu tkví v tom, že to je princip šířený většinou liberálů a některými konzervativci, kterých to je bohužel mezi účastníky státem vedené „debaty“ o multikulturalismu pomálu.
Zbývá jen jediná otázka – kde se v odpovědných veřejných funkcích, které formulují multikulturní politiku státu, vzali všichni ti marxisté? A nejen v ČR, ale i zde v Norsku či kdekoliv jinde po celém západním světě? Kdo je tam protlačil, když je nikdo nevolil? Jak se to stalo a co je potřeba udělat pro to, aby pluralita, jíž se tito lidé falešně ohánějí, zavládla i v těchto institucích? Musí být opravdu „odborným“ předpokladem pro jakéhokoliv „odborníka na menšiny“, že je marxista a že vidí svět jako neustálý boj „utlačovaného proletariátu“ a „utlačovatelské buržoazie“?
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');