Čtvrtek 29. října 2020, svátek má Silvie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 29. října 2020 Silvie

Návrat do svobodné země

30. 10. 2016 16:30:43
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.

A že to bylo nějakých otázek a nějakého kroucení hlavou. Měli jsme zajištění, dobrou práci, slušný plat, dobrý životní standard. V zemi, která je podle všech možných standardů jednou z nejlepších na světě. Ptáte se, co nám mohlo chybět? Co ospravedlnilo krok do nejistoty, obzvlášť v době, kdy čekáme druhé dítě? Co způsobilo, že i když jsme našli oba v Praze dobrou práci, nebudeme mít žádný nárok na mateřskou dovolenou a budeme si to muset zaplatit sami? Ne, neutíkali jsme, nic nám akutně nehrozilo. Šli jsme za svobodou.

Kdybych před třiceti lety někomu řekl, že za třicet let opustím Norsko a přestěhuji se do Česka kvůli svobodě, asi bych na svobodě dlouho nepobyl, protože by mě brzy zavřeli buď jako provokatéra na Ruzyni, nebo jako duševně chorého do Bohnic. A přesto je tomu tak.

Z Norska jsem neodešel s žádným pocitem hořkosti vůči té zemi, ani se spálenými mosty za sebou. Norsko mám rád, je mi ctí, že jsem tam mohl pobývat, naučit se dobře jejich jazyk a kulturu, najít tam dobré přátele. Těším se na to, jak budu s Nory žijícími v Praze slavit 17. květen každý rok – a moje práce mi dává možnost být s Norskem a Nory v častém kontaktu. Jenže stejně, jako mohl někdo kvůli svobodě kdysi odejít z Československa, čímž nesnižoval svou lásku k té zemi, odešli jsme z Norska i my.

Ne, neberte mne za slovo: samozřejmě dobře vím, že Norsko je demokratická země se svobodou slova a nedá se v tomto ohledu srovnávat s normalizačním Československem. Nesvoboda v Norsku ovšem, navzdory tomu, že je mnohem subtilnější, existuje, a pro svobodomyslné lidi, neřku-li pro libertariány, to země není.

Do Norska jsme odjížděli proto, že jsme se zajímali o tamní jazyk(y), kulturu a chtěli jsme nejen Norsko, ale celou Skandinávii, dobře poznat. To se nám podařilo a jsme za to velmi rádi. Naše motivace nebyla ani zdaleka finanční, jako u mnoha lidí, o čemž svědčí až neuvěřitelná částka, kterou jsme po dobu našeho pobytu tam dali za cestování, poznávání, kurzy jazyka až po nejvyšší úroveň a v neposlední řadě knihy: z Norska jsme si přivezli kamionem mezi jinými věcmi čtrnáct stěhovacích krabic plných knih, z čehož čtyři krabice plné knih v norštině a další jednu krabici knih v dánštině a švédštině. Z tohoto pohledu se dá říci, že jsme si z Norska přivezli to, za čím jsme tam jeli, a mise tedy byla splněna.

Když jsem na těchto stránkách psal svůj seriál Jak se co v Norsku dělá, mnoho lidí se mě, když jsem se k některým věcem vyjadřoval kriticky, ptalo, proč tam tedy jsem, když se mi to nelíbí. Inu – abych právě poznal jinou společnost jako celek, v dobrém i ve zlém. Jinou společnost nepozná člověk, kterému jde hlavně o peníze: ten bude nadávat na to, co se mu nelíbí, ale pozitiva nepozná: budou mu stačit peníze, které si vydělá. Jinou společnost nepozná dobře ani uprchlík (teď myslím obecně, nejde mi o události posledního roku a půl): takový člověk je nové zemi vděčný za záchranu života a není v pozici, v níž může nezávisle hodnotit, protože slušný člověk nekouše ruku, která ho krmí.

Jen málo Čechů si uvědomuje, jak obrovská svoboda v této zemi je, a to vůbec nemyslím jen ve srovnání s Norskem. V Norsku je taková pěkná dětská pohádka od Thorbjørna Egnera, která se jmenuje Folk og røvere i Kardemomme by (Lidé a lupiči v Kardamomovém městě). Vypráví o městě, v němž byl jen jeden zákon: „Všichni by měli být na sebe slušní a hodní, a mimo to si mohou dělat, co se jim jenom zlíbí“ – taková libertariánská utopie, řekl by politolog. Za těch deset let, co jsem v Česku nežil, jsem poznal mnohé země, některé hodně zblízka, některé z větší dálky, a jen těžko hledat takovou, která by se tomuto ideálu blížila tolik, jako právě Česko.

Ano, dá se nadávat – a samozřejmě právem – na EET, balené koblihy a x podobných věcí, ale ta základní svoboda, dělat si, co chci, říkat si, co chci, chodit si, kam chci, dokud to vyloženě neškodí druhým (i způsobovat druhým „mentální nepohodlí“ je tolerováno), v Česku je prakticky stoprocentní, a to je něco, na co bychom jako Češi měli být obzvlášť hrdí, ale také to i zuby-nehty bránit.

Říkávalo se, že bolševik dal lidem jasný deal: základní jistoty a nějak najíst bez nutnosti myslet na budoucnost, výměnou za totální poddanost a odevzdání vlastní svobody myšlení a projevu. V Norsku to funguje v umírněné podobě podobně: člověk se má materiálně celkem dobře (byť je daleko obtížnější zbohatnout v Norsku, než třeba v Německu, ale to by bylo na jinou debatu), zítřek je stejný jako dnešek, život lze plánovat na dlouhou dobu dopředu, ovšem výměnou za to, že vlastní děti mu bude přímo, nebo nepřímo, vychovávat stát ku svému obrazu, že nebude moci rozhodovat o tom, zda si dovolí vystoupit ze „zóny absolutního bezpečí a absolutní jistoty“, a to ať už jde o alkohol, jízdu autem nebo cokoliv dalšího, co může skýtat jistá rizika. Některým lidem to vyhovuje: ostatně našlo se nemálo těch, kterým vyhovovala normalizační „sametová klec“, proti níž je ta norská zlatá a ještě s možnými vycházkami, ale klec to pořád je.

Je úžasně osvobozující nemuset se zpovídat před lidmi, proč (ne)dělám to či ono. Proč vychovávám syna tak či onak. Každému je to jedno – mohl bych jet tramvají i s příslovečným džberem dehtu na hlavě a lidem by to bylo jedno do momentu, než bych na někoho ten džber vylil. Mohu jet po eskalátorech v metru a líbat svoji ženu, aniž by mi někdo okolo dal najevo, že je to nevkusné. Proč? Protože v tu samou chvíli na témže eskalátoru jedou tři další páry, které dělají totéž. Když pojedu v metru s plechovkou piva v ruce a zastaví mě revizor, bude ho zajímat jenom zda mám jízdenku, a ne, co to držím v ruce. A tak bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho.

Ne, nejde zdaleka jen o to, jak stát v Norsku zasahuje do výchovy dětí, i když i to bylo vzato v úvahu, když padlo rozhodnutí, že se stěhujeme. Byl to celý takový ten balík svobody, který vládne v této zemi už od roku 1989, bez ohledu na to, kdo je na Hradě nebo ve Strakově akademii. A doufám, že vládnout jen tak neskončí.

Autor: Andrej Ruščák | neděle 30.10.2016 16:30 | karma článku: 45.64 | přečteno: 11012x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.

V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.

28.5.2020 v 12:36 | Karma článku: 29.87 | Přečteno: 937 | Diskuse

Andrej Ruščák

Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas

Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.

10.5.2020 v 17:41 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 592 | Diskuse

Andrej Ruščák

Podstata vězení obnažená na kost

Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.

20.4.2020 v 22:17 | Karma článku: 40.15 | Přečteno: 4484 | Diskuse

Andrej Ruščák

Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou

Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.

21.1.2019 v 10:07 | Karma článku: 29.15 | Přečteno: 2391 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Josef Nožička

Další osobě uřízli hlavu aneb Macronovo přitvrzení vůči islamismu přichází pozdě

Ve Francii dnes znovu došlo k barbarskému teroristickému útoku, který má s největší pravděpodobností na svědomí islámský radikál...

29.10.2020 v 17:06 | Karma článku: 33.27 | Přečteno: 731 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vzpomínka na tragickou noc

Ve čtvrtek 29. října večer, po západu slunce 12. dne měsíce chešvanu podle židovského kalendáře, si Izrael a celý svět připomene 25. výročí od podlé vraždy izraelského premiéra Jicchaka Rabina.

29.10.2020 v 14:15 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 221 | Diskuse

Jan Ziegler

Putinův člověk podporuje islamistický terorismus

Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov se obul do francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který se rozhodl zbavit Francii muslimských radikálů. Kadyrov také obhajoval brutální vraždu francouzského učitele.

29.10.2020 v 12:59 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 407 | Diskuse

Jiří Čumpelík

770 mrtvých za týden naznačuje, že s koronavirusem nemůže být žádná dohoda

Nový ministr zdravotnictví MUDr. Jan Blatný nemá šanci na 100 dní hájení, naskakuje totiž do rychlíku a musí předložit některé svoje návrhy už příští týden.

29.10.2020 v 12:35 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 337 |

Karel Úlovec

Prezident na koni ?

Tak jsme si včera vyslechli oslavný, povzbudivý, optimistický projev hlavy státu. Hradní show se sice nekonala, ale republika 102 let oslavila. Jaký je ale rozdíl mezi prezidentem před sto lety a dnes ?

29.10.2020 v 12:26 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 265 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6277

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Najdete na iDNES.cz