Pohled na Polsko polským okem, aneb proč se tolik Čechů mýlí

26. 10. 2015 9:20:59
Zisk absolutní většiny pro Prawo i Sprawiedliwość, soudě podle internetových diskusí a blogů, většina Čechů přivítala. Třebaže v dobré víře (sic), ti, kdož PiS vítají, se moc neliší od západních salonních levičáků chválících RVHP.

Na úvod dám takovou osobní retrospektivu. Píše se rok 2006, bydlím v Česku a snažím se přesvědčovat lidi ve svém okolí, aby nevolili Jiřího Paroubka. Účastním se „Hlídky svobody“, kdy po 72 hodin drží lidé „hlídku“ na Staroměstském náměstí a přesvědčují lidi, aby volili kohokoliv, jen ne Paroubkovu ČSSD a KSČM. Za této atmosféry jsem vnímal polské parlamentní volby z roku 2005 jako výhru: vždyť přeci celá polská politická reprezentace, koalice i opozice, se jasně distancovala od komunistické minulosti a bylo jim jasné, kam patří: na Západ. Bohužel to byla chyba: vnímal jsem Polsko očima české politické scény a nedošlo mi to, nač jsem přišel později, když jsem v Polsku bydlel, že PiS, v jakékoliv funkci, kde může něco rozhodovat, je katastrofa.

Prvním náznakem mohlo být, když jsem se účastnil tolkienovského setkání v Bielawie, kde samozřejmě přišla řeč u ohně večer i na politiku, a já jsem vyjádřil názor, který mimochodem dnes spousta Čechů podporuje (PiS je fajn, protože je proti něčemu, co se nám nelíbí u nás doma – dříve to byl směr „KSČSSD“, dnes jsou to pro mnoho mých spoluobčanů uprchlíci a EU), a výsledek byl ten, že jsem ze sebe před lidmi, kteří v tom museli bydlet, udělal blbce. Když jsem se pak do Polska přistěhoval a viděl jsem to na vlastní oči, musel jsem jim dát zapravdu.

Jako někdo, kdo, ač není katolík, má ke globální, i české katolické církvi respekt – nejsem tedy žádný zavilý antiklerikál a „husitsko-jiráskovský bojovník za český ateismus a proti církevním restitucím“ – musím jednoznačně říci, že polská katolická církev čím dál více vypadá, že je součástí té globální, všeobecné (=katolické) církve pouze formálně a pouze náhodou. Tak odpornou instituci, jako je ta, reprezentovaná většinou polského katolického kléru, totiž aby člověk pohledal.

Nejde ani zdaleka o to, že prezentují hodnotový konzervatismus. Třebaže sám jsem hodnotově liberální (respektive abych byl přesný, vůči sobě jsem dost konzervativní a vůči druhým jsem velmi liberální) a tak nesouhlasím s tím, když někdo nesnáší homosexuály, svobodné matky a kdo ví, koho ještě, nejsem z těch, kteří mají tendenci hystericky vyskakovat jako čertík z krabičky, když se s někým takovým potkají. Přesto chovám vůči velké části polského kléru hluboký odpor. Důvod je ten, že až na výjimky jim jde pouze o dvě věci: moc a bezpracné bohatství.

A opět: mnozí čeští konzervativci či katolíci jsou zvyklí na to, když přesně tato slova používají vůči nim různí pseudointelektuálové, a vědí, že je to, pokud jde o českou církev, nebetyčné přehánění. Problém je v tom, že v Polsku je to fakt. Dám příklad hamižnosti velké části polských kněží: poplatky za „služby“, které jsou v Česku pro věřící zadarmo, nebo u nichž kněží vezmou i symbolický dar vážně. Sloužení mše, která by i tak byla sloužena, ale bude na ní zmíněno, že je zde pro někoho konkrétního? 50-100 zlotých. Křest? Na vesnici kolem 100 zlotých, ve městě běžně 300 zlotých. Církevní sňatek? 500 zlotých. Církevní pohřeb? 2000 zlotých. A tak by se dalo samozřejmě pokračovat. Je někdo příliš chudý, že zkrátka nemůže dát tolik peněz za církevní pohřeb? Kněz ho jednoduše vyhodí, ať jde někam jinam, i kdyby zemřelý byl člověk, který za svého života často daroval majetek. Vím o případech, kdy zemřelý odkázal část jmění církvi a pozůstalí, kteří měli velmi těžkou finanční situaci, museli jít k lichváři, aby měli na zaplacení církevního pohřbu.

Aby bylo jasno, „vystoupit z církve a vykašlat se na to“ je daleko těžší, než se zdá. Naprostá většina Čechů si neumí představit, jaký tlak je na menších městech a vesnicích na každého člověka, aby byl konformní (tedy volit PiS, chodit na mše, dávat „na tacę“ a vyžadovat tentýž konformismus i od vlastních dětí). Dám pár příkladů, co se stane, když člověk „neposlouchá“ – všechno to jsou naprosto reálné příběhy:

  1. Zemřel člověk, který na svém pozemku měl malou kapličku (u nás bychom řekli něco jako Boží muka), postavenou na místě, kde jeho syn, rovněž, jako otec, zbožný katolík, účastnící se náboženského života vesnice jako kdokoliv jiný, chce jen posunout jinam, protože si chce na pozemku něco postavit. Lidi začnou „bránit kříž“, místní farář začne na každé mši štvát proti dotyčnému, celá vesnice se nejprve s danou rodinou naprosto přestane bavit, poté dojde k tomu, že dotyčnému někdo zbije dítě a nakonec dojde k tomu, že občasným fyzickým násilím, kameny rozbitými okny a hrozbami žhářství je rodina přinucena opustit vesnici a přestěhovat se jinam. Policie to ignoruje pro „nedostatek důkazů“, protože místní policista je jedna ruka s knězem a jeho nadřízený je zase jedna ruka s nadřízeným místního kněze. Stalo se v Malopolském vojvodství asi před pěti lety.
  2. Mladá žena začala chodit s nekatolíkem a chce si ho vzít. Důsledek? Rodina s ní naprosto utne veškerou komunikaci, v krajnějším případě ji vydědí a je pro ně „mrtvá“. Pokud chodí s katolíkem a mají svatbu v kostele a nechtějí pak pokřtít dítě, stává se celkem běžně, že prarodiče využijí situace, kdy třeba dítě hlídají, aby křest (samozřejmě za peníze) zajistili místo oněch „nezodpovědných“ rodičů. Výskyt: po celém polském venkově, čím víc na východ, tím častěji. Tohle se děje zajisté někde v Polsku právě teď, když čtete tyto řádky.
  3. Blíží se prezidentské volby. Kandidátem na prezidenta nemůže být kdokoliv, ale pouze ti, kteří nasbírají sto tisíc podpisů. Jak to vypadá v praxi? Na malých městech a vesnicích chodí lidé z místní stranické buňky PiS od domu k domu s podpisovými archy – a kdo nepodepíše, tomu se sousedi pomstí, protože to, kdo podepsal a kdo ne, se skrze šeptandu velmi rychle roznese.

Osobně mám za to, že plno polských kněží, jak jsem je poznal, snad ani nemohou být věřící, ale jen cynicky využívají víry místních lidí a strachu před šikanou a společenským vyloučením. Až příliš často mají drahá auta, milenky – a nikdo nic neřekne. V polské katolické církvi je běžné, že ruka ruku myje i v případech sexuálního zneužívání nezletilých – maximum, co se takovému knězi stává, je, že ho přeloží jinam, kde ho ještě nikdo nezná.

Prawo i Sprawiedliwość je politická strana, jejímž hlavním cílem je, aby takováto církev měla co největší moc, za což se klér odvděčuje tím, že za PiS otevřeně agituje a o PO se běžně mluví na nedělních mších v menších městech jako o zrádcích národa. Je to strana, které jde mimo jiné o absolutní zákaz potratů, i kdyby měl být ohrožen život matky nebo v případech znásilnění, což jsou dnes případy, kdy lze potrat v Polsku provést legálně. Velmi pravděpodobně k tomu zákazu teď dojde. Důsledky si radši nedomýšlet. Je to strana, jejíž poslanec v Sejmu, který by měl být sekulární, pověsil – načerno – kříž, který teď nejde sundat, protože tahle strana je okamžitě připravená mobilizovat obrovské masy k „obraně kříže“, ať je to kdekoliv. A ta „obrana kříže“ vypadá daleko víc jako džihád nebo jako protesty proti karikaturám Mohameda, než jako intelektem podložená víra moderního evropského člověka 21. století.

Je mimo představivost většiny Čechů, jaké to je, v Polsku, řízeném těmito lidmi, žít. A že to mnohým nevadí? Jistěže jim to nevadí, protože to jsou lidé, co samozřejmě hřeší, kudy chodí, ale protože jsou „poslušní“, hlásí se ke konzervativním hodnotám „hubou“, třebaže jim to v praxi moc nevychází a jsou dostatečně hlasití, pokud jde o to odsuzovat spoluobčany, kteří jsou „neposlušní“, žije se jim dobře a nikdo jim nic nedělá. Proč by takovým lidem potom měl vadit PiS, tím spíš, když je to právě PiS, který rád rozdává všelijaké „pastelkovné“?

Dalším problémem je to, že regulérnost voleb v Polsku je hodně nahnutá a kdyby české volební komise měly dohlížet na polské volby, asi by našly hodně věcí, které by v Česku nikdy neprošly. Tak například volební tajemství: prostor pro úpravu hlasovacích lístků je v Polsku běžně stůl, na němž stojí z kartonu vyrobená, asi 60 cm vysoká konstrukce o půdorysu písmene X, kde mezi rameny onoho písmene X má být „dostatečné soukromí“ pro úpravu hlasovacích lístků. Hlasovací lístky se pak nedávají do obálky, spousta lidí je hází do urny tak, že je vidí sousedi i volební komise. Je běžné, že rodiny volí spolu, vím o konkrétních případech konkrétních lidí, kde otec rodiny, velký konzervativec (v polském pojetí) a člen PiS kontroluje svou manželku i své děti, jak volí, protože všichni se odeberou k onomu stolu pro úpravu lístků společně a hezky je všechno vidět. A zkus si, dcerunko, volit PO, a končíš.

Tohle se netýká zdaleka jen jednoho volebního okrsku. Moje žena byla upřímně překvapená, když na českých volbách se mnou nemohla jít za plentu, když se mnou šla poprvé do volební místnosti. Tehdy jsem pochopil, že tu něco nehraje – a když pak šla s voličským průkazem volit mimo svůj okrsek (je z jednoho velmi konzervativního města mezi Krakovem a Varšavou), do Kudowy-Zdroju, bylo tam naprosto totéž, včetně lidí nesoucích otevřený lístek do urny tak, že každý viděl, koho volí, i těch nešťastných kartonů, které nahrazovaly plentu. Tento okrsek jsme vybrali v prezidentských volbách, v nichž byl zvolen Bronisław Komorowski, proto, že byl nejblíže ze Dvora Králové. Od té doby jsem se o to zajímal více a mohu potvrdit, že to je běžná praxe po celé zemi.

Pokud někdo ve východní části země, resp. v „modrých“ oblastech (kde dominuje PiS) se veřejně k tomu, že podporuje, či je člen PO, je vcelku běžně označován okolím za zrádce národa a bývá terčem šikany. Aby bylo jasno: PO je strana, která leží tak někde na průsečíku ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Rozhodně nejde o „havlistickou“ politickou stranu, jak si mnoho lidí v Česku myslí, jen proto, že lidé, kteří se s odkazem Václava Havla spojují, ji podporují. Oni ji jaksi podporují proto, že v Polsku neexistuje strana, která by byla Havlovu odkazu blíž, což se ovšem nevylučuje s tím, že je od něj poměrně hodně daleko, a to ať už ekonomicky (PO je neoliberální strana a podporuje kapitalismus, na jaký si ani ODS netroufá), nebo společensky (pořád je hodně konzervativní v hodnotových otázkách, například ani věci jako registrované partnerství nejsou rozhodně univerzálně podporované napříč stranickým členstvem).

Když někdo v Česku jásá nad vítězstvím PiSu, je s největší pravděpodobností pokrytcem, aniž by to o sobě sám věděl. Vsadil bych boty, že kdyby takový člověk musel žít v Polsku řízeném PiSem, a ideálně na venkově, tak by hodně rychle vystřízlivěl. Tady totiž zdaleka nejde o uprchlíky nebo o EU. Tady jde o to, že vyhrála strana, jejíž guru, Jarosław Kaczyński, je takový katolický napůl Chomejní (napůl znamená, že není kardinál, což by odpovídalo Chomejního postavení v šíitské hierarchii v době, kdy přišel k moci, ale světský občan).

V každém případě to budou čtyři velmi krušné roky, ale třeba budou sloužit jako vakcína zdravého rozumu na roky následující, protože až příliš mnoho Poláků zapomnělo, jak vypadal poslední pokus této strany vládnout.

Autor: Andrej Ruščák | pondělí 26.10.2015 9:20 | karma článku: 35.61 | přečteno: 4547x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 141 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 27.60 | Přečteno: 556 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 523 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6413

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...