Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tragická cesta malého Aylana a jeho rodiny

3. 09. 2015 16:05:59
Když jsem už v úterý viděl fotografii utonulého chlapečka v deníku Independent, kromě šoku a automatické představy, co kdyby to byl můj syn, jsem se zhrozil, jak budou vypadat reakce na tu fotografii. A ne nadarmo.

Nejhorší reakce byly, jak se dalo čekat, v Británii, Dánsku a Česku, nejspíš proto, že to jsou média těchto zemí, která si donedávna zvyšovala čtenost na „migrantech“ bez ohledu na to, jestli šlo o uprchlíky před Islámským státem, nebo o oportunistické migranty ze západní Afriky. Fotografie, na které turecký četník drží mrtvé dítě, vydá ovšem za tisíce slov. Kdo ví aspoň trochu, jak to v oblasti vypadá, tak ta slova číst nepotřebuje, ale pro ostatní je tu tento článek.

Tak především – byla to čtyřčlenná kurdská rodina z Kobani, která přežila jeho destrukci, která v syrských poměrech je tím, čím byl Stalingrad za druhé světové války. Bohužel na rozdíl od Stalingradu Kurdové Islámskému státu neustále vzdorují, bez větší naděje, že se podaří nebezpečí, které městu čelí, zcela odvrátit – zatím ho pouze vybojovali nazpět, ale nikdo neví, kdy se boj znovu rozhoří.

Rodina má příbuzné v Kanadě, kteří se zaručili za to, že dostanou-li azyl, zaplatí jim naprosto všechno a kanadská vláda nebude muset na rodinu dát ani cent. Bohužel azyl nedostali, protože není jak je legálně dostat z Turecka, kam utekli. Syřané totiž v současné době cestovní pasy nedostávají a Turecko uprchlíkům žádný doklad, který by umožňoval legální opuštění země, nevydává. Kanadští příbuzní tedy aspoň kurdské rodině platili nájem a živili je na dálku. Bohužel, pro Kurdy není Turecko o moc lepší, než Sýrie, protože jsou pravidelně pronásledováni, šikanováni a vražděni čistě jen pro svůj etnický původ. Turecko pro Kurdy není bezpečnou zemí, a kdo by je posílal do Jordánska nebo Libanonu, by se měl podívat na mapu, kde je Kobani a jak by se asi tak do toho Libanonu nebo Jordánska mohla rodina dostat. Nijak. Pouze přes pásmo okupované Islámským státem, nebo přes pásmo držené frontou an-Nusrá, tedy al-Káidou. Jedna vyhlídka lepší, než druhá. Proto to zkusili přes moře, protože kanadská ambasáda v Athénách by jim už nejspíš byla schopná pomoct.

Příběh této kurdské rodiny je opravdu mementem, protože ti, kdo se utopili, nebyli mladí, bojechtiví, ekonomičtí migranti, ale matka s dvěma malými dětmi, kde přežil jen otec a to jen šťastnou náhodou. Nešli do Německa, nestáli o EU, šli do Kanady. Nebyli by zátěží pro ničí sociální systém. A hlavně – měli hodně dobrý důvod k útěku, na rozdíl od mas afrických přistěhovalců, kteří jdou do EU za lepším.

Upřímně řečeno, malý Aylan a jeho bratr před sebou v Kobani měli jiné vyhlídky – buď je mohla zasáhnout střela od Islámského státu, nebo od tureckého dělostřelectva, které, jak je známo, si do Kurdů vždy rádo vystřelí. V případě pádu Kobani by nejspíš skončili jako otroci, nebo by skončili zavražděni nějakým obzvláště ohavným způsobem. Zajímalo by mě, kdo z chytráků, kteří se nad touto rodinou tak hrozně pohoršovali, si je schopen aspoň trošku představit, z čeho ta rodina utíkala.

„Ale vždyť to není naše chyba!“, říkají mnozí. Ne, není. Stejně jako není moje chyba, když jdu po ulici a vedle mě někdo dostane infarkt. Také mu neřeknu, že neměl jíst tolik tlustého masa a nepůjdu dál. To, čí je chyba, že ta rodina byla na útěku, je totiž naprosto irelevantní, protože viníkem je Islámský stát a všichni, kdo ho otevřeně či skrytě sponzorují a/nebo podporují (tedy celá arabská strana Perského zálivu), a v neposlední řadě Turecko. Ano, můžeme být pedanty a říkat Saúdům, aby neexportovali wahhábismus, Kataru, aby přestal sponzorovat IS, a Turkům, aby přestali šikanovat a terorizovat Kurdy. Ale bylo by to asi jako říkat žralokovi u australských břehů, že by opravdu neměl ty plavce žrát.

Důvod, proč je takovým rodinám potřeba pomoci, je ten, že to je správná věc. Důvodem je to, že takhle se člověk zachovat má, to je přesně ten rozdíl, mezi dobrem a zlem, který se v posledních letech tolik stírá a relativizuje. Ne, my jsme jim neuškodili, abychom museli napravovat, co jsme udělali špatně. Oni se objevili na našem prahu a my (západní svět) jsme se k nim obrátili zády.

„Ale na světě je tolik hrozných věcí tak jako tak! Proč tuhle rodinu považovat za zvláštní?“, namítnou jistě mnozí (a v nesčetných diskusích také namítli). Považuji za neskonale pokrytecké, když někdo odmítá cítit soustrast a soucit s někým, koho naprosto objektivně postihla nějaká tragédie, jen z toho důvodu, že cítí, nebo to aspoň tvrdí, že to cítí, že by pak musel, „aby to bylo spravedlivé“, věnovat stejnou pozornost všem. Ne. Pomoci všem se opravdu nedá, ale člověk by měl aspoň vždy zkoušet pomoct tou troškou, kterou může, když se dostane do situace, která ho s nutností pomoci konfrontuje.

Ta fotografie, na níž drží četník malého chlapečka je výmluvná i v mnoha jiných rovinách, proto také byla publikována prakticky všude. Podíváte-li se na ni, vidíte nejen mrtvého chlapečka, ale také četníka, který div nepláče. Vzhledem k tomu, co se na Egejském moři zrovna v tomhle místě poslední rok děje, silně pochybuji, že je to poprvé, co se četník stal svědkem takové tragédie, přesto je vidět, jak ho zasáhla beznaděj z celé situace. Fotografie ukazuje tragédii hned trojí – tragédii individuální rodiny, tragédii Syřanů, kteří prchají před nevýslovným zlem a tragédii četníka, který ponese vzpomínku na toho chlapečka do konce svých dnů.

Může se stát, že je někdo slepý a hluchý ke všem třem aspektům této tragédie, nejsme v Severní Koreji, aby člověk musel plakat na povel. Ale z úcty ke všem, kterých se tragédie dotkla, by takový člověk měl aspoň mlčet, když už neumí, nemůže, nebo nechce říct něco smysluplného.

Autor: Andrej Ruščák | čtvrtek 3.9.2015 16:05 | karma článku: 41.28 | přečteno: 10207x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.61 | Přečteno: 3454 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.58 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.92 | Přečteno: 4731 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18749 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

I když vláda seniorům polepšila vyššími důchody, mnoho z nich se musí i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Přitom by tomu tak být někdy nemuselo. Věc je o „zlatém vejci“, které jeho majitel nevidí.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 679 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Šlechetné umění kouřit

Lidstvo musí mít bezpodmínečně nějakého obětního beránka, aby mělo možnost si na něm ukájet své komplexy méněcennosti. Když už to dnes není dost dobře možné pronásledovat Židy, protestanty nebo černochy, či Indiány...

22.11.2017 v 12:55 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 414 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident Zeman volební kampaň nevede, jeho úderka ano

Tak nevím, je nadpis tohoto článku ideově správný? Čí potlesk sklidím a koho rozhněvám tak, až mi upřímně řekne, co si o mně myslí? To jsou zase moudra, co?

22.11.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jitka Přikrylová

Proč pro skupinová znásilnění dětí v Evropě hashtag MeToo neplatí?

Na jedné straně hysterie krásek z hollywoodského sexy průmyslu na filmy, co s perfektním make-upem se vžily do role oběti. Po dvaceti letech si vzpomenou, jak jim kdosi sahal na kolínko. A hned se ozve další: „Mně taky!“

22.11.2017 v 11:38 | Karma článku: 43.47 | Přečteno: 2339 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5776

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.