Andrej Ruščák

Pražská kavárna a Norsko

2. 02. 2015 11:00:59
Nemám rád ani termín „ pražská kavárna“, o „lumpenkavárně“ ani nemluvě. Ale fakt je ten, že oba termíny popisují skupinu veřejně činných městských intelektuálů, kteří více či méně sdílejí podobné názory. Nemusíme s těmito termíny souhlasit, ale jejich autor, Miloš Zeman, jimi označil určitou skupinu lidí a fakt, že tak nějak intuitivně každý ví, kdo ta „kavárna“ je, třebaže žádná definice vydaná nebyla, říká, že na vymezení termínu něco bude.

V současné době se více těch, kteří se nejspíš do „kavárny“ řadí, vyjadřuje k problému kolem Norska a BV, nejvíce v Respektu a na serveru Aktuálně.cz. Tyto příspěvky mají většinou společné dvě věci: 1) naprostou neznalost problému, 2) zneužívání problematiky k vlastní agendě, kterou je prezentování české společnosti jako zaostalé vůči „tomu vyspělému Západu“. Asi teď hodně lidí naštvu a budu politicky silně nekorektní, ale myslím, že jako člověk, který je vůči západním myšlenkám, západnímu dědictví a západním hodnotám, i při vědomí některých jejich vad, naprosto loajální, si to mohu dovolit. Tak tedy především – považuji toto flagelantství za projev neznalosti, jak vypadá život na „Západě“ (dávám „Západ“ do uvozovek, protože i ČR je plnohodnotný Západ, jde mi o poukázání na to, že tihle lidé se nepřenesli přes studenoválečné rozdělení světa). V podstatě jde o něco podobného, jako když za komunismu někteří lidé odmítali připustit, že západní svět může mít své chyby, protože měli pocit, že by dílčí kritikou Západu posílili komunistickou protizápadní propagandu. Vážení přátelé – takové vidění světa je nanejvýš chybné! Pokud někdo v roce 1980 reagoval na komunistickou propagandu o Západu plném žebráků tím, že je Západ tak bohatý, že tam žádní žebráci nejsou, tak se tím zaprvé shazoval, a zadruhé pomíjel podstatu konfliktu mezi svobodným a nesvobodným světem. Jediná správná reakce na komunistickou propagandu očerňující Západ byla taková, že každá společnost, i ta západní, má své chyby a nemá jich málo, ale bez ohledu na ty chyby je lepší než jakákoliv jiná, protože umožňuje člověku svobodně žít. Bohužel, tito lidé, z nichž mnozí ještě přispívají do mého jinak oblíbeného Respektu, v podobné logice pokračují a odmítají si připustit, že by v něčem mohla být některá ze „západních“ zemí horší, než Česká republika, případně že by mohla selhat tak jako tak.

S podobnými názory, jaké tito lidé zastávají, se dostáváme k sovětskému „bití černochů“. Ano, Česká republika má milion a jeden problém, ale to ještě neznamená, že nemůže kritizovat druhé, kteří třeba celkově mají situaci lepší, ale u koho došlo k nějakému závažnému selhání. To je bohužel něco, co tito „kavárníci“ často nechápou. Myslí si, že poukázání na chyby těch, které si berou za vzor, je legitimizování českých chyb a selhání. Mám pro ně dobrou/špatnou (každý nechť si vybere) zprávu: není tomu tak.

Teď k samotnému vyjadřování se k Norsku – je neuvěřitelné, jak obrovská neznalost věci z těchto článků, naposledy z tohoto článku od pana Buriana, čiší. Z článku se dozvídáme, že pan Burian o věci v zásadě nic neví, ale věří norským úředníkům, že dobře konají, protože jsou Norové zkrátka vyspělejší, než Češi (sic). Článek, který je velmi podobný těm o norské problematice od lidí jako například pan Petráček z LN či od některých redaktorů Respektu, totiž lze shrnout do jedné věty: „nevím, co se tam děje, ale není možné, aby tak vyspělá demokracie porušovala lidská práva, proto jakákoliv jejich kritika je pouze odváděním pozornosti od českých problémů, kterých máme dost“.

Tyto články mají společné také to, že zcela pomíjejí například mnou mnohokráte zmiňovanou skutečnost, že nejde pouze o případ Michalákových, že problém je výrazně širší, že důvěra v instituce je součástí toho problému a že Norsko není první demokratickou zemí, kde k podobné úřednické zvůli došlo – viz Austrálie, Švýcarsko či Irsko, kde docházelo ještě dlouho po druhé světové válce k masivnímu porušování lidských práv, která byla v případě Austrálie a Irska velmi bohatě odškodňována (Švýcarsko se pouze omluvilo, ale nikoho neodškodnilo).

Nemohu souhlasit s představou, tolik typickou pro „kavárnu“, že některé společnosti jsou automaticky a jednou provždy „lepší“, zatímco jiné jsou „horší“ a tudíž že není přípustné, aby ty „horší“ kritizovaly ty „lepší“. Chtějí-li tito lidé kritizovat české poměry, prosím, v Česku je plno věcí ke kritizování, v tom zcela souhlasím. Ale neberte si, vážení, jako rukojmí vaší vlastní neznalosti děti a rodiny, kterým stát v Norsku, a nejen zde, skutečně ublížil, když o problematice nic nevíte. Budete totiž stejně trapní, jako sovětští představitelé, kteří na americkou kritiku masového porušování lidských práv reagovali slovy o „bití černochů“, bez ohledu na to, jestli to bití bylo skutečné, nebo ne (a to prosím bylo a je).

Autor: Andrej Ruščák | karma: 44.24 | přečteno: 9826 ×
Poslední články autora