Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se co v Norsku dělá, díl 22.: Vánoce a Silvestr

14. 01. 2015 11:00:59
Vánoce (Jul) i Nový rok (Nyttår) máme v Norsku, stejně jako i jinde, za sebou a je tak dobré se ohlédnout po tom, jak se zde obojí slaví. Oslavy se od těch středoevropských poměrně zásadně liší.

Vánoční čas v Norsku předznamenává především julebord (doslovně Vánoční stůl), lutefisk, Sankta Lucia (svatá Lucie) a soupeření jednotlivých pivovarů o to, kdo uvaří lepší vánoční pivo (juleøl) a tradiční vánoční limonádu (julebrus). Julebord je velmi specifická akce, která je většinou spojená s pracovištěm a kolegy z práce. Julebord zpravidla znamená spoustu dobrého jídla, které je poté korunováno spoustou alkoholu. Co se týče spotřeby alkoholu, má několik důsledků. Jednak po julebordu bývá poměrně dost lidí, a to i takových, do nichž byste to neřekli, tedy lidí jinak velmi „spořádaných“, naprosto namol a chovajících se po požití hodně divně. Ono totiž není požití jako požití – třebaže Norové nepijí hodně, pijí rychle a mají tendenci do sebe alkoholické nápoje nasáknout doslova jako mycí houba (toto přirovnání jsem si nevymyslel, å drikke som en svamp, tedy pít jako houba je norské úsloví), což by podle mého pozorování rozhodilo i leckterého trénovaného Čecha nebo i Bavora, kterýžto kraluje statistikám s počtem litrů vypitého piva na osobu za rok s neuvěřitelnými 180 litry (druzí Češi jsou na zhruba 140), ovšem který má tu spotřebu v rámci času mnohem více rozloženou. Opilost má souvislost s dalším důležitým pravidlem: Det som skjer på julebord forblir på julebordet, tedy „Co se stane na julebordu tam má i zůstat“. Jen tak pro představu co se může stát, velmi barvitě to ve svém článku v listopadu loňského roku popsaly tři redaktorky deníku Bergens Tidende.

Lutefisk je původně štědrovečerní jídlo, které bylo ovšem, s tím, jak přestalo být z nouze ctností přesunuté před Vánoce. Je to jídlo značně kontroverzní; kdo ho kdy zkusil (respektive kdo kdy našel odvahu k tomu ho zkusit), tak ho buď miluje – jako například autor těchto řádků – nebo ho z duše nesnáší. Je to totiž ten typ jídla jako skotský haggis, tedy ví-li člověk, z čeho se to dělá, potřebuje opravdu velmi mnoho odvahy, jakož i trochu posilnění alkoholem, aby se toho dotkl. Přesto jsou lidé, kteří na haggis nebo lutefisk nedají dopustit. Co to tedy je? Doslovně by se dal název lutefisk přeložit jako „louhová ryba“, což napovídá, jak tento pokrm vzniká. Základem je treska sušená buď tradičně bez jakékoliv úpravy na vzduchu na takovýchto stojanech, nebo solená na zemi – rybě takto sušené se říká klippfisk a není to nic jiného, než slavné portugalské bacalhau. Protože je treska, ať už sušená tak či onak, ve výsledku tvrdá jako prkno, je potřeba ji změkčit, což se provádí dvojím máčením – nejprve ryba měkna šest dnů ve studené vodě, načež se dá na dva dny do studeného roztoku louhu sodného, čímž se její konzistence změní v takovou trochu želatinu. Protože pH takové pochoutky dosahuje až hodnoty 12, což ji činí zcela nepoživatelnou, je potřeba ji vyprat – proto se máčí ve studené vodě po dobu šesti dnů, přičemž voda se každý den mění. Aby byl tedy na Vánoce lutefisk připravený, je potřeba začít už na začátku prosince; většina lidí si to ale usnadňuje tím, že už vylouhovanou a vypranou rybu koupí v obchodě. Poté je potřeba rybu po povrchu posolit, počkat tak půl hodiny a vrstvu slaného roztoku, který se tam vytvoří, opatrně sejmout. Pak už ji jen stačí buď opéct na pánvi, nebo zabalit do aluminiové folie s drobnými dírkami a upéct v troubě. Lutefisk se ovšem neservíruje jen tak – k rybě patří mnoho různých dodatků, které teprve udělají z tohoto poměrně podivně vyhlížejícího pokrmu gastronomický zážitek. Nejtradičnější je podávat (každou věc zvlášť) k lutefisku opečenou slaninu, hrášek, hrachovou kaši, brambory, lefsu (tradiční norská placka z bramborového těsta), mačkaný tuřín, béchamelovou omáčku, máslo a pak některý ze sýrů – buď tradiční norský hnědý sýr (brunost) nebo kozí sýr. K lutefisku se podává tradiční norská kořalka z kmínu a brambor – akvavit (akevitt). V dnešní době je zvykem organizovat pro přátele předvánoční setkání, na němž se lutefisk jí, takže kdo má tohle jídlo rád, dostane se k němu v čase adventním i několikrát.

K předvánočnímu času patří, jak již bylo řečeno, i svatá Lucie. Původně katolická tradice, která přišla zhruba před dvěma sty lety do Švédska, se tam uchytila a stala se velmi populární. Den svaté Lucie je oslavou světla, slaví ho především děti, ale také dospělí. Ze Švédska se tradice dostala i do Norska, takže i zde je zvykem, byť tedy ne tak běžně jako ve Švédsku, slavit svatou Lucii 13. prosince ráno, kdy je ještě naprostá tma, nejen ve školkách a školách, ale i ve firmách. Ve Švédsku je běžné slavit svatou Lucii na 13. prosince ráno i v rodině, ale v Norsku to běžné není. Oslava vypadá tak, že chodí ženy/dívky převlečené za svaté Lucie a muži/chlapci za (švédsky) Stjärngossar, norsky Stjernegutter, tedy „hvězdné chlapce“, což je tradice odvozující se od středověké balady o Štěpánovi (Stephanus), Herodově podkoním, malém chlapci, který jako první při spatření Betlémské hvězdy volal do ulic, že se narodil král. Svaté Lucie i Štěpánové jdou v průvodu, ve kterém zpívají koledy napsané pro tento den, například tuto a tuto. Lucie chodí oblečené takto, tedy v dlouhých bílých róbách červenými stuhami, se svíčkami v rukou a v případě jedné i na hlavě a Stjärngossar chodí oblečení takto, tedy v bílých róbách se špičatými čepicemi, na nichž jsou nakreslené zlaté hvězdy a s velkou zlatou hvězdou v ruce. Po odzpívání koled se jedí Lussekatter, šafránové koláčky a pije se gløgg, skandinávská verze svařeného vína.

V Norsku jsou Vánoce státním svátkem jako v Česku, tedy 24., 25. i 26. prosince je volno. Dárky se rozbalují 24. prosince a dětem je přináší julenisser. Nisser jako takoví jsou norské mytologické bytosti, dalo by se říct skřítci, kteří vypadají jako lidé, ale jsou maličcí a jsou i charakterově podobní lidem, někteří jsou hodní, jiní jsou zase pořádně zlomyslní. Jak známo, nisser se vyskytují u každého v domácnosti a je velmi důležité s nimi být zadobře. Existuje norské úsloví, které říká, že není možné se od svého domácího skřítka odstěhovat – pokud je vůči nám zlomyslný a škodí nám, je to pravděpodobně proto, že jsme mu sami uškodili, a jediný způsob, jak situaci napravit je, si ho udobřit a začít mu dávat respekt, který mu náleží. Legenda o skřítcích přešla i do jiných úsloví, například nemůže-li někdo něco najít, jeho povzdech směřuje právě na ně – že mu věc někam schovali. Julenisser jsou speciální kategorií skřítků, kteří přicházejí o Vánocích a přinášejí dárky – výměnou za to očekávají, že hospodář nachystá před domem rýžovou kaši. Rýžová kaše bývala v Norsku historicky velmi drahá a miska takové kaše ponechaná před domem pro skřítky byla tedy opravdu zaslouženou odměnou. Skřítci, kteří nosí dárky, se historicky vypadali v lidové představivosti zhruba takto, nicméně poslední dobou bohužel globalizovaný Santa Claus skřítky vytlačuje a nahrazuje, což, vzhledem k tomu, že by ve svých reklamách firmy klidně mohly používat i skřítky, jelikož na rozdíl od Ježíška jsou zobrazitelné, je škoda. Skřítci v původní podobě se dodnes prodávají před Vánoci jako ozdoby či hračky pro děti, ale jinak dostává tradice poněkud na frak.

V Norsku se nechodí na půlnoční mši, vánoční mše je v Norské luteránské církvi na Štědrý den odpoledne, slouží se většinou mezi druhou a čtvrtou. Je to velká událost, velmi oblíbená, i mezi těmi, kteří do kostela běžně nechodí. Lidé, zejména ženy, chodí oblečeny v tradičním kroji (bunadu) a Vánoční mše je většinou přizpůsobena i dětem. V kostele se zpívají koledy, ovšem bohužel není už častým zvykem zpívat koledy během Štědrého večera; poměrně hodně Norům se podařilo odseparovat křesťanskou tradici a křesťanský význam svátků od jejich samotného slavení.

Na Štědrý večer se ve většině Norska jí maso různého druhu (vepřové a jehněčí), a to hodně. Nejoblíbenější jsou vánoční šunka (juleskinke), žebírka (ribbe), pinekjøtt (jehněčí od kosti), opékaná slanina a vánoční klobása (julepølse). Toto maso je doprovázeno různými saláty i dezerty, takže štědrovečerní hostina je opravdu hodně solidní kalorická bomba. Vzhledem k tomu, že aby to všechno byl člověk schopen sníst, musí přinejmenším tuky rozpouštět trochou alkoholu, běžné je červené víno, vánoční pivo a akvavit. Potíž je v tom, že spousta lidí nezná míru a tak Štědrý večer končívá bohužel až příliš často nezřízenými pitím, na což mnohá média před Vánoci upozorňují a před čím různí odborníci často varují, že není dobré, když se děti bojí Štědrého večera kvůli tomu, co budou opilí rodiče či jiní příbuzní vyvádět. Na Boží hod se lidé rovněž hojně navštěvují a jí se další specialita - rakfisk. Pokud někdo považuje lutefisk za zločin proti gastronomii, pak nevím, jak by označil rakfisk - je to jídlo ještě mnohem kontroverznější. Stručně řečeno, jde o shnilého pstruha. Dělá se tak, že se uloví ryba, nasolí, zakope do sudu do země na dva až tři měsíce a poté se podává k jídlu spolu s lefsou, rømme (velmi hustá zakysaná smetana) a akvavitem. Jakkoliv osobně mám lutefisk rád, tak rakfisku se vyhýbám velmi širokým obloukem, a musím potvrdit, že nemáte-li rádi jeho chuť, ani akvavit tomu moc nepomůže.

Co je zvláštní, je z tohoto ohledu oslava Silvestra. Předně: na Silvestra se nepracuje a obchody zavírají už v šest. Přestože se na Silvestra alkohol pije, nepije se ho moc a zdaleka nepije každý. Silvestrovská tradice totiž v Norsku velí, že se jezdí po návštěvách rodiny, kamarádů a je tak potřeba za večer stihnout opravdu hodně. Většinou trvají návštěvy zhruba hodinu a na každé z nich se jí. Silvestrovské oslavy v Norsku nejsou ani tak jako v Česku oslavami alkoholu, ale jídla. Nebudu přehánět, když je nazvu nezřízeným obžerstvím (byť to jídlo bývá vynikající), přesto pro to mám pochopení – každý, k němuž přijdete, jakož i vy sami, se snaží své hosty pohostit co nejlépe a vystřídá-li člověk před půlnocí 4-5 návštěv, má co dělat, aby neprasknul. Na půlnoc se lidé snaží být většinou doma s vlastní rodinou. Pouštění petard a rachejtlí je zcela běžné a Norové si to užívají ve velkém. Mnozí pokračují v ježdění po dalších známých i po půlnoci, byť zdaleka ne většina. Protože hromadná doprava až na velká města nestojí v Norsku zpravidla za nic, je potřeba všude jezdit autem, z čehož vyplývá nemožnost na Silvestra pít – příliš mnoho lidí řídí a ti, co neřídí, často nechtějí pít sami.

Samozřejmě jsem si vědom toho, že ne všechno, o čem píšu, může být univerzálně platné v celém Norsku, ale minimálně ve východním Norsku, tedy v okolí Oslofjordu, to takhle chodí. Přirozeně bych očekával méně alkoholu a více koled na Sørlandet, kde je výrazně více praktikujících věřících, případně méně vepřového a více ryb v severním Norsku, kde se občas ještě tradice lutefisku coby vyloženě štědrovečerního pokrmu drží. Netuším, jak je to s popularitou svaté Lucie na Vestlandet, neboť švédská kultura tuto část Norska nikdy příliš neovlivňovala – spíše dánská a německá.

Obrázek: Takhle jsme slavili sv. Lucii u nás v práci.

Svátek sv. Lucie

Autor: Andrej Ruščák | středa 14.1.2015 11:00 | karma článku: 21.92 | přečteno: 3968x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.61 | Přečteno: 3454 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.58 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.92 | Přečteno: 4731 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18749 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

I když vláda seniorům polepšila vyššími důchody, mnoho z nich se musí i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Přitom by tomu tak být někdy nemuselo. Věc je o „zlatém vejci“, které jeho majitel nevidí.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 679 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Šlechetné umění kouřit

Lidstvo musí mít bezpodmínečně nějakého obětního beránka, aby mělo možnost si na něm ukájet své komplexy méněcennosti. Když už to dnes není dost dobře možné pronásledovat Židy, protestanty nebo černochy, či Indiány...

22.11.2017 v 12:55 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 414 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident Zeman volební kampaň nevede, jeho úderka ano

Tak nevím, je nadpis tohoto článku ideově správný? Čí potlesk sklidím a koho rozhněvám tak, až mi upřímně řekne, co si o mně myslí? To jsou zase moudra, co?

22.11.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jitka Přikrylová

Proč pro skupinová znásilnění dětí v Evropě hashtag MeToo neplatí?

Na jedné straně hysterie krásek z hollywoodského sexy průmyslu na filmy, co s perfektním make-upem se vžily do role oběti. Po dvaceti letech si vzpomenou, jak jim kdosi sahal na kolínko. A hned se ozve další: „Mně taky!“

22.11.2017 v 11:38 | Karma článku: 43.46 | Přečteno: 2339 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5776

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.