Jak se co v Norsku dělá, díl 21.: Jde se na lyže!
Co je první věc, která našince trkne při přestěhování se do Norska, je popularita běžeckého lyžování na úkor sjezdového. Zatímco v Česku řekne-li se „jdu na lyže“, míní se „jdu na sjezdovku“, zde se míní běžky. Ba co víc – naprosto v opačném pořadí se tu děti učí jezdit na lyžích. Jako malý jsem začínal na sjezdovkách, podobně jako všichni mí vrstevníci v Česku v širém okolí, protože se sjezdové lyžování považuje všeobecně za bezpečnější. S tím mohu souhlasit – nejede-li člověk na sjezdových lyžích jako vrah a má-li svou rychlost pod kontrolou (což je jednoduché), tak se nemá šanci vybourat, natož si něco zlomit. V podstatě každá myslitelná nehoda na sjezdových lyžích se dá okomentovat oblíbenou poznámkou dopravních policistů o nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky. To s běžkami je situace jiná. Volná pata, žádné ostré hrany, delší, tenčí a výrazně lehčí lyže způsobují, že se z lyží stává to, co můj bratr nazývá zvráceným sportem – člověk se těší na to, až půjde do kopce, protože na rozdíl od jízdy z kopce má lyže kompletně pod kontrolou. Fakt je ten, že i ten nejlepší běžkař, jede-li po lesní cestě, v níž je jen vyježděná stopa od skútru, případně jen od jiných lyžařů, nemůže nikdy, na rozdíl od lyžaře sjezdového, říct, že má lyže plně pod kontrolou a může ve kterýkoliv moment zabrzdit. Přes to všechno jsou Norové často přesvědčeni o tom, že na běžkách to zvládne každý a nemá se moc co stát, zatímco na sjezdovkách může jít o život. Vzhledem k tomu, jak perfektní norské sjezdovky jsou – málo lidí, skvělá úprava, skoro žádné fronty na vlek (není-li člověk zrovna na Velikonoce v Hemsedalu, ale to je už jiná kapitola) – se tomu hodnocení upřímně divím.
Děti přičuchnou poprvé k běžeckému lyžování ještě jako nemluvňata, kdy se vozí ve fjellpulku. Norsky pulk znamená bob a Fjellpulken je značka speciálně upraveného bobu pro nemluvňata, v němž mohou bezpečně sedět, kde na ně nesněží a nefouká, mají dostatek vzduchu a mohou se rozhlížet kolem, zatímco je jejich rodič táhne na speciální tyčové aluminiové konstrukci připnuté k pásu kolem těla. Díky tyčím tedy pulk brzdí, brzdí-li lyžař, což je vlastnost dosti podstatná. Většina dětí se dostane na vlastní lyžičky, když jim jsou tři roky, a jsou to právě běžky, na které se dostanou, ke sjezdovým lyžím zpravidla přičuchnou až mnohem později.
Bez ohledu na to, kam na lyže jdete, „jít na lyže“ je svého druhu rituál. Ideální výprava na běžky v norském podání má zhruba takový scénář:
- Příprava: kromě obligátních lyží, vosků a oblečení je třeba vzít párky, hořčici, kečup, chléb, vidličku na opékání, něco, na čem se udělá ohníček, případně minimalistická varianta je dát horké párky do termosky. Pak termosku s čajem a něco, co nesmí chybět: Kvikk Lunsj.
- Další příprava záleží na tom, kam se jde. Je-li cílem nejbližší běžkařská aréna nebo, pro ty, co bydlí v Oslo, Nordmarka (lesnaté hornaté a jezernaté území asi 80x80 km kde není žádné trvalé osídlení, žádný průmysl a žádná auta, jen v létě cyklostezky, pěší trasy a v zimě trasy na běžky), pak výše uvedené většinou stačí. Ovšem jde-li se na Gaustatoppen, Hardangerviddu nebo do ještě extrémnějších podmínek – například na Jotunheim – je naprosto nezbytná GPS, nějaký aspoň trochu outdoorový telefon (satelitní není potřeba, signál je skoro všude), náhradní baterie do GPS a oblečení, co pomůže proti sněhové vichřici.
- Příjezd na stopu: zjistí se, jaký je sníh a podle toho se namažou lyže a vyrazí se. Jede se tak hodinu a půl až dvě, načež se rozdělá ohníček a udělají se párky a čaj + sní se nějaký ten Kvikk Lunsj. Poté se jede na další hodinu a půl až dvě, načež se dojede do některé z mnohých turistických chat (turhytter, my bychom řekli bouda), kde se pije čaj, bujón nebo gløgg (nápoj téměř identický se svařeným vínem, ale trochu se liší) a něco se sní, většinou norské srdíčkové vafle s marmeládou a hustou zakysanou smetanou (rømme). Po přestávce se jede dál na další hodinu a půl až dvě, až se dojede k bodu, kde se lyže sundají a odkud se jde/jede domů. Tento časový harmonogram vychází pro průměrné lyžaře, schopnější jezdí déle, spíše rekreační lyžaři kratší dobu.
- Po příjezdu domů je potřeba sundat vosk z lyží – zapomeňte na různé přípravky, tradiční norská metoda je nejlepší, použijte zcela obyčejný margarín na pečení. Jde tím sundat cokoliv. Zní to divně, ale funguje to.
Norské běžecké lyžování obsahuje několik zvláštnůstek, které našinci padnou do oka. Za prvé – přítomnost starších lidí na lyžích. Je velmi běžné vidět na lyžích lidi, kterým je 70+ v kondici, kterou by jim leckterý mladík mohl závidět, a to obojího pohlaví. Za druhé – nevím, odkud se to v Česku zažilo, ale Norové se na lyžích nezdraví skål (čte se skol), nýbrž zcela normálně „hei“. Skål se používá k přípitku. Za třetí – můžete nechat lyže před chatou, jdete-li dovnitř, zcela bez strachu, že o ně přijdete. A to i v Oslo. Bohužel je pravda, že za velkou část kriminality mohou přistěhovalci, ovšem rovněž je pravda to, že ti z přistěhovalců, kteří kradou, v naprosté většině případů nechodí na lyže a neobjevují se na místech, kde se lyžuje.
Většina Norů má dvoje běžky. Jedny na normální sezónu a jedny – zpravidla starší a horší – na její konec. Nejde ani tak o to, že člověk nechce poškrábat skluznice na zledovatělém povrchu, kde sem tam už vykukují kořeny, kameny či asfalt, spíš jde o to, že ty „jarní“ lyže mají docela jiný tvar. Zatímco běžné běžky jsou lehoučké, na tloušťku silné a úzké, jarní lyže jsou placaté, širší, tenčí a těžší. Nedoporučuji tyhle dva typy míchat, protože vám to nepojede.
Pokud nežijete v Oslo, není úplně jednoduché samostatně zjistit, kam se chodí na lyže bez toho, abyste se zeptali místních. Lyžařské arény jsou kupodivu poměrně schované, upozorňuje na ně zpravidla jen nenápadná dopravní značka až na samotné silnici, která jim je nejblíže. Nedá se tedy spoléhat na to, že člověk pojede po hlavní silnici a najednou se dostane ke stopě. Nejlepší je portál Skisporet.no, ovšem ani ten není samospasitelný a nedá se na něj úplně spoléhat. Je plno areálů a stop, které tam nejsou a informace o tom, v jakém stavu stopy jsou, nejsou vždy úplně správné, a to ani za pěkného počasí.
Zmínil jsem se o Hemsedalu na Velikonoce – to je zcela samostatný fenomén. Zatímco my Evropané v Norsku žijící zpravidla o Velikonocích táhneme na jih, Norové táhnou zcela opačným směrem, užít si sníh tam, kde stále ještě je, tedy do hor. Speciálně oblíbený je v tomto případě buskerudský Hemsedal, kam se zpravidla přesune (podle pocitu) na Velikonoce přinejmenším půl Oslo. Hemsedal je vynikající středisko na sjezdové i běžecké lyžování i další druhy zimních sportů, mohu jej jedině doporučit, ale opravdu ne během Velikonoc. Není to tam hlava na hlavě jako v Alpách, sjezdovky jsou dobré, relativně dlouhé, dobře upravené a fronty mizivé.
Tak či onak, ať už se chystáte na lyže do Norska nebo jinam, nezbývá, než popřát God tur!
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');