Středa 25. listopadu 2020, svátek má Kateřina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 25. listopadu 2020 Kateřina

TGM: První prezident, nebo občanský monarcha?

18. 10. 2013 10:00:00
Na rozdíl od jeho nechvalně proslulého následovníka bych měl, i coby monarchista, Tomáše Garriguea Masaryka ve velké úctě i kdyby neexistoval onen vpravdě orientální zákon, tvrdící, že se zasloužil o stát. TGM se stal prezidentem za velmi pohnutých okolností a jsem přesvědčen o tom, že první Československá republika držela pouze a jen díky němu. V momentě, kdy z úřadu odešel, sen skončil. Likvidace státu už pak byla jen otázkou času.

Současná česká, a potažmo i československá Ústava z roku 1920 dává prezidentovi roli odpovídající povaze parlamentní demokracie, tedy ústavně slabou, leč vysoce reprezentativní roli. Taková pozice prezidenta byla převzata z konstituční monarchie, kde rolí monarchy je především být politicky neutrální, morální autoritou pro celý národ, se kterou se může identifikovat kdokoliv bez ohledu na své politické názory. Problém je v tom, že u volených prezidentů toto nefunguje, nikdy to nefungovalo a fungovat nemůže, protože prezident z titulu své volby společnost spíše rozděluje, než aby ji sjednocoval – a málokdy se stane, že je prezidentem více než takových 55 procent voličů (nemluvě o nevoličích). To dělá z prezidentského úřadu úřad přebytečný, neboť se dubluje s postem předsedy vlády a Senátu – prezident, podobně jako Senát, má minimálně podle české Ústavy funkci vracet návrhy do Polsanecké sněmovny. Dovolím si tvrdit, že jak TGM, tak Václav Havel, byli, a to oba dva, výjimečnými prezidenty a mohli se dostat na svůj post proto, že nebyli standardně zvoleni, ale vyneseni okolnostmi doby. Oba zároveň svým způsobem kopírovali funkci konstitučního monarchy – snažili se být především svědomím vlastního národa a chápali svou funkci jako osvětovou: učit občany morálce a demokratickým hodnotám.

Dějiny české republikánské demokracie jsou poměrně krátké, ovšem jen těžko si nevšimnout, že kdykoliv měli hlavní slovo v tom, kdo bude prezidentem, občané, a to ať už přímou volbou, nebo volbou skrze zástupce v Parlamentu, dopadlo to tragédií. Edvard Beneš, Václav Klaus a Miloš Zeman jsou, byť každý trochu jinak, ztělesněním těch nejhorších lidských pudů, jaké ta či ona část společnosti je schopna ze sebe vydat. Nedělám si iluze, že příští prezident, bude-li nějaký, bude podobně špatný, ne-li horší, než ten současný (byť si to lze jen těžko představit).

Pokud jde o symbolickou rovinu, TGM se příliš nevzdálil královské roli; byl velmi noblesní osobou, jezdil na koni, stal se symbolem státu a morálním vzorem, opíral se o osobní autoritu mnohem více, než o autoritu prezidentského úřadu a skrze tuto autoritu prosazoval svou moc. Výkon jeho moci byl dost podobný stylu vládnutí odstoupivší královny nizozemské, Jejího královského veličenstva Beatrix, která, podobně jako TGM a v rozporu se svou pozicí coby čistě reprezentativní, využila několikrát své osobní autority k prosazení své vůle proti Parlamentu. Přijmout takovou roli nebyl pro prezidenta Masaryka to až takový problém, neboť jak (ne)známo, většina občanů republiku nechtěla a akceptovala ji ne proto, že by byli přesvědčenými republikány, kteří rozuměli roli voleného prezidenta, ale proto, že jim po vítězství Dohody v první světové válce moc jiného nezbylo. Tito lidé se pak obraceli na prezidenta Masaryka jako svým způsobem na pokračovatele císařské a královské linie a vznik Československa chápali spíše jako osamostatnění se od Vídně, než coby zásadní změnu ústavního systému. Stručně řečeno: viděl-li prezident Masaryk, že národ jej vidí jako monarchu-tatíčka, nebyl až takový problém se takové roli přizpůsobit.

Jsem přesvědčen o tom, že každý politický národ potřebuje ke svému slušnému fungování nadčasovou hodnotu, k níž by se mohl upínat, jako k věci neměnné. Tradici, monarchu, velmi těžko měnitelnou ústavu (dobrý příklad: Dánsko), ideálně pak vše dohromady. Něco, co by dávalo státu vyšší legitimitu, než jen prosté volby. Je mi jasné, že mluvit o tomhle v zemi, kde se na nemateriální hodnoty příliš nedbá, je obtížné, ale bez toho to opravdu nejde. Člověk není robot, lidská duše potřebuje rituály, potřebuje mít se o co opřít. Současná Česká republika mu něco takového zajistit nemůže – v čele státu je narcistický opilec, Ústava je amatérská práce, ústavní tradice jsou zesměšňovány, a to nejen Milošem Zemanem (vzpomeňme si na páně Klausovo pošklebování se duchu zákona) a Ústava se dá měnit jako trhací kalendář (třípětinová ústavní většina opravdu není dost). Stát nemá žádný mravní imperativ, nemá žádný cíl, k němuž by chtěl směřovat; čemu by bylo veškeré politické hašteření podřízeno. Tím ten stát ztrácí svůj smysl – stane-li se pouze technokratickým nástrojem na přerozdělování daní tak či onak, je degradován do pozice, v níž nemůže dát svým občanům žádnou vyšší hodnotu. Řečeno na rovinu – zanikla-li by Česká republika a její území by se stalo součástí jiného státu, tak byl-li by ten jiný stát také liberální parlamentní demokracií, a garantoval-li by jazykovou autonomii, nezměnilo by se pro občany vůbec nic.

Jak říkal prezident Masaryk – naše současná krize je krizí mravní. Chceme-li zlepšit poměry v zemi, nemůžeme jinak, než dát státu nějaký vyšší smysl. Bohužel, je to v přímém rozporu s volebními preferencemi, které poukazují na to, že voliči chtějí dát moc subjektům, které nejenže žádný vyšší smysl nechtějí, ale které se systematicky starají o likvidaci jakýchkoliv jeho pozůstatků, které v zemi navzdory pohnuté historii ještě zbyly.

Autor: Andrej Ruščák | pátek 18.10.2013 10:00 | karma článku: 21.10 | přečteno: 1082x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.

V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.

28.5.2020 v 12:36 | Karma článku: 30.04 | Přečteno: 958 | Diskuse

Andrej Ruščák

Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas

Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.

10.5.2020 v 17:41 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 595 | Diskuse

Andrej Ruščák

Podstata vězení obnažená na kost

Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.

20.4.2020 v 22:17 | Karma článku: 40.17 | Přečteno: 4510 | Diskuse

Andrej Ruščák

Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou

Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.

21.1.2019 v 10:07 | Karma článku: 29.15 | Přečteno: 2397 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Radek Sárközi

Dvouleté děti do školky nepatří, předškoláci zase nepatří do jeslí...

V tomto komentáři k aktuální novele zákona o dětských skupinách upozorňuji na nekoncepčnost a nesystémovost nastavení podmínek pro výchovu, vzdělávání a péči o nejmladší děti od dvou do pěti let věku v různých institucích.

24.11.2020 v 16:16 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 686 | Diskuse

Tomáš Flaška

Zrušit Senát nebo nezrušit?

Nebo včera zrušit a dnes nerušit? A zítra? Je to úžasně konzistentní jak naši nejvyšší mají dlouhodobě jasné myšlenky a vize.

24.11.2020 v 13:02 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 795 | Diskuse

Ivo Hnilica

Co všechno předcházelo 17. listopadu 1989.

Nemusí být všechno o kovidu 19. Před „Listopadem“ jsme se nacházeli v takové temnotě nesvobody, že se divím, jak ji bylo možné vůbec přežít. Žili jsme, nebo to byla stínová hra? Bylo po válce a Československo "spadlo" v rozdělené

24.11.2020 v 12:27 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 544 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Stalinovy čistky v NKVD, Walter Schellenberg v kauze Tuchačevského šířil Stalinovu lež

Walter Schellenberg v kauze Tuchačevského šířil Stalinovu lež o „ německých „ dezinformacích, třebaže šlo o Stalinovy dezinformace. Schellenberg byl klíčovým svědkem spolupráce NKVD s Gestapem, a protože se Stalinovi nepodařilo,

24.11.2020 v 10:02 | Karma článku: 14.91 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jan Dvořák

Za co zasypat díru, když peníze nebudou, a za ty z Bruselu to nelze? (děsivá vize)

Nemusíte být ani profesionálním prognostikem, abyste dokázali „vymodelovat“ velmi pravděpodobnou situaci, která by se mohla stát, dejme tomu, za rok.

24.11.2020 v 8:03 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 269 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6282

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Najdete na iDNES.cz