Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Porody v Norsku aneb inspirace pro české porodnictví

19. 08. 2013 10:00:00
Jakkoliv by se mohlo norské zdravotnictví od českého lecčemus přiučit, v případě porodnictví je to přesně naopak – to norské je natolik kvalitní, že si nemohu uvědomit jediný detail, který by mi na zkušenosti z porodnice vadil.

Sleduji dlouhodobě českou debatu o domácích porodech a nemohu se zbavit dojmu, že hlavní důvod volání po domácích porodech je způsob, jakým se s rodičkami zachází v českých nemocnicích. Zde v Norsku jsou domácí porody legální a možné, přesto však je úmrtnost při porodech statisticky menší, než v České republice. Proč tomu tak je?

Ti, kteří by tipovali více peněz v norském zdravotnictví, by neměli pravdu. Norské veřejné zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované, jakkoliv to může připadat lidem zvenčí divné – když je Norsko tak bohatý stát. Realita je taková, že Norsko jako stát je posedlé spořením na budoucnost a mnoho voličů je ochotno strpět výrazně horší standard, než na jaký by země měla prostředky ze dvou důvodů – pamatují, že bylo hůř, takže jim stačí, že se situace jen pomalu zlepšuje, a za druhé – mají často pocit, že dával-li by stát více peněz do momentálních potřeb, určitě by jednou přišel div ne hladomor, protože by nebyly úspory, ze kterých by se dalo v době krize brát. V národě, který si ten hladomor celkem nedávno zažil, se není čemu divit, ale osobně bych řekl, že i zde platí, že všeho s mírou. Co tím chci říct – argument „chudého českého zdravotnictví“ jako výmluva na to, proč to v Česku nejde, tedy nepomůže.

Jakkoliv je porod pro matku bolestivá věc, zdejší systém se jej snaží pokud možno co nejvíce usnadnit. Procedura začíná tím, že nastávající matka zavolá do porodnice, když praskne voda nebo začnou porodní stahy. Porodní asistentka se jí ptá na různé věci ohledně toho, jak se cítí a na základě toho doporučí přijet do porodnice hned, nebo později, aby byla v domácím prostředí, dokud nebude skutečně čas jet rodit. My jsme jeli okamžitě po telefonátu, bylo kolem půlnoci – přeci jen porodnice je u nás v kraji jen v krajském městě (Tønsberg), takže nějakou půlhodinu trvá tam dojet.

Po příjezdu do porodnice jsme šli na „venterom“, čili čekací místnost. Ta vypadá jako malý hotelový pokoj pro mě a pro manželku s vlastním záchodem a koupelnou, kde všude visí červené šňůry, jejichž zatáhnutí zavolá porodní asistentku, která i tak přicházela čas od času kontrolovat srdeční rytmus dítěte, případně další věci. Jinak jsme byli na pokoji sami, a nakolik to situace dovolovala, mohli jsme klidně spát.

Někdy kolem šesté ráno jsme se dostali na porodní sál, což vypadalo jako větší hotelový pokoj, kde ovšem byly dvě neobvyklé věci – spousta lékařského vybavení, ovšem vše za plentami, takže rodička se nemusela stresovat pocitem, že je v nemocnici; pokoj byl velmi útulný. Druhá věc byla koupelna s porodní vanou pro porod ve vodě. Rozdíl oproti českým nemocnicím je ovšem poměrně zásadní v tom, jak se chová personál. Lékaři čekají „za dveřmi“ připraveni v řádu desítek sekund přijít na sál v případě, že by byli potřeba – jinak u porodu nejsou. Porodu pomáhá porodní asistentka (jordmor) a zdravotní sestra. Velmi důležitý rozdíl je i v chápání celého porodu – rodí matka a rodí tak, jak je jí pokud možno pohodlně a zdravotnický personál jí slouží, nikoliv komanduje. Dělá vše pro to, aby při porodu tak, jak je matce příjemný, šlo vše hladce po zdravotní stránce pro matku i dítě. Pokud si o to matka vyloženě neřekne (na začátku dostane školení o tom, co může dostat), nedostane ani oxytocin, ani epidural, ani se nedělá automatické nastřižení hráze. K tomu, co se dělá v českých porodnicích má navíc možnost snadno dostat morfin, vyžaduje-li si to situace. Během celého porodu je alfou a omegou zájem matky a dítěte na co nejklidnějším porodu. Nikdo ženu nenutí do toho, aby na lůžku ležela jinak, než je jí pohodlné. Výsledek? Syn se narodil po otevření porodních cest během nějakých deseti minut bez problémů.

Po porodu dostala syna rovnou moje žena a posléze i já, nikdo nám ho nikam nebral. Na vážení a měření došlo až cca tři hodiny od porodu, do té doby jsme byli všichni tři sami na porodním sále s možností přivolat pomoc kdykoliv by to bylo nutné. Teprve poté se udělaly všechny další úkony. To, co šlo udělat na sále samotném, se udělalo tam – měření a vážení – ostatní věci se dělaly jinde, ovšem my jsme byli celou dobu se synem. Nikdy se nestalo, že bychom byli my dva a syn rozdělení – už jen z tohoto hlediska si neumím představit, že by v tønsberské krajské nemocnici došlo k tomu, co se stalo v Třebíči před pár lety.

Po odchodu z porodního sálu jsme dostali familierom, čili rodinný pokoj – to vypadá jako hotelový pokoj s manželskou postelí a vlastní koupelnou a záchodem, kde jsme byli tři dny, než nás pustili z nemocnice. Opět – byli jsme tam v klidu pouze sami tři, zdravotnický personál přicházel jen tehdy, když to bylo potřeba. S pediatrem jsme se viděli až tehdy, když jsme šli na zdravotní prohlídku. Takový pokoj je pro matku placen pojišťovnou, otec platí 400 NOK/den (vzhledem k platům to vychází, jako kdyby to v ČR stálo 400 Kč/den). Součástí toho je i neomezený přístup do kantýny, kde je celodenně k dispozici švédský stůl a k tomu je tam i jeden oběd denně. Jídlo bylo kvalitní jako v kterémkoliv slušném hotelu.

Naprostá většina výše uvedeného nestojí stát ani o korunu navíc než to, co se v ČR běžně praktikuje. Peníze, které se použijí, navíc by se zase ušetřily tím, že by se zbytečně neplatil čas lékařům, kteří „vedou“ porody i tam, kde to není vůbec nutné – což je většina všech porodů. Výsledkem je to, že jsme vůbec nepoznali nic z toho, co je v českých porodnicích kvůli přístupu mnohých lékařů k rodičkám běžné – neúměrně dlouhý porod kvůli stresu, kleště, nástřihy a podobně. Výsledek byl ten, že manželka z porodního sálu odešla bez problémů po svých. Díky tomu, jak porodnice v Tønsbergu fungovala, byl porod v nemocnici velmi příjemný (nakolik porod může být) a nebyl ani v nejmenším traumatickým zážitkem.

Jsem přesvědčený o tom, že debata o porodech doma by v Česku vypadala docela jinak, kdyby porodnictví vypadalo tak, jako zde. Mnoho českých rodiček se především bojí necitlivého přístupu lékařů – a z toho, co jsem slyšel, často zcela oprávněně. Stojí snad vyřešení celého problému jen na egu lékařů, kteří by nemohli „vést“ porody a jejichž pozice by byla níže, než kdejaké „neotitulované“ (vím, jak si čeští lékaři na titulech potrpí) rodičky? Dokázali by „přežít“ fakt, že oni tam mají sloužit a ne rozkazovat?

Autor: Andrej Ruščák | pondělí 19.8.2013 10:00 | karma článku: 41.19 | přečteno: 9000x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.61 | Přečteno: 3454 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.58 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.92 | Přečteno: 4731 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18749 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 382 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 356 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 930 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 659 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5776

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.