Ochrana dětí na internetu – mýty a skutečnosti

Dá se říci, že většině zodpovědných rodičů jde především o to, aby se z jejich dětí stali samostatně myslící jedinci, kteří se dokáží bránit manipulaci a kteří si najdou a udrží své vlastní hodnoty. Od té doby, co děti mají masově k dispozici internet, se vedou debaty o tom, jak děti na něm chránit, aby nedošly nějaké újmě. Je potřeba děti chránit, a pokud ano, jak to udělat, aby vyrostly do sebevědomých a nemanipulovatelných dospělých lidí?

Největší nebezpečí ohrožení dětské duševní integrity přichází tehdy, když se dítě setká s nebezpečím, které nepozná – a na nějž neumí adekvátně reagovat. Zde jsou dvě cesty, jak to dělat. První cestou je rodičovský dohled a s ním spojená cenzura a druhý je podání dětem informace o nebezpečí a jak mu čelit. Velmi často se v tomto kontextu mluví o zabránění dětem, aby někde viděly pornografický obsah – ovšem za sebe si troufnu tvrdit, že to považuji za nepříliš velkou hrozbu. Důvod je pro to poměrně pádný – až do puberty dítě k sexu, vidí-li ho, přistupuje zpravidla asi tak, jako ve slavném seriálu Big Bang Theory Sheldon Cooper. Vidí ho technicky, asexuálně, dalo by se říci, což znamená, že zahlédnou-li někde pornografický obsah, nevidí v něm to, co dospělí lidé – a až do začátků dospívání nemohou být tímto materiálem negativně ovlivněni, protože ho zpravidla v kategoriích, jak ho chápeme my, nechápou. Je to tedy ideální čas na osvětu – dítě se často stydí mnohem méně o takových věcech mluvit než jeho rodiče, protože na rozdíl od dospělých necítí žádné zábrany.

Ano, pornografie může napáchat v duši dospívajícího paseku a poznamenat ho, jenže jinak, než si většina „znepokojených rodičů“ (tento pojem používám jako terminus technicus) myslí. Nejvíce škody totiž napáchá v kombinaci s tabuizací sexu a neznalostí. Pokud dítě ví již z předpubertálních let 1) co to sex je a k čemu je a 2) že pornografie nezobrazuje realitu, je chráněno lépe, než jakýmkoliv filtrováním obsahu. Problémy, které pornografie na „nevinných“ dětech způsobuje, totiž souvisejí s tím, že dospívající dítě vidí něco v pornu a poté, protože neví, že to je často dost za vlasy přitažená fikce, to porovnává s vlastním začínajícím sexuálním životem – kde zákonitě skončí s tunou komplexů méněcennosti, protože mu nikdo neřekl, že erekce v jeho věku není na povel a že netrvá hodinu, případně že aby si žena užila sex, nemusí pokaždé sténat, až se hory zelenají. Zatímco především vzhledem k nedostupnosti zbraní a válečných zón v okolí si (téměř) žádné dítě nesplete Counter-Strike s realitou a nebude v něm vidět víc, než jen zábavnou hru na policajty a teroristy, sex je všude a je přirozenou součástí života. Není-li mu tedy jasně vysvětleno, že porno je fikce, bude pornografií poškozena jeho psychika a to ne vinou nedostatečné cenzury internetu, ale rodičovské pruderie.

Přesto však existuje podle mého názoru oblast, kde se cenzurovat vyplatí, protože ti, kteří útočí na naše děti, to dělají dříve, než si tyto vybudují vlastní schopnost rozhodování. O čem je řeč? O reklamě. Marketingoví experti se snaží útočit na naše děti s mnohem větší vervou, než podivní pánové slibující cukrátka v temném průchodu. Jde jim o to, aby vtiskli prodávanou značku, či vzorce chování, pokud možno co nejmladšímu dítěti, aby tak vytvořili celoživotní závislost na konzumním způsobu života. Zde se otvírá prostor pro zcela ospravedlnitelnou cenzuru až do věku, kdy se dá s dítětem jasně promluvit na téma marketingu a reklamní manipulace.

Co tedy považuji za nutná opatření? Určitě je to odpojení televize od antény. Odhlédneme-li od toho, že pasivní sledování televizního vysílání zabíjí v dětech kreativitu a vychovává je (tam, kde rodiče na výchovu nemají čas nebo chuť) tak, aby z nich vyrostly ovce, je televizní vysílání protkané reklamou cílené na děti jak podprahovým, tak zcela nevybíravě útočným způsobem. Bude-li si dítě pouštět (musí-li se na obrazovku koukat) filmy z DVD/BR či streamovat z internetu, televizní vysílání to nahradí více než bohatě a navíc nebude touto prvoplánovou reklamou manipulováno. Samozřejmou nutností je nainstalovat AdBlock nebo AdBlock Plus na všechny prohlížeče, s nimiž na počítači dítě přijde do styku. Chápu, že servery z něčeho žít musí, ale ne na úkor dětí, které se reklamě ještě neumějí bránit svým rozumem. Zároveň mnoho naděje vkládám ve vývoj operačního systému Ubuntu Touch pro jinak androidí smartphony – doufám, že do doby, kdy bude čas na to dát mému synovi první mobilní telefon, bude tento systém natolik solidní a funkční, že se bude dát použít. Málokdo si totiž domyslí, že smartphony jsou zhruba od roku 2010 do značné míry více marketingovými platformami, nežli zařízeními pro komunikaci.

Samozřejmě i zde je nutná osvěta, ovšem pětiletému dítěti se těžko bude vysvětlovat, co to jsou cookies, že „různé cool aplikace zdarma“ jsou zdarma proto, že sledují uživatelské chování a pomáhají tak zadavateli reklamy zvýšit prodej, dále jaké jsou různé marketingové triky a jak jim nepodlehnout, či že většina reklam bezostyšně lže. V době spotřebitelských diskusních fór či portálů zároveň odpadá ospravedlnění reklamy coby pozitivní služby, která zprostředkovává lidem povědomí o tom, co je k dostání.

Bohužel je příznačné, že ti největší moralisté, kteří se zpravidla ohánějí „čistotou našich dětí“ a jejich „bezpečností“ svou pruderií více újmy způsobí než jí zabrání. Ještě ironičtější je fakt, že pokud jde o marketingovou manipulaci, většina prudérních rodičů si není schopná uvědomit, že psychický vývoj jejich ratolestí poškozuje více, než všechno porno dohromady. Bohužel tito prudérní moralisté tvoří značnou část populace, což v kombinaci s jejich naprostou naivitou, co se (mimo jiné politického) marketingu týče, vytváří dost nebezpečnou kombinaci pro další politický vývoj.