Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidice jako zrcadlo pokrytectví

21. 06. 2013 10:30:00
Masakr v Lidicích byl nesporně tragédií a nacisté, kteří ho způsobili, byli zločinci zasluhující nejvyšší možné tresty – o tom není sporu. Pustím se do poněkud kontroverzního tématu, ale soudím, že takováto úvaha měla už dávno zaznít. Lidice totiž kromě bolesti obětí ztělesňují ještě jedno – pokrytectví západních vítězných mocností, zejména Velké Británie a Francie – ale i jedno velké pokrytectví české.

Z historie druhé světové války víme, že osud Lidic či Ležáků nebyl ve světě okupovaném nacisty vůbec něčím ojedinělým – naopak, německá okupační moc prováděla v té době daleko horší a rozsahem větší zvěrstva v Polsku či na území Ukrajiny, Běloruska či Ruska. Nechci zlehčovat lidické oběti, ale opravdu je tomu tak. Otázkou je, proč se o Lidicích točí hrané filmy, dokumenty, píšou knihy; proč vůbec vyvolala zkáza Lidic tak obrovský šok ve své době, když už se vědělo o holocaustu, případně když unikla svědectví o zvěrstvech páchaných nacisty už krátce po okupaci Polska v roce 1939? Proč až Lidice a proč zrovna Lidice?

Obávám se, že to má mnohé společného s perspektivou zejména britskou a francouzskou na „země na východ od Německa“. Ačkoliv si to dnes neuvědomujeme, české země byly ještě za druhé světové války pořád ještě vnímány jako součást civilizované Evropy, zatímco Polsko, Ukrajina či další země už nikoliv. O území mezi Německem a Ruskem se hovořilo způsobem, který nejlépe vyjadřuje název knihy výtečného historika Timothyho D. Syndera – Bloodlands, krvavé země. Tedy země, v nichž je masové vraždění cosi naprosto normálního a civilizovaný člověk by se k tomu měl stavět podobně, jako k informaci, že na Sumatře vybouchla sopka. Pohroma svého druhu, jistě, ale odlehlá a v podstatě „normální“. Právě perversnost tohoto pohledu vyplouvá na povrch v případě Lidic. Lidice byly prvním městem „civilizovaného světa“, které bylo nacisty vyvražděno a vypáleno. To byla hlavní hodnota lidického šoku a překvapuje mne, že se o tomto aspektu při vzpomínání na Lidice zatím ještě nemluvilo.

Tato pokrytecká perspektiva působí na vnější pozorovatele stejně podivně, jako polská historická paměť o holocaustu. V povědomí mnoha Poláků byl holocaust především genocidou Poláků (definovaných Romanem Dmowskim jako Poláků-katolíků); připomínání, že hlavní obětí holocaustu byli Židé, je pro mnohé z nich stále těžko stravitelné. V Česku málo známé události jako „boj o kříže“ na „oświęcimskim żwirowisku“ (do češtiny se to těžko překládá, żwirowisko je cosi jako vyštěrkovaná plocha) před vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau, či velká debata na téma „proč se svět zajímá jen o povstání ve varšavském ghettu místo o polské Varšavské povstání“ ilustrují, jak směšně může působit pokřivená historická perspektiva těm, kterým nebyla vštěpena do hlavy.

Proč tento příklad připomínám? Zvěrstva, kterých se dopouštěli mnozí čeští „rabovací gardisté“ po květnu 1945 na německojazyčných spoluobčanech – mezi kterými byli i německojazyční čeští Židé přeživší holocaust – s Lidicemi přinejmenším držela ve své brutalitě krok. V tomto světle je pro mne, coby člověka nepříliš ovlivněného „národním výkladem českých dějin“, velmi podivné to, co zaznívá každoročně na adresu Lidic od českých čelních ústavních představitelů. Lidické oběti se při těchto událostech dostávají do podobné situace, jako Neznámý vojín v podání známé písně od Karla Kryla – řeční o nich, ale zneužívají je jen pro svou agendu. Lidice se pravidelně používají jako náplast na pusu komukoliv, kdo by chtěl promluvit o zvěrstvech páchaných etnickými Čechy po roce 1945, často v kontextu „oni si začali, my jsme jim to jen vrátili“. Budiž – ale jak do toho pak zakomponovat přesvědčení o stoprocentní nevině a spravedlivém počínání Čechů a stoprocentní vině Němců, které se táhne českou poválečnou historickou pamětí jako rudá niť? Buďto je český národ spravedlivější než německý, pak ale neměl vraždit nevinné civilisty, nebo si s Němci nemá moc co vyčítat – a o míru vůbec nejde. Zavraždí-li stát (a amnestii vražd státem chápu jako převzetí zodpovědnosti za ně) desetitisíce, není to z hlediska morálního o nic lepší, než zavraždí-li jiný stát miliony.

Během druhé světové války došlo vinou orientace Edvarda Beneše na Stalinův Sovětský svaz k jednomu významnému posunu – stali jsme se v očích Britů i Francouzů „plnohodnotnou“ součástí Bloodlands. Když se děla poválečná zvěrstva, jaká by rozhodně vedla minimálně ke zdviženým obočím, stalo-li by se totéž v Alsasku, Lotrinsku, Nizozemí, Dánsku či Norsku, nikdo neřekl ani popel a nikdo se ani moc nedivil. Jak ostrý je to kontrast k tomu, když o pouhých pár let dříve byla v zemích českých vypálena první obec – Lidice – a druhá – Ležáky. Ano, je to pokrytectví jako řemen ze strany těch, kteří rozdělují svět na místa, kde je násilí normální a kde nikoliv. Ale jsou Češi v pohledu na svou historii o tolik lepší? A nevypadá takhle náhodou česká historická paměť dvacátého století podobně směšně, jako ta polská, která svým způsobem – kvůli vlastnímu latentnímu antisemitismu – dodnes zlehčuje utrpení židovských obětí během holocaustu? Z pohledu zvenčí se může člověku občas pěkně zamotat hlava.

Autor: Andrej Ruščák | pátek 21.6.2013 10:30 | karma článku: 34.95 | přečteno: 4669x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.55 | Přečteno: 3435 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.46 | Přečteno: 1262 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4726 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18747 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Suda

Když se pravdě dopátrat lze, ale není vůle

Blahopřání Duky Okamurovi je klasickým příkladem, kdy se dopátrat pravdy lze, ale z „pragmatických“ (či jakýchsi jiných) důvodů, se raději pravda nezjistí či zjistit nechce.

21.11.2017 v 13:20 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 266 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme - už jste taky začali konečně "makať"?

Tedy nemyslím děvčatům pod sukně ... myslím spíš "jako" pro lidi! Protože v tom druhém případě, byste zvláště dnes, velmi tvrdě narazili - na rozdíl od toho, budete-li chtít makat na zneužívání dotací. Nebo ne?

21.11.2017 v 12:58 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 314 | Diskuse

Vilém Barák

Hlas lidu není hlas Boží

Nemůžeme úspěšně používat referenda jako ve Švýcarsku, protože nejsme Švýcaři. Ke Švýcarům máme stejně daleko jako Sůdánci k Čechům. Dokonce se ukázalo, že ani obyvatelé Spojeného království nejsou Švýcaři.

21.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 598 | Diskuse

Ivan Bednář

Majitelé 17. listopadu (ohlédnutí za oslavami)

Člověk může vlastnit ledacos. Auto, dům, pole, továrnu. Soukromé vlastnictví je v demokracii nedotknutelné. Přivlastňovat si něco, co jinak patří všem, je ale akt loupeže.

21.11.2017 v 10:50 | Karma článku: 26.96 | Přečteno: 670 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Prezidentův tanec mezi vejci

V neděli 19/11 ministři zahraničí Arabské ligy na zasedání v Káhiře nešetřili kritikou libanonské teroristické organizace Hizballáh. K nelibosti libanonského zástupce a následně i libanonského prezidenta.

21.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 354 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5775

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.