Dnes ve VG vyšel nový článek o antisemitismu v Norsku, a je to pěkně ošklivé.

http://www.vg.no/nyheter/meninger/joedehets/joedehets-gjennomsyrer-samfunnet-vaart/a/23944331/

Skandinávie: Citadela antisemitismu Západu -

https://www.gatestoneinstitute.org/9924/scandinavia-antisemitism

Omlouvám se za třetí příspěvek v řadě, ale ještě mě zaujal Váš popis Norska za druhé světové války a Vaše tvrzení o tom, že Židům se tam nepomáhalo do bezpečí. Ve skutečnosti se podařilo zachránit více než polovinu norských Židů díky včasnému varování ze strany norských policistů a díky tomu, že jim norský odboj pomohl uprchnout do Švédska nebo UK. Také církevní představitelé proti plánované deportaci Židů protestovali. Opět, jistě, že v Norsku žilo i dost antisemitů, ale rozhodně není pravda, že se mnoho lidí nesnažilo Židy (i úspěšně) zachránit. Proč to nezmiňujete, i když to nezapadá do obrázku "antisemitského národaů? Je to celkem známá věc...

Viz namátkou:

In the weeks that followed, despite protests by Norwegian church leaders and some segments of the population, the internment and deportation of Jews from Norway continued intermittently. Fortunately, many Jews received advance warnings of the roundups from Norwegian policemen and members of the underground. More than half of Norway's Jews, about 900, escaped to neutral Sweden with the aid of the underground. Many others went into hiding.

Between 1940 and 1945, more than 760 Jews were deported from Norway. Only about 25 returned after the war; most of the others were murdered in Auschwitz

Promiňte, ale když mi starší norská Židovka řekne, že se s antisemitismem běžně setkává, má to pro mě větší hodnotu, než Vaše teorie.

P.s. Pardon za pár gramatických chyb a ještě dodám informace o výuce věnované holocaustu, antisemitismu na norských školách a o každoročních oceňování školy, která v tomto vykonala nejvíce. Jinak gratuluji ke krásné "rodinné události" a přeji zdraví všem.

In the last 30 years, Holocaust awareness in Norway has increased both in the educational sector and in society in general. It has also become more and more common for schools to take part in study trips to former extermination and concentration camps in Germany and Poland, such as Sachsenshausen, Ravensbrück and Auschwitz. Several thousand Norwegian school children have participated in study trips to former camps.

A new national curriculum was introduced in Norwegian schools in 2006. It has less specific targets than its predecessor, but there are targets for a number of subjects at all levels of the school system where Holocaust studies can appropriately be included as part of the teaching. Municipalities and counties are responsible for adapting teaching to local and individual needs by making decisions on content, work methods and teaching materials.

All schools are invited to commemorate the International Holocaust Memorial Day on 27th January. On this occasion, the Minister of Education awards a special annual prize to a school that has distinguished itself in working against racism and discrimination. This prize is called the Benjamin Prize, after a 15-year-old Norwegian boy who was the victim of a racially motivated murder. Benjamin Hermansen was killed by young neo-Nazis in 2001.

Nezlobte se, pane Rušáku, ale váš historický popis není moc realistický. A váš závěr o většině antisemitských Norů dokreslujete na příkladu chování asi čtyř lidí. To vypovídá o těchto lidech, nikoliv o norské společnosti jako celku. I u nás ve škole si kluci nadávali do Židů (moravský venkov), ale jistě bych to nezobecňovala jako Vy jedno Vaše setkání se známým nebo výkřik jedné paní během kulturní slavnosti.

Pravdou také je, že ono údajně antisemitské Norsko dlouhodobě patřilo mezi nejvěrnější spojence Izraele a myšlenka židovského státu byla velkou částí populace velmi pozitivně přijímána (antisemity?).V roce 1948 právě norská sociálně demokratická vláda silně prosazovala uznání tohoto státu (silně je později podporoval generální tajemník OSN Tryggve Lie) a v 50. letech dokonce Norsko Izraeli poměrně kontroverzně napomáhalo v tajném vývoji jaderných zbraní (Izrael "odebíral" norskou "těžkou vodu.").Silné byly i kulturní a další vztahy. V 90. letech se pak na norské diplomaty jako zprostředkovatele obrátili jak Izraelci, tak Palestinci- jednoduše proto, že obě strany (i Izrael) měli k Norsku důvěru. Dohody z Oslo se sice nepodařilo (z důvodů na obou stranách naplnit), ale norská diplomacie jistě nesehrála roli "antisemitů."

Mnohé z izraelských kroků se setkaly v Norsku s kritikou, a podle mého oprávněnou.Vztahy k Izraeli ochladly v důsledku jeho politiky a např. i v důsledku vraždy nevinného občana z Lillehammeru tajnou službou Mossad (a arogantní odpovědi na tento smutný incident).

Není také pravda, že by se elity nebo třeba učitelé nesnažili bojovat s antisemitismem. Výuka o holocaustu, boj s předsudky, návštěvy koncentráků (sama vím, jak moc tohle na děti zapůsobí) jsou v Norsku běžné.

Antisemité tam jistě jsou, ale vaše tvrzení o většině populace je více než odvážné.

Tak Norsko má v této oblasti i další rezervy, jako antikatolicismus a neuznávání výhrady svědomí... Viz např. https://www.lifesitenews.com/news/norwegian-district-court-lets-authorities-discriminate-against-a-catholic-d

Pokud bych si mohl vybrat raději bych měl za sousedy Židy než Palestince.

Vůbec mě nepřekvapuje, že Norsko je antisemitské, ale překvapuje mne, že tak přesvědčeně mluvíte za Čechy, jak jsou proizraelští. Palestina a Izrael jsou oblasti vykořeněné násilně vnořeným izraelským státem a jeho následným rozpínáním. Židé jsou nadstandardně houževnatí, na rozdíl od zaostalých Palestinců, jenže ti Palestinci moc dobře vědí, že dlouhodobý záměr je Palestince vytlačit co nejdál, případně vymizet. To, že jsme jako jediní v OSN hlasovali proti Palestině, je obrovská hanba, protože v mezinárodním kontextu nelze povýšit jednoho nad druhým

Žádný palestinský národ neexistuje:

Člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, v roce 1977:

„Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.“

KARMA. Přesto že Norsko je celkem slušná zemé, nic neni dokonalé, a to je třeba stále připomínat čecháčkům, kteří vidí na západ od země, pár z nich i na východ, samou dokonalost a jen Češi jsou dobytek, blbci nebo xenofobové, hlavně jsou bordeláři a udavači.

Všude je něco, a i Česko más své klady a to hodně jich. Celkem každá země má své plusy a mínusy.

Děkuji pane, už jsem si myslel, že nikdo v těchto diskuzích nechce vidět to pozitivní. Včera zas někdo psal, že jsme na dně, že jsme přišli na buben. Taková zaslepenost!

No, ono to není růžové ani ve Švédsku, ale tam otevřená antisemitismus není. Přesto se tam projevuje až nápadným straněním Palestině.