Myslím si, že žádný univerzální recept na výchovu není. Kdyby byl tak sourozenci kteří mají stejné rodiče a byli stejně vychování by museli být v dospělosti stejní. A tak to není. Hned po narození jsme každý jiný a to se s námi potáhne celý život.

Jé, Vy jste nepřestal psát! (Asi před dvěma měsíci jsem hledala, co jste napsal nového, a ono pořád nic, tak už jsem se bála...).

Ad výchova: každou chvíli se mi vybavuje oblíbené úsloví mé kamarádky, dětské psycholožky, že "hlavně klid, dítě je v podstatě nerozbitné". Kdykoli si na ta slova vzpomenu, okamžitě mi, aspoň pro danou chvíli, totálně vyléčí veškeré "rodičovské mindráky", jež mne zrovna sužují.

Tedy pane Ruščáku, to si doufám jen děláte srandu s tím jak odlišně vaše  maminka pečovala o vás a vašeho sourozence v rozmezí pěti let.

Většina maminek totiž není ze zkumavky pěstované na orbitě a má babičku, maminku, kamarádky, které mají zkušenosti a podělí se. Současně je vysoce pravděpodobná i vlastní vůle, inteligence, vzdělanost a soudnost.

Čěkal jsem úžasný blog o dětech co jsou tak svobodné, že před nimi raději zdrhají i rodiče a učitelé (viz USA), Čekal jsem o kradení dětí cizinců v Norsku. Čekal jsem i zmínku o brutálních Velikonočních rituálech v Česku a na Slovensku.

A vy jako nejdrsnější věc vyrukujete s časem oběda v Středomoří, střední Evropě a případně severských zemích. Umíte si představit siestu někde, kde se stmívá po šesté a kolem 21h vám už v zimě mrzne zadek?

Hele, to jste si chtě udělat fajfku, jeden blog týdně - splněno? Nebo je to jen grafomanie? Nevím.

Přečtěte si to ještě jednou - nepečovala odlišně, ale říkala o tom, co jí okolí doporučovalo při dvou různých dětech v rozmezí necelých pěti let.

Jaká  matka, taká  Katka.

schválně si v klidu  všimněte, jak přesně to platí.

Ve většině případů platí, že jací jsme my, takové budou i naše děti.

Každý člověk má prostě touhu být DŮLEŽITÝ, proto ty hádky, často o blbosti :) Tuším David Gruber jednou napsal něco ve smyslu: "Tvůj společník v diskusi je tvůj partner v hledání pravdy, nikoliv tvůj soupeř". Tentýž autor napsal také něco o nepřístupnosti člověka k rozumným argumentům a tento fenomén speciálně pojmenoval.

Tomu, že má dnes dost rodičů tendence k různým podivnostem, nepřiměřenostem ve výchově, se nedivím, je to naprosto logické. Mediální vliv je obrovský, snad až extrémní, ale MÁLOKDO přizná, že je sám ovlivněn :) Současná touha po dokonalosti je veliká, PROČ by se měla vyhýbat i výchově dětí? K dokonalým rodičům přece patří dokonalé děti, a jak jinak toto zabezpečit, než právě dokonalou výchovou? Možná se jednou dočkáme i doby, kdy si lidé budou místo dětí ve větší míře pořizovat (dokonale naprogramované) roboty.    

Na závěr bych se Vás rád zeptat, pane Ruščáku, JAK Vy konkrétně v praxi řešíte situace, kdy Vás poctí radami nějaký odborník (např. ve zdravotnictví), která jsou dle Vašeho přesvědčení evidentní blbost?

Děkuji

Řeknu mu něco jako "Jo, to je dobrý nápad", ovšem nedodám to, co si myslím, a sice "ale můj je lepší" 

Znáte jedno z nejznámějších norských přísloví ,,nejlepší děti se vychovávají samy." ? Bohužel, díky dnešnímu ,,sociálnímu inženýrství" platí nejméně možná právě v zemi svého původu.

Pane Ruščáku, v každé době a s každým dítkem to chce klid, zdravé rodičovské sebevědomí, důvěryhodného zkušeného pediatra, empatie s možnostmi a požadavky dítka a zdravou asertivitu vůči -zajisté dobře míněným, ale i tendenčním- radám z okolí. Mezi mou o hodně mladší sestrou (83) a mým prvním synem (94) se změnilo hodně. Otec při porodu, rooming in, kojení namísto sunaru /jakto, že nedáváš čaj?/, plavání novorozenců, papírové pleny /a kdy hodláš začít s nočníkem?/, nástup příkrmů /a co ovocné šťávičky, jak to, že nesladíš polívky a nedáváš večer kaši?/. Krapet nervíky, vysvětlování, že opravdu nechci ročnímu dítěti dávat rajskou s knedlíkem ani polívku s masoxem /vždyť je ho tam jen trochu/ a už vůbec ne párek /vždyť je vídeňský/ s kečupem /co máš proti značce XY?/, ale šlo to. Mezi mým nejstarším (94) a nejmladším synem (14) se zase tak moc nezměnilo, snad jen že matky kolem mne brojí proti očkování a větší přirozenosti porodů. Opět kojím, takže už mi nikdo nemluví do toho, kdy začnu s příkrmy (snad  bych jen zmínila imunologické okno, které stejně ale se zdravým selským rozumem naplníme každý). Nočník, až přijde, přijde. Jo a plavání, cvičení a kroužky? No jo no. Však z toho všichni vyrosteme a už se vidím, že se taky bude těžko držet, abych neradila (ještě že mám svého moudrého muže, snad mě zbrzdí).

Máte naprostou pravdu. Rodiče jsou často natolik zpracovaní různými pověrami a dobře míněnými radami, příručky nespomínaje, že nevědí , kde je sever. Někdy jsou z toho konflikty i v rodině. Samozřejmě , nikdo si neuvědomuje, že dítěti škodí víc ty konflikty, než jestli je pokládáno správně na nočník , co je předmětem hádky mezi maminkou a babičkou.

Hezké :)