tak já jsem byl v době převratu 89 v závěrečných letech studia.. musel jsem se zcela přetransformovat ze zcela neužitečného vzdělání na nové potřeby.. makal jsem, učil se, nechodil po barech..výsledek se dostavil.. jen to chce vzít osud do svých rukou.. naučil jsem se i jazyk doma..angličtinu neboť jsem neměl na učitele..pak jsem dostal stipendium na zahraniční univerzitu.. no prostě jde to jen nebýt líný jak bohužel generace Y je.. bez práce nejsou koláče

Ano i ne. Já jsem taky makal, učil se a podobně, a mám se dobře. Jenže jsem si vědom toho, že a) pocházím ze země, kde není problém se uplatnit, když na sobě člověk zapracuje, takže moje odejítí do zahraničí nebylo ani tak útěkem, jako spíš zvědavostí, b) země, kam jsem přišel, funguje. Ale umíte si představit, že se třeba pět milionů Španělů zvedne a odejde? Já ne.

nu kdo se chce mít líp to udělá) kdo ne ten asi nee.. bohužel mnoho "mladých" je opravdu rozmazlených a myslí si, že jim holubi budou lítat do pusy, ale nic pro úspěch neobětujou.. já jsem např. při rozjezdu byznysu spla rok na zemi v kanceláři ve spacáku.. brečí ten kdo je línej něco obětovat

Jo, to si umím představit. Já jsem na začátku dojížděl do práce tři hodiny tam a tři zpět, celý leden až do půlky února v -20°C, z čehož bylo 30 minut přes kopce na sněhu a ledu na kole (než jsme si našli bydlení v místě mého zaměstnání) - a taky to šlo  ale bylo to šílenství teda.