No tohle. Článek o Norsku a pod ním žádní trollové?

Det siste tsjekkiske trollet

Pro pana Enderse: Na mě  tento jinak zajímavý a určitě  s velkou znalostí věcí zpracovávaný  blog působí jako  psaný z hodně pravicových pozic.  Můžu se mýlit.  Lidé na Severu  asi více než my důvěřují státu, protože stát= my, a ne nějaká cizí entita. Ten český přístup " ti "nahoře" jsou banda grázlů" mi osobně připadá méně pochopitelný. Sice se tady v minulém příspěvku o lidech z Bergenu psalo, že tam nějací lidi  nechtějí značku SV (jako levicoví socialisté), ale mně zas jiní lidé v Bergenu říkali, že politické strany od sebe nejsou moc ideologicky vzdálené, běžný je přechod z tzv.prava doleva, a nějak se to neprožívá...Málokdo silně prožívá politiku, politici jsou takoví úředníci.:-) .Natož aby někdo řešil politiku připomínající nápis na  SPZ? Asi jde zas o jinou skupinu lidí, kterou jsem nepotkala. Já teda v Norsku nežiju, jen jsem tam byla nějakou dobu. Líbil se i  větší zájem o komunitu, o dění v jiných zemích (dokonce i v supermarketu Safari se vybíralo na pomoci disidentům v Barmě, to jsem u nás ve Sparu nikdy neviděla...),  vztah lidí z města k venkovu (proto řadě lidí ani nevadí vyšší ceny potravin, kupují lokálně,  i když je to relativní, v ČR jsou potraviny k platům dražší a ani ne tak kvalitní...). A vždycky záleží na tom, koho člověk potká, jaký asi máte sám světonázor.

Stát nechápu jako "bandu těch nahoře", ale jako nutné zlo. Nejsem anarchista, abych věřil v to, že lidé dokáží žít bez jakékoliv státní struktury, ale nerad bych měl státu ani o trošku víc, než kolik je nutné k jeho efektivnímu fungování. Potom se totiž stát začíná příliš plést do toho, jak lidé žijí. Koncepce státu, jak ji chápu já, má asi nejblíže k tomu, jak stát viděl například Thomas Jefferson. K rozdílu mezi politickými stranami: v Norsku existuje cosi, co se nazývá konsenzuální demokracie. Většina politických stran souhlasí s tím, jak má sociální stát fungovat, přičemž tato představa je docela vzdálená představě kontinentální. Z tohoto se vymykají dvě parlamentní politické strany: (neo)komunistická SV, která chce zrušit konstituční monarchii a udělat z Norska cosi, co za ideální stát považovala revoluční mládež roku 1968 (chápáno západoevropskýma očima) a pak Fremskrittspartiet, kterou podporuji já, a která je v zásadě hodně podobná umírněným evropským pravicovým stranám: například CDU v Německu, Venstre v Dánsku, Moderaterna ve Švédsku či VVD v Nizozemí. Pohled Frp na svět se od zbytku politické scény dost liší - ale nesmíte zapomínat, že tuto stranu průběžně podporuje co čtvrtý Nor. Jedny volby trochu méně, jiné trochu více. A to není zanedbatelný počet občanů. Já nevěřím tomu, že tradiční norský sociálně-ekonomický model, který i Vám učaroval, je schopen přežít závislost na ropě. Den kdy se projedí všechny úspory po skončené těžbě ropy bude dnem návratu do doby velké chudoby, pokud norský model přežije. On v podstatě funguje jen díky ropným rezervám. Na to se právě Frp a poslední dobou i Höyre (obě vládní strany) snaží poukazovat a přesvědčit lidi ke změně. Tento vztah ke státu, jaký tu fungoval po desetiletí je sice krásně humanistický, ale bez ropy nefunkční. Což je i důvod toho, proč tu byla před nalezením ropy tak strašná bída.

Pane Ruščák, velice rád čtu Vaše články o Norsku. Tuto zemi jsem navštívil poprvé r.1988 také na základě zvědavosti, jež způsobila informace od moji babičky, že naši dávní předkové měli odtamtud pocházet(Trondheim) Tato země mi zcela učarovala. Dnes si tam jezdím se spontánně vzniklými partami kamarádů a lidí z internetu osmimístnou dodávkou každý rok i několikrát. Po přečtení některých Vašich zkušeností se ale divím, že ještě ,,žiju". Faktem je, že na policajta jsme snad ještě nenarazili a Norsko nám připadá jako ideální země pro táboření a nasávání krás přírody. Opravdu se jedná o nenasytnou sociální dem. jež své občany sedře z kůže aby mohla vypadat před světem jako nejmírumilovnější a nejštědřejší? Obyvatelé ale i přes to stát zaslepeně ,,milují"? Co by čekalo na mě v případě darování kusu louky u řeky Lagen od místních obyvatel, kam již léta jezdím a mám to jako ,,základnu" a oni si toho všimli?

To je právě to - je poměrně velký rozdíl v tom, přijet do Norska jako turista a žít tady. Upřímně řečeno, kaše není tak horká, jak se uvaří a s těmi pravidly to také není tak horké - ano, přesně taková, jak o nich píšu, tady i jsou, ale rozhodně je ne každý dodržuje a z mé zkušenosti vyplývá, že tak polovina Norů má ke státu docela zdravý vztah, čili žádná zaslepená láska. Pravda je ta, že spousta lidí skutečně tomu státu zaslepeně věří, ale jak říkám - je to zhruba jen každý druhý, takže říct, že všichni Norové jsou takoví, by bylo vůči té druhé půlce dost nespravedlivé. Jinak ano, z pohledu Evropana je stát pořádně nenasytný, to je fakt. A také je fakt, že většina Evropanů zde žijících má své způsoby na to, jak s tou nenasytností bojovat. Nákupy v zahraničí, autoservis v zahraničí, chleba si pečou sami, doma mají aspoň dva mrazáky, které se napakují zbožím přivezeným z EU a podobně. O pašování ani nemluvím, spousta lidí dodržuje jen kvótu na alkohol s tím, že to je ta "důležitá" a kvóty na maso, sýry, zeleninu a podobně se i mnohonásobně vesele překračují. My to naštěstí dělat nemusíme, protože máme Švédsko za rohem, takže kvóta pro nás je OK, ale kdo bydlí třeba 200 km od hranic, tak ten to dělat musí, aby se mu to vyplatilo. Co by Vás čekalo? Musel byste zaplatit darovací daň, která by se odvozovala od tržní ceny pozemku, kterou by určil úředník finančního úřadu (Skatteetaten). Počítejte s tím, že pár set tisíc NOK by to stálo.