Válka v Jemenu, o níž všichni mlčí

Když The Independent ukázal, jak vojska koalice vedené Saúdskou Arábií zničila jemenské hlavní město Saná’a, poukázal na málo známý fakt: za necelý rok byl Jemen zdevastován podobně, jako Sýrie za pět let. Naším spojencem.

Pokud jde o válčící strany, je to taková „jednodušší“ verze syrského konfliktu. Domácí populace je zhruba ze 45 % šíitská (zaídská – to je jiná odnož šíitů, než ta v Íránu, Iráku a Sýrii) a z 55 % sunnitská, s tím, že šíité žijí na území někdejšího Severního Jemenu a obývají, kromě pouštních oblastí, hlavní město Saná’a, zatímco sunnité žijí zejména na území někdejšího Jižního Jemenu a obývají, kromě pouštních oblastí, bývalé jihojemenské hlavní město Aden. Za šíity, reprezentované rebely z organizace Ansar Alláh, zvané též hútijové (podle jejich velitele Abdula-Malika al-Hútého) stojí stejná koalice, jako v Sýrii: Írán, Rusko, Irák, Assadův režim v Sýrii a libanonský Hizballáh; za sunnity stojí mezinárodně uznaná jemenská vláda reprezentovaná prezidentem Abd Rabúhem Mansúrem al-Hadím žijícím v saúdském exilu, Saúdská Arábie a koalice, kterou vede (všechny státy Zálivu kromě Ománu, Jordánsko, Egypt, Maroko a Súdán) a kterou podporují Spojené státy a Spojené království.

Těžko říct, která z válčících stran je lepší. Hútíové jsou protizápadní, protiameričtí a protiizraelští. Ačkoliv se k tomu nepřiznali, za jejich panování došlo k systematické šikaně jemenských Židů. Jejich protizápadní charakter ovšem je íránsky specifický – projevuje se zásadním odmítáním západního vlivu v zemi, nikoliv ovšem útočením na Západ, a rovněž stojí na opačné straně barikády, než Islámský stát a al-Káida – obě tyto teroristické organizace v Jemenu bojují také. Mezinárodně uznaná jemenská vláda oproti tomu je „koupená“ Saúdy; propagovala, šířila a posilovala v zemi do 90. let nepřítomný wahhábismus (Severní Jemen byl šíitský a Jižní Jemen byl komunistickou diktaturou), který se jí ovšem, podobně, jako Saúdům, vymkl z ruky, protože od roku 2010 je v otevřené válce s al-Káidou a od roku 2014 s Islámským státem, které mají v Jemenu živnou půdu připravenou wahhábistickými kleriky. Není otevřeně protizápadní, ale nese vinu na tom, že – třebaže proti džihádistům bojuje – mohli se tito v Jemenu vůbec objevit a že mezi místní populací našli tolik ochotných duší.

Komu by tedy měl Západ stranit, těžko říct, protože přímo nás neohrožuje ani jedna z válčících stran, v našem zájmu je poražení al-Káidy i Islámského státu – proti nimž ovšem bojují obě válčící strany, Hútíové ovšem víc, protože IS je chce, podobně, jako všechny šíity, vyhladit. Hútíové, třebaže nás neohrožují, nás nesnášejí a prosazují velmi radikální izolacionismus, což poškozuje naše zájmy ve smyslu mít vliv na dění v Jemenu. Osobně si ovšem myslím, že doba, kdy jsme si mohli dovolit ten luxus se stavět proti státům či organizacím, které nás neposlouchají pro sám fakt, že jsou proti nám, je pryč. Dnes bychom se měli soustředit na to, abychom nepodporovali zabíjení, ničení a porážení těch, kteří nás neohrožují.

Podpora jemenské vlády má totiž z hlediska Západu jediný smysl: skrze Saúdskou Arábii, která je naším, byť velmi pochybným, „spojencem“, totiž lze na jemenskou vládu tlačit a dohodnout se s ní na lecčem. Bude-li Jemen pod kontrolou této vlády, budeme mít lepší strategickou kontrolu nad důležitou lodní trasou přes Rudé moře. Jenže na druhou stranu, bude-li odpor Hútiů zlomen, stane se to, co bylo jemenskou realitou posledních patnáct let – al-Káida a nově i IS budou na jeho území bujet, protože tamní vláda nebude mít až tak velkou motivaci s tím něco dělat, a bude se je, místo jejich likvidace, snažit zadržet tak, aby neohrožovali její vládnutí. Tedy odstíní nebezpečí od těchto organizací od sebe, ale tyto budou mít bezpečné útočiště pro plánování útoků proti nám, byť každá zvlášť, protože momentálně bojují i mezi sebou navzájem. Zvítězí-li v Jemenu Hútiové, bude to stát Západu nepřátelský, ale takový, kterému bude stačit, nebudeme-li se do jeho aktivit doma vměšovat. Nelze předpokládat, že Ansar Alláh bude páchat teroristické útoky přímo na Západě, jako to dělá IS nebo al-Káida. Zároveň ovšem by takový scénář znamenal konec těchto dvou teroristických organizací v Jemenu, o to už by se případný nový režim pod vedením al-Hútího za pomoci íránských Revolučních gard (IRGC) postaral.

Není to tedy lehká volba, vybrat si stranu, což je důvod, proč většina Západu válku přehlíží, čeká na výsledek a doufá, že z toho nevzejde nějaký špatný důsledek pro samotný Západ. Spojené království a Spojené státy ovšem tím, že si vybraly stranu konfliktu, podle mého názoru udělaly velkou chybu. Možnost se domluvit s al-Hútím by, v případě jeho vítězství, byla pro Západ podobná, jako domluvit se s Bašárem al-Assadem, tedy špatná, ale je-li naším hlavním nepřítelem na Blízkém východě džihádismus reprezentovaný skupinami jako je IS nebo al-Káida, byla by to lepší volba. Bohužel, na rozdíl od Bašára al-Assada by měl al-Hútí pod palcem Bab-al-Mandab, úzkou úžinu oddělující Rudé moře od Adenského zálivu, důležitou tepnu pro civilní námořní dopravu. Z druhé – africké – strany tam je Džibuti, které je celkem bezpečným západním spojencem, takže případný pád Jemenu do al-Hútího rukou by neznamenal až tak velkou katastrofu.

Tak či onak, po roce od zahájení vojenské operace, kterou vede Saúdská Arábie, je situace tristní. Al-Káidě se podařilo získat podstatné územní zisky na sunnitském východě země, do války se zapojil Islámský stát, který bojuje proti všem zúčastněným – al-Káidě, saúdské koalici, vládě i šíitským rebelům. Za situace, v níž se rebelům podařilo ovládnout i některé části Adenu, to je recept na katastrofu, protože síly saúdské koalice se příliš nesoustřeďují na pozemní operaci, válčí zejména ve vzduchu a ze vzduchu a udržují námořní blokádu Jemenu. Snadno se tak může stát, že na zemi se proti sobě dostane Ansar Alláh bombardovaný Saúdy ze západní strany proti IS a al-Káidě (válčícími také mezi sebou navzájem) z východní strany. To by znamenalo po Sýrii, Libyi a Somálsku další území, kde „nevládne nikdo“ a kde bují naprosto nekontrolovatelně terorismus vůči Západu.

Už teď je v Jemenu v důsledku saúdské operace zhruba 1,5 milionu lidí bez domova, hlavní město Saná’a připomíná vybombardovanou Varšavu v roce 1945. Je jen otázkou času, kdy se tito lidé vydají směrem do Evropy. Opravdu je tedy rozumné v tomto případě podporovat Saúdskou Arábii takovým způsobem?

Je také na čase se ptát, proč se o jemenské válce víceméně mlčí, a tím myslím jak to, že to není na veřejné agendě západních politiků, tak to, že se věci jen okrajově věnují média. Jestli ono to není tím, že v téhle válce, máme-li zájem o naši vlastní bezpečnost u nás doma, bychom měli držet palce straně konfliktu, která nás nenávidí, která má za spojence Rusko a Írán, ale která nás aspoň nechce vraždit? Média i politici rádi dávají do svitu kamer „ušlechtilé bojovníky“. Přiznávat, že je v našem zájmu, aby někde vítězili hrdlořezové, kteří se nám pranic nelíbí, jen proto, aby se tak k moci nedostali ještě horší hrdlořezové, kteří nás chtějí zničit a kteří nám jasně dali najevo, že se nezastaví před ničím, je krajně nepopulární, ale nutné. Jenže on by se pak volič mohl ptát – a co jste vy, politici, dělali, aby to do téhle šílené situace nezašlo?

Evidentně je to otázka, na kterou se nikomu moc nechce odpovídat.