Psycholog-znalec odkryl, co se v Norsku děje na krajských radách

28. 09. 2015 10:15:59
Podle mého nejdůležitější článek, který kdy o BV vyšel, vydal deník Bergens Tidende. Výpověď psychologa, který seděl v krajské radě, která rozhodovala o odebrání dítěte. Jeho slova: pokus o justiční omyl.

Celý článek kvůli závažnosti věci, o které pojednává, na mém blogu překládám.

„Co se to děje s některými znalci?“

Je-li zpráva tohoto znalce reprezentativní, mohlo dojít k mnoha justičním omylům.

Sverre A. Smervik, znalec v oboru psychologie, publikováno v Bergens Tidende dne 26. září 2015

Barnevernet (norská služba sociálně-právní ochrany dětí, pozn. překl.) povolala v jedné venkovské obci znalce v oboru psychologie, aby analyzoval péči o chlapce, Kaie, kterému jsou necelé tři roky. Znám ten případ, protože sám jsem jako znalec v oboru psychologie seděl na fylkesnemndě (krajské radě, která rozhoduje o odebrání dětí, pozn. překl.)

Několik týdnů před Vánocemi navštívil znalec Kaiovu rodinu na několik hodin v rámci domovní kontroly. Uvádí: „dům byl velmi příjemný a vyzdobený na Vánoce.... Během mé návštěvy tam vládla dobrá atmosféra. Všichni vypadali, že jsou v dobré náladě.“

Psycholog na několika stránkách popisuje své dojmy, které se dají shrnout takto: batole, které právě přišlo ze školky, ignorovalo matčin požadavek, aby si sedlo u jídelního stolu, nicméně po chvíli tak učinilo. Poté, co chlapec chvilku zlobil, najedl se, ale podle znalcova dojmu příliš málo. Pak si chlapec hrál, otec ho přebalil, poté chlapec dobře spolupracoval při oblékání před tím, než šel s otcem sáňkovat. Doma si poté Kai hrál „dobře sám a vypadal, že je zvyklý si doma sám hrát“. Jak v této, tak v následující větě zaráží obviňující tón: „Kai přišel s iniciativou k rozhovoru, hře a kontaktu s rodiči, ne naopak.“

Matka je důsledná a končí se stlaním synovy postele. Když ho chce dát spát, chlapec říká „ne“, hraje si chvíli „na kočku a myš“, ale přichází nakonec do postele a prosí otce o objetí, což se stane, načež se chlapec uklidní. Kai „si sám zpívá během následující půlhodiny a ještě neusnul, když jsem opouštěl rodinu kolem sedmé hodiny večerní“.

Co je tedy to, co vzbuzuje znepokojení? Není tohle situace, v jaké se jistě poznává mnoho rodičů aktivních dvouletých batolat? Není to ten věk, kterému se lidově říká „období vzdoru“? A co dělají rodiče tak dramaticky špatně, že psycholog doporučuje dítě odebrat do pěstounské péče?

Znalec není úplně negativně nastavený: „Matka dávala Kaiovi důsledně zřetelné a jasné instrukce a když bylo potřeba, opakovala je. Oba rodiče s ním mluvili a dávali na něj pozor celé odpoledne. Matka dávala pozor, co Kai říká; potvrzovala, komentovala nebo vyjasňovala mu věci.“ Perfektní, jistě si pomyslí čtenář, ale hned další věta je jako blesk z čistého nebe: znalec je názoru, že rodiče, a zejména matka „chodí kolem syna po špičkách, jenom aby Kai nezlobil“. Možná to není tak překvapující, se znalcem za zády, který hlídá každé slovíčko, každý pohyb, mimiku a řeč těla.

Znalec dále pokračuje: „Vypadá to, že rodiče nemají žádný plán her či aktivit na odpoledne, je to Kai, kdo o tom rozhoduje“. Nabízí se otázka: jak časté to je u norských rodičů mít takový plán her a aktivit na odpoledne u dvouletého dítěte? Nemá toho na hlavě většina zaměstnaných rodičů už dost s těmi běžnými rutinami před tím, než dají dítě spát? Proč by měl kdokoliv mít nerealistické požadavky vůči rodině, která na tom není finančně zrovna nejlépe, když je nechceme ani po jiných rodinách? Proč psycholog ve své zprávě zmiňuje zrovna to jako důvod, proč má chlapec jít do pěstounské péče?

Znalec tedy dává jasně najevo, že chlapcovo chování poukazuje na údajně poškozenou vazbu na rodiče. (Kaiovo) pozorované chování je zveličováno, a mělo-li by sloužit jako důkaz špatné vazby, mnoho jiných dětí v naší zemi by spadalo do téže kategorie. Tedy malý chlapec, který leží ve své posteli a zpívá si, je spokojený a šťastný. Co to má společného se špatnou vazbou? Nemělo by se o tom alespoň diskutovat a rozebrat to? Neměl psycholog alespoň naznačit, že to vypadá jako harmonické, spíš než vážně poškozené dítě?

Reaktivní poškození vazby se charakterizuje jako dlouhodobá odchylka od vzorce vazby dítěte na rodiče a kontaktu. V takovém případě je možné u dítěte pozorovat mimo jiné strach, zvýšenou ostražitost, špatné fungování ve společnosti a agresivitu zaměřenou vůči sobě nebo jiným. Je tedy možné opravdu, na základě pozorování, jak je podáno, přijít se závěrem, že jde o narušenou vazbu na rodiče?

Měl-li by chlapcův domov takhle „závažné nedostatky“, určitě by si toho všimli ve školce. Ale Kai dobře vychází jak s dospělými, tak s dětmi a je popisován jako nadprůměrně hodný, zdvořilý a ochotný poznávat. Porucha vazby na rodiče? Kdo chce, zjistí, nepřekvapivě, že „chlapec testuje hranice akceptovaného chování, nepomůže-li mu někdo se zorientovat v tom, jak se má chovat“. Aha – coby dvouleté dítě asi není sám s takovým problémem, nebo je?

Zpráva je protknutá skálopevnou jistotou, jakoby šlo o přírodní vědu: existují-li jisté příčiny, musí to nevyhnutelně vést k jistému závěru. Znalec ale musí vědět, že přírodní vědy se v mnoha důležitých ohledech od psychologie liší. To, že se rodiče prezentují zcela bezdůvodně jako potenciální násilníci, se bude čtenáři jevit jako pravda. Proč? Protože znalec to tak napsal.

Znalec každou chvíli přichází s premisami, které neexistují nikde, než v jeho vlastní hlavě: „Dalším problémem je egocentrismus, charakterová vlastnost typická pro mnohé psychicky postižené, která způsobuje, že dotyční často dávají přednost svým potřebám před dětskými.“ Může být pochyb o tom, že „psychicky postiženými“ myslí rodiče? Realita je přitom taková, že nikdo z nich žádnou diagnózu nemá. To ale čtenář nemůže vědět.

Krajská rada a soud dávají zapravdu znalci Barnevernu v bezmála devadesáti procentech případů. Z toho se, doženeme-li to do extrému, dá vyvodit, že znalec je ve skutečnosti zároveň i soudcem.

Znalecká komise vznikla mimo jiné přesně proto, aby se zajistila právní jistota. Přesto komise žádné výhrady proti tomuto raportu neměla. Nabízí se tak otázka, přinejmenším po tomto přezkoumání, jestli to není naopak. Tedy zda to, že soudce, či vedoucí krajské komise, ví, že raport je schválen znaleckou komisí, nezpůsobuje, že je čten s menší pozorností a méně kriticky, než by jinak byl čten?

Mluvil jsem o tom s více soudci. Běžnou reakcí bylo, že v principu je těžké soudit v rozporu se znalcovým hodnocením. Dojít k jinému výsledku je velmi nepříjemné, tím hůř, pokud znalecká komise podepsala raport s poznámkou „žádné výhrady“.

Jak může znalecká komise odsouhlasit raport, v němž chybí do takové míry souvislost mezi příčinou a následkem, je natolik záhadné, že pouze komise sama na to může odpovědět. Pokud to tedy dokáže.

Tentokrát měla rodina štěstí, protože u krajské komise „vyhrála“ poměrem hlasů 2 ku jednomu a dnes, necelé dva roky poté, co dotyčný znalec na případu pracoval, víme, že rodina je v pořádku. Na poslední chvíli se tak zabránilo justičnímu omylu, třebaže se znalec velice snažil o to, aby k němu došlo.

Potřebujeme dobrou sociálně-právní ochranu dětí. A potřebujeme, pro některé rodiče bohužel, děti odebírat. Co ale nepotřebujeme, jsou znalecké posudky, jako je tento. Je-li tento posudek reprezentativní, může docházet k mnoha justičním omylům. Někteří si myslí, že reprezentativní je, v míře větší, než bychom rádi věřili. A přitom to pro znaleckou komisi vypadá, jako by bylo všechno v nejlepším pořádku.

Redakce deníku Bergens Tidende zná identitu dotyčné rodiny.

*******

Tento článek je podle mého názoru natolik závažný, pokud jde o to, jak funguje norský systém sociálně-právní ochrany dětí, že je důležité jej publikovat v českém jazyce. Kterákoliv redakce českých médií může, bude-li chtít, tento článek použít dle libosti jako zdroj.

Poznámka na konec – v tomto případě rodina měla štěstí, protože dva znalci v oboru psychologie opravdu byli na sobě nezávislí, neznali se. Takové štěstí neměla Eva Michaláková, kde dva znalci, kteří hodnotili její případ, byli tou dobou životními partnery.

Autor: Andrej Ruščák | pondělí 28.9.2015 10:15 | karma článku: 47.58 | přečteno: 26038x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 86 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 113 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 203 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 162 |
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6413

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...