Barnevernet a rok 2015 – dobrý čas na změnu?
Jak bylo na tomto blogu uvedeno již v dřívějších článcích na toto téma, nekontrolovatelnost této organizace a její šikana nevinných lidí stojí a padá s důvěrou veřejnosti v ni. Dokud bude většina Norů věřit, že je s BV vše v pořádku a že veškerá kritika je od „zhrzených rodičů co neumějí uznat svoji chybu“, nepohne se nic. Tento názor budou mít lidé tak dlouho, dokud jim ho nevyvrátí buď osobní zkušenost, ať už vlastní nebo lidí z bezprostředního okolí, nebo dokud se respektované médium problému neujme. Před dvěma měsíci došlo v téhle věci k zásadní změně: vyměnilo se vedení největšího norského seriózního deníku Aftenposten, jakož i došlo k obměně značné části redakce. Aftenposten má tradici coby liberální/konzervativní občanský deník identifikující se se střední třídou, ovšem v posledních dvaceti letech degeneroval do podoby nicneříkajícího média, které odmítalo prezentovat cokoliv kontroverzního a které bylo velmi opatrné i u věcí naprosto nevinných, přičemž se, podobně jako to bylo roky u norské vlády, tento deník odmítal pustit koncepce „pojďme diskutovat o tom, jaký chceme stát a proč právě sociálně demokratický“. Už za poslední dva měsíce se dá zaznamenat při pohledu na rubriku „Názory“ velmi znatelný posun pokud jde o odvážnost témat, rozdílnost názorů či zastávání liberálního stanoviska ve věci vztahu občan-stát. To je po mnoha letech svěží závan do zdejšího mediálního světa, který vypadal zpravidla tak, že v principiálních věcech akorát všichni se všemi souhlasili a pořádná výměna názorů o důležitých otázkách neexistovala. Šance, že se Aftenposten ujme tématu je tedy vysoká.
Další důvod, proč by mohla padnout kosa na kámen, je ten, že BV to už přehnala a zprávy o jejích praktikách se dostávají do zahraničí tempem, které je obtížné brzdit. A to nejen do postkomunistických zemí Evropy – ve Švédsku je známý případ paní Alexandry Hasselström, Švédky, která se rozvedla kvůli domácímu násilí a po několika letech dostala práci na dobu určitou ve Vågå v Norsku, kde nedaleko odtud pracuje a žije její bývalý manžel. Odcestovala tam se svými třemi dětmi, zatímco čtvrté, které vychovává s novým partnerem, zůstalo bydlet ve Švédsku. Během jejího pobytu se BV dozvěděla o tom, že otec tří dětí je v jejich blízkosti a proto děti na základě „akuttvedtaku“, čili akutního rozhodnutí, odebrala, rozdělila do tří různých pěstounských rodin a znemožnila jakýkoliv normální kontakt. BV nastolila stejný režim, jako v případě paní Michalákové. To se stalo v roce 2011, paní Hasselström od té doby válčí o právo být se svými dětmi ve Švédsku. Děti od té doby zapomněly švédský jazyk a kulturně byly asimilovány. Socialtjänst, švédská sociální služba (nutno podotknout že reformovaná před lety a očištěná od zvůle, jaká se děje v Norsku), se přitom zaručuje za paní Hasselström jako za příkladnou a milující matku a dává jednoznačně zelenou jejím aspiracím na to vychovávat své tři děti ve Švédsku. Paní Hasselström se tak snaží tlačit na švédskou vládu v té věci, aby vznikla dohoda (která neexistuje) o vzájemném uznávání rozhodnutí mezi sociálními službami severských zemí, tak, aby BV musela přihlédnout k názoru švédské sociálky. Zatím ovšem marně, BV se ohání „zájmem dítěte“ a tím, že si už zvyklo u pěstounských rodin – a vyvíjí tlak na paní Hasselström aby dovolila adopci. Ve světle tohoto případu bude rezoluce, kterou chystá z iniciativy pana Zdechovského Evropský parlament, poměrně vážným argumentem pro norské úřady a norskou veřejnost, že se zde děje něco nepravého.
Další důležitý případ nastal před pár dny – silvestrovské vydání deníku Nordlys (regionálních novin ze severu Norska) přineslo zprávu o tom, že BV čeká civilněprávní soud o milionové odškodnění ve věci bránění odebraným dětem v právu mluvit rodným jazykem, což je přesně to, co potkalo i paní Michalákovou.
Poměrně významným aspektem mezinárodního tlaku na Norsko je ropa za 53 USD/barel (v Norsku se těžba vyplácí od 80 USD/barel a státní ropný penzijní fond roste předpokládaným tempem až od ceny 110 USD/barel) a euro za 9 korun (už bylo skoro za deset v den, kdy v Rusku bylo euro za téměř sto rublů). Až donedávna mělo mnoho Norů pocit, že důvod, proč se zemi daří, je ten, že v ní všechno funguje nejlépe na světě. Bude-li tento trend pokračovat ještě přes první kvartál roku 2015, bude to podle Norges Bank, norské centrální banky, znamenat recesi, což v předlužených norských domácnostech bude znamenat poměrně velký problém. V této situaci si Norsko zkrátka nebude moci dovolit ignorovat mínění mezinárodního společenství a tvářit se, že je ve všem nejlepší a příkladné.
Že je něco shnilého ve státě norském se veřejnost dozvěděla na podzim, kdy vláda přiznala, že v léčebnách pro staré lidi a dlouhodobě nemocné dochází k systematickému a dlouhodobému porušování lidských práv, zanedbávání péče a šikaně. To je další téma, o kterém si špitali vrabci na střeše už mnoho let, ale které bylo médii i vládou opomíjeno a čemuž většina lidí nechtěla věřit. Bude tedy mnohem snazší uvěřit tomu, že se v Barnevernet děje něco hodně ošklivého, s vědomím, že v jiném odvětví sociálního státu docházelo k tak velkým systémovým pochybením.
Zároveň je potřeba znovu zdůraznit, že problém je potřeba vyřešit jednou provždy. Kreativní řešení typu diplomatická ochrana pro syny paní Michalákové či dohoda mezi Norskem a Švédskem o uznání posudků švédské sociálky může pomoci těmto konkrétním dětem, ale v momentu, kdy se tak stane, už budou na mušce další děti a BV si dá pro příště pozor, aby nebylo tak snadné využít podobnou metodu jen tak v budoucnosti. Rovněž je potřeba myslet na norské rodiny, které jsou, navzdory tomu, co se píše na různých českých blozích, mezi pochybnými rozhodnutími BV zastoupeny více, než rodiny zahraniční a které nemají žádnou mezinárodní ochranu, za které se nepostaví žádná zahraniční vláda a jejich domácí už vůbec ne. I ony si zaslouží, aby se systém změnil. To, co je uvedeno výše, nemusí automaticky znamenat, že BV letos prohrála, ale udeří-li se ve správný čas na správné místo, může dojít k souhře faktorů, díky nimž tento necitlivý úřední šiml prohraje jednou provždy.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');