Městská cyklistika v ohrožení – samotnými cyklisty

Vrátil jsem se domů po třech pěkných týdnech v Česku a s sebou jsem si přivezl pochopení něčeho, co jsem dosud pojmout nedokázal; a sice proč je tolik Čechů skeptických k městské jízdě na kole, k cyklostezkám a cyklistům obecně.

Jsem velkým zastáncem městské cyklistiky, sám jsem hodně aktivní cyklista, vlastním elegantní městské kolo, dále pak i vymazlené expediční kolo, kterému dělám kompletní servis a průběžně ho udržuji v co nejlepší kvalitě a na kterém jezdím na stovky kilometrů dlouhé výlety. Mám ke kolům tak blízko, jak jen mohu. Bydlel jsem v Nizozemí, kde mě nadchla místní cyklistická infrastruktura a kde jsem se na kole cítil jako ryba ve vodě a rád jezdím na výlety do Dánska, kde je to podobné. Rád bych něco podobného viděl i v Česku. Ale poté, co jsem viděl to, co jsem viděl v Praze a v Hradeckém lese, začínám mít plné pochopení pro to, proč je v Česku tolik lidí alergických na cokoliv, co má s cyklistikou něco společného.

Z toho, co jsem viděl, totiž, kromě mizerné infrastruktury pro cyklisty, škodí zapojení cyklistiky do městského provozu i něco jiného – soukromě takovým lidem říkám, útlocitnější duše snad prominou, cyklodebilové. Nevolím takové označení nadarmo, protože jak jinak nazvat člověka, který rychlostí 40+ km/h uhání na horském (!) kole v superdrahém dresu, superdrahých brýlích a na kole s výbavou Shimano XTR, po cyklostezce v Hradeckém lese mezi cyklisty svátečními, rodinami na kole s dětmi či staršími lidmi? Nemám nic proti drahému sportovnímu oblečení ani proti drahým kolům, sám dost drahé kolo (to expediční) vlastním – byť „jen“ s XT, protože závodník nejsem a sponzora nemám, ale uhánět na něčem takovém v Hradeckém lese mi přijde tak absurdní, jako túrovat motor Ferrari na plné obrátky při 100 km/h na Gočárově třídě. Každý soudný člověk by šílence předvádějícího se s Ferrari ve stovce ve městě považoval za vraha, není pak divu, když se na rekreační cyklostezce dostane podobného hodnocení takovému cyklistovi. A bohužel tato zkušenost nebyla jediná a ani se neomezovala na Hradec Králové; v Praze jsem takových viděl více. Speciálně náplavka je mezi cyklodebily zvláště oblíbená.

Aby bylo jasno – na dopravu po městě slouží primárně městské kolo. Pokud některý z výše uvedených šílenců neví, jak takové kolo vypadá, nechť si klikne na tento odkaz. Na takovém kole se člověk po cyklostezce pohybuje zpravidla ne rychleji než 20 km/h, proto se, je-li infrastruktura dobrá, na něm nenosí ani přilba. Nemá-li člověk městské kolo ale kolo jiné, například horské, silniční či expediční, má jet po městě tak, jakoby na městském kole jel. To znamená pomalu, předvídatelně, ohleduplně. Být připravený kdykoliv zastavit, snažit se pouštět druhé v rámci snahy o co nejplynulejší provoz, ukazovat změnu směru jízdy, případně zvonkem (ano, zvonek má být součástí kola, nechápu, proč jeho přítomnost na kole tolik lidí v Česku považuje za trapnou) upozornit na lidi před sebou, že mají za sebou cyklistu. Chce-li jet cyklista po městě rychleji, má jet po silnici a tam platí vše výše uvedené – jezdit ohleduplně, předvídatelně, ukazovat, ideálně mít reflexní vestu. Než jsem se odstěhoval do zahraničí (2007), jezdil jsem hodně po na kole po Praze i po Hradci. Tehdy to ještě nebylo moderní a byl jsem tak na silnici v podstatě sám. Přesto se mi nikdy nic nestalo a ani jsem neměl pocit ohrožení, protože jsem na kole jezdil tak, jako bych jezdil autem – čili ukazoval jsem, kam chci jet, držel jsem se na pravé straně toho jízdního pruhu, kde jsem jel a měl jsem reflexní vestu, abych byl vidět (náhrada za svícení v autě). Světe, div se, šlo to.

Když jsem pak bydlel v Nizozemí, kde jsem se nadchnul pro městské cyklostezky, nerozuměl jsem tak docela tomu, proč tolik lidí v Česku reaguje na cyklisty ve městě tak podrážděně – vždyť jsem měl každodenní příklad toho, že to funguje a že je to perfektní způsob dopravy. Jenže pokud místo slušné jízdy dotyční cyklisté jezdí jako arogantní debilové, pak naprosto chápu ono podráždění. Jistě, ne všichni tak jezdili. Dokonce bych řekl, že tak 80 % účastníků cykloprovozu v Praze i v Hradci, co jsem měl tu možnost vidět, jezdili velmi slušně. Ale těch zbývajících 20 procent je bohužel silně viditelných.

Těžko říct, jak to změnit. Nemám na to recept, pouze mě mrzí, když vidím, jak negativní reklamu dělají cyklistům cyklodebilové. Přitom argument o tom, že „ne každý má na to mít více kol pro více účelů“ je v jejich případě naprosto zcestný – slušné městské kolo stojí 700-900 €, což pro člověka, který má karbonové horské kolo s XTR rozhodně nemůže být žádný problém. Problém je spíš v tom, že se slušným městským kolem se nejspíš nemůžou tolik vytahovat, jako se závodním horským, a jízda tam, kde by s takovým horským kolem měli jezdit, je většinou spojená s tím, že je nikdo nevidí. K městské cyklistice patří, nebo by aspoň měla patřit, pohoda, klidné tempo a užívání si života, spíš než lámání rekordů. Jenže dokud to tito lidé nepochopí, budou dělat slušným cyklistům ostudu a diskutéři na internetu budou mít oprávněný pocit, že výstavba drahých rekreačních cyklostezek pro tyhle lidi je akorát vyhazování peněz oknem.