Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme

28. 01. 2018 14:30:59
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.

Takový podíl lidí hlasoval proti Brexitu, takový podíl lidí volil Hillary Clinton, v Polsku volil Bronisława Komorowskiego a poté v parlamentních volbách volil liberální strany. Všimněme si podobnosti elektorátů Miloše Zemana, Brexitu, Donalda Trumpa, Andrzeje Dudy, PiSu a jeho spojenců navzdory různosti těchto zemí, pokud jde o HDP na hlavu, strukturu zaměstnanosti, religiozitu či jinou sociální skladbu obyvatelstva. Ne, nechci se pouštět do nálepkování a odsudků, protože si myslím, že je to přesně to, co liberální část populace (těch 48 %) dělá špatně, ale není podle mě náhoda, že v zemích, kde došlo k fenoménu, který je u nás ve vrcholné politice nový, probíhá proces známý jako kulturní válka.

Můj tip, že Zeman vyhraje v tomhle poměru, se nezakládal na sociologických datech či drahých průzkumech, ale na kvalitativní analýze společnosti, kterou vidím kolem sebe. A došel jsem už v posledním zhruba roce k tomu, že tohle, co se v Česku děje, jsem už někde viděl.

Čeští komentátoři politického dění až donedávna žili rozdělením společnosti, jaké v Česku bylo cca od pádu komunismu: na ekonomické ose, tedy mezi úspornou, malé daně a malý stát prosazující „pravicí“ a přerozdělující a drahý sociální stát budující „levicí“, přičemž do této reality zasahoval personální přesah, pokud jde o loajalitu z doby před rokem 1989: lidé v ČSSD (o KSČM samozřejmě nemluvě) měli osobní historii často spjatou s minulým režimem a tedy byli orientováni na Rusko tak nějak ze setrvačnosti. To se změnilo.

První moment, který bychom měli vzít v potaz, byl rok 2013, kdy Vladimir Putin vycítil příležitost k šíření ruské měkké síly (termín od politologa Josepha Nye, který popisuje prosazování vlivu skrze následováníhodný příklad; typickým příkladem třeba americké měkké síly je Hollywood) v podobě zastání se těch lidí na Západě, kteří se cítili ohroženi silným tlakem na pokrokové myšlení, tedy v zásadě tím, co polský sociolog Zygmunt Bauman nazval tekutou modernitou. Naše elity udávající tón veřejné debatě tento moment a jeho význam zcela zásadně podcenily. Tekutá modernita, která znamená rozpad tradičních společenských struktur a konceptů, díky němuž se najednou může každý pohybovat na spektru, určovat si identitu dle libosti a kde se na lpění na bezpečných a osvědčených konceptech jeví jako lpění na „útlaku“, totiž přišla velmi rychle (zárodky se objevily ve společenských revolucí roku 1968, které nás – za sebe říkám, že naštěstí – minuly, ale naplno se rozjela od 90. let) a spousta lidí tak získala pocit, jaký znají velmi dobře bývalí občané NDR, kterým jejich země, v dobrém i zlém, přes noc „zmizela před očima“.

To je totiž to, co se stalo s velkou částí našich spoluobčanů; totéž se stalo i v Británii, Americe, Polsku a na spoustě dalších míst, ale k nám to přišlo, jak už to bývá, se zpožděním: velká část naší populace se v novém světě neorientuje, nerozumí mu, cítí se jím ohrožena a na rozdíl od toho, co je zvykem u mnohých komentátorů veřejného dění, podotýkám, že to není jejich chyba. Tato změna jejich způsob života totiž skutečně ohrožuje a nikdo si nedal tu práci, aby jim vysvětlil přínos nové reality, pokud za vysvětlování nepovažujeme okřiky typu „Rasisti! Xenofobové! Sexisti! Šovinisti! Burani!“ a podobně.

Političtí komentátoři totiž zpravidla nepochopili jednu věc: motivací 52 % není si polepšit, ale zadržet změny, které mají pocit, že přicházejí příliš rychle a které jim ničí jejich identitu. Není to přitom ani zdaleka nový koncept. Na Západě málokdo dokázal pochopit, kde se v „moderním“ Íránu vzala touha po Rúholláhu Chomejním. Podobně nechápavě se západní elity koukaly na nástup Tayyipa Recepa Erdoğana: „Jak ti Turci, které přeci Mustafa Kemal Atatürk tak modernizoval, mohou podporovat toho islamistu?“ V obou případech šlo přitom o reakci na nepřirozeně rychlou, násilnou modernizaci, kterou většina společnosti vnitřně neakceptovala a která pak přešvihla kyvadlo na druhou stranu. Liberálové do mě jistě budou tepat za toto srovnání, vždyť co mají oni, tyto bytosti plné tolerance a vzdělanosti, společného s brutálními represivními složkami v Turecku či v Íránu? Navzdory prvnímu dojmu – víc, než by člověk čekal.

Tlak na to, jak by člověk měl žít, je v posledních letech dost neúprosný. Pravda, liberálové v médiích či v politice nepoužívají metody srovnatelné s šáhovým SAVAKem; daleko radši mají ostrakizaci, která je ovšem, pokud jde o to, jak je přijímána ostrakizovaným, velmi nepříjemným útokem na jeho identitu, na který ostrakizovaný zpravidla reaguje podobně zprudka, jakoby mu šlo o život. Že o žádné snaze o ostrakizaci spoluobčanů nevíte? Neudivuje mě to, nevidíte-li ji, je to tím, že nejste na jejím seznamu cílů, takže se vás netýká.

Dale Carnegie napsal ve své nesmrtelné knížce How to Win Friends and Influence People, že klíčem k tomu, aby s vámi lidé dobrovolně spolupracovali a dělali to, co po nich chcete, je schopnost vidět věci jejich očima a podívat se na to, co v tom, co prosazujete, je výhodné pro ně. Sám jsem člověk liberálně založený, který akceptuje a respektuje homosexuály, menšiny všeho druhu, nikdy jsem nekouřil, ale v následujících řádcích zkusím rekonstruovat pocity 52 % obyvatelstva, ať už v Česku, Británii nebo Americe.

Tlak, který na sobě tito lidé cítí, totiž v zásadě diktuje následující:

  • Zdravý životní styl, čili kdo jí bůček, nesportuje, popřípadě kouří, je viděn jako někdo horší než ten, kdo jí zdravě, sportuje a nekouří
  • Ne pouhou toleranci, ale zejména aktivní akceptaci menšin, tzn. nestačí menšiny neomezovat nebo neohrožovat, ale je potřeba z vlastní iniciativy menšiny hájit
  • Konec tradiční dynamiky vztahů mezi muži a ženami, tzn. konec „rozhodujícího muže“ a ženy, která svých cílů dosahuje tím, že mužem manipuluje (to je ta role krku, na němž sedí hlava)
  • Konec modelu, v němž je muž ochráncem ženy, ale zároveň mu žena z vděku za ochranu musí být vděčná a tedy i poslušná
  • Redefinici rodiny z širokého, pokrevně spřízněného klanu přes základní rodinu (rodiče a děti) na „sdružení lidí několika generací, co spolu zrovna žijí“
  • Redefinici pozice dítěte v rodině z někoho, kdo má poslouchat a plnit přání rodičů minimálně do doby, než je dospělé, v plně autonomní jednotku
  • Solidaritu s kýmkoliv, koho progresivní hlasatelé aktuálně označí za „utlačovanou menšinu“

Je vcelku jedno, co si myslíme o tomto seznamu, zda s jeho body souhlasíme nebo ne, ale důležité je, jak je prosazován, tedy jako morální imperativ, který z toho, kdo ho neplní, dělá zpátečníka a zkrátka a dobře méněcennou osobu, omyl historie, co bude brzy na smetišti dějin. No a taková volba, jaké jsme byli právě svědky, je prásknutí do stolu a hlasité připomenutí toho, že se na smetiště dějin dotyční ani náhodou nechystají, a že i kdyby byl zánik jejich světa nevyhnutelný, postarají se ze všech sil o to, aby se tak stalo co možná nejpozději. Proto je jedno, jestli je objektem jejich touhy Trump, Zeman nebo kdokoliv jiný, oni chtějí toho, kdo v jejich očích co nejjistěji zadrží nástup světa, kterého se bojí, který jimi pohrdá a o němž si myslí, že je ohrožuje.

Není náhodou, že velká část Zemanových voličů je z míst, kde je rekordní počet exekucí. Dá se vcelku logicky usuzovat, že mnoho voličů Miloše Zemana buď je v exekuci, nebo přinejmenším má někoho takového ve svém blízkém okolí. A jak se v těch místech do exekuce lidé dostávají? Nevýhodnými půjčkami, tedy nízkou finanční gramotností, neschopností pochopit smlouvu, kterou podepisují. Tihle lidé mají vcelku oprávněný pocit, že současná realita je pro ně taková, že na každém rohu číhá někdo, kdo je chce podvést, odrbat a zneužít. Svět je pro ně složitý a protože do něj nevyrostli, ale většinou se do něj dostali ve věku, kdy se už člověk obtížněji adaptuje na nové věci, neorientují se v něm. A zde přichází klíčová část článku:

Není to jejich chyba, polovina populace má, už matematicky vzato, podprůměrnou inteligenci, což ale neznamená, že to jsou horší lidé. Naopak, kdo má schopnosti nutné k orientaci v dnešní době a aktivně nepomáhá spoluobčanům, kteří se s horšími schopnostmi narodili, je spoluviníkem faktu, že je Miloš Zeman prezidentem.

Lidé, kteří se z důvodu nižší inteligence (není na tom nic špatného, znovu podotýkám), horších životních šancí, pozdního zařazení do dnešního rychle se měnícího světa nebo špatného sociálního původu, nebyli schopni informovat o tom, co je zač Miloš Zeman, proč on sám na jejich zájmy kašle, proč jimi beztak i hluboce pohrdá, proč potřebujeme členství v EU a NATO, proč není problém přijmout pár tisíc uprchlíků dle našeho vlastního výběru, nejsou viníky reality, do níž jsme se včera odpoledne dostali, protože zpravidla nedisponují schopnostmi, které by jim důsledky svého počínání vůbec ukázaly. Představte si je jako sirotky, kterých se buď může chytit dobrý samaritán, který jim pomůže a vytáhne je nahoru, aby si mohli dále pomoci sami, nebo se jich může chytit uliční gang a udělá z nich v lepším případě bílé koně pro své zločinné aktivity, v horším případě bezohledné zločince. Pokud jim nikdo z těch, kteří se rádi označují za součást „inteligentnější poloviny populace“ nebyl schopen slovy, kterým by rozuměli, vysvětlit výše uvedené, je to hlavně on, kdo selhal.

Nečekám, že si tohle naše kulturní, mediální a společenské elity uvědomí, na to mají až příliš rády svůj pečlivě budovaný obraz coby svědomí národa, ale pokud budou dál pokračovat v nálepkování voličů Miloše Zemana místo toho, aby se je snažily vyslechnout, pochopit a uklidnit slovy, kterým budou rozumět, zadělávají si na nějakého budoucího „Chomejního“, nebo, ať jsme blíž domovu, „Gottwalda“.

Autor: Andrej Ruščák | neděle 28.1.2018 14:30 | karma článku: 48.40 | přečteno: 57715x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 24.68 | Přečteno: 483 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 463 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2302 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 648 | Diskuse

Vilém Barák

Nejsou „zemědělci“ jako zemědělci

Pěší demonstrace na Václavském náměstí sebou nese riziko, že se pár stovek účastníků vystaví posměchu. Když se stejný počet „demonstrantů“ posadí do traktorů, města včetně Prahy kolabují, účinek je o několik řádů vyšší.

25.3.2024 v 16:46 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 426 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6413

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...