Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Vážený pane premiére,
Dovolte mi, abych nejprve vyjádřil svou radost nad tím, že jsem se vrátil do České republiky po deseti letech v zahraničí. Je to krásná země, která je zároveň jednou z nejsvobodnějších zemí na světě, což s povděkem kvituje zejména někdo, kdo se vrátil z Norska, kde stát občanům, zejména pak rodičům, provádí denně doslova mikroanalýzu toho, jak žijí. Od doby, kdy jsme přijeli, si užívám toho, že zde mohu žít, každý jeden den. Váš nejnovější daňový návrh ale pro nás zcela prakticky znamená, že jakmile začne platit, budeme muset s těžkým srdcem Česko opustit znovu, protože to pro nás je, pokud jde o dlouhodobou perspektivu, rozdíl mezi tím, že v Praze svou existenci zaplatíme, nebo nezaplatíme.
Vy osobně, jakož i Vaše strana, se oháníte tím, že taková novela pomůže devadesáti procentům populace. Zapomínáte ovšem dodat, že zhruba devadesát procent populace České republiky nežije v Praze. Dovolte mi, abych Vás uvedl do každodenní reality někoho, kdo v Praze žije, a nemá služební bydlení, byt po (pra)rodičích, nebo kdo neměl to štěstí, aby si vzal hypotéku ještě před pěti lety, kdy ceny bydlení byly ještě pro lidi s příjmy, které označujete za průměrné, únosné.
Náklady na bydlení v bytě 3+1 (a jistě uznáte, že menší byt pro rodinu se dvěma a více dětmi není úplně únosný) v Praze jsou aktuálně, a je jedno, jestli máte hypotéku nebo platíte nájem, přes 20 000 Kč za měsíc. V našem případě konkrétně jde o lehce přes 23 tisíc za nájem, poplatky a energie. Chápu, že když někdo žije třeba ve Dvoře Králové nad Labem, tak mu přijde plat přes padesát hrubého jako plat „boháčů“, ale také na mě z facebookové skupiny Dvůr Králové nad Labem vyskakují tu a tam inzeráty typu „pronajmu 3+1 za šest tisíc“. Na tohle v Praze, minimálně od roku 2016, kdy se ceny skokově zvedly, zapomeňte. Stejně tak zapomeňte na ceny bytů ke koupi: zatímco mimo Prahu seženete byt 3+1 za milion nebo 1,5 milionu (v Ústeckém kraji i levněji), v Praze je minimální cena za byt pro rodinu čtyři miliony Kč, často i mnohem více.
Podobný problém jsou školky. Systém školek je v Praze naprosto hloupý, a to přičiněním zejména Vaší strany, kvůli které v Praze platí spádovost podle městských obvodů. Osobně pracuji na Praze 4, ale bydlím na Praze 6. Kde si myslíte, že potřebuji školku? Praha 6 to nebude. A to ani nemluvím o tom, že s výjimkou sedmého obvodu, který garantuje školku pro tříleté a starší, ani zdaleka není samozřejmé, že ve školce dítě místo vůbec dostane. A víte, jaká je otvírací doba u „státních“ školek? Zpravidla končí v 16:30, nejpozději v 17:00. A víte, jaká je v Praze běžná pracovní doba? Můj zaměstnavatel mi vychází vstříc, za což si ho velice vážím, a mám možnost pracovat od 8:00 do 16:30 tam, kde je standard 9:00 – 17:30 s půlhodinovou přestávkou na oběd, nebo 9:00 – 18:00 s hodinovou, což je standard mnoha a mnoha firem v hlavním městě. Spoléhat se na to, že každá firma bude tak dobrá, jako ta, u níž pracuji já, s tím, že si to zaměstnanci „nějak zařídí“, je naprostý nesmysl. V Praze jsou školky otevřené od 6:30 většině populace naprosto k ničemu – není možné posunout jejich otvírací dobu? Jak komunální, tak celostátní politici se tváří, že rodiče chtějí nechávat děti ve školce kvůli své práci déle. Není tomu tak, oni je tam pouze chtějí dávat později. Dokonce ani s tím, jak mi můj zaměstnavatel vyšel vstříc, nejsem absolutně schopný, ani kdybych do práce létal vrtulníkem, vyzvednout syna ze školky v šestém pražském obvodu před 17:00. Je to fyzicky nemožné a o tom není sporu. Jinými slovy, potřebuji školku soukromou.
Víte, kolik stojí v Praze soukromé školky? Ty levnější, jako ta mého syna, deset tisíc Kč měsíčně, většina kolem patnácti, ty dražší často vysoce přes dvacet. Až začne chodit do školky moje dcera, dáme za obě děti zhruba sedmnáct tisíc měsíčně.
Jinými slovy, pouze za byt, energie a školku, ani jedno z toho nijak luxusní, dáme, coby čtyřčlenná rodina, 40 000 Kč měsíčně.
A teď si, laskavě, spočítejte, kolik čistého rodina musí mít, aby to utáhla, a ty peníze, co jste přidali rodičům, jsou v pražských cenách drobné, to nás opravdu nevytrhne. Vaše daňová reforma do budoucna zcela jistě postihne jak mě, tak moji manželku, a spolu s námi velmi podstatnou část obyvatel hlavního města. Pro nás je to rozdíl mezi tím, utáhnout samostatnou existenci, aniž bychom se museli spoléhat na intenzivní pomoc rodiny, nebo neutáhnout. Pokud reformu skutečně podle tohoto plánu schválíte, budeme muset odjet do zahraničí. To není vyhrožování, to je prostě fakt, protože v Praze nebudeme schopni normální život, který se skládá z toho, že bydlíme, máme děti ve školce, kupujeme jídlo a ošacení a máme auto (ne, nemáme nic luxusního, jezdíme ve Fordu Mondeo z roku 2005), zaplatit. A že to je příliš velká a náročná věc, odstěhovat se?
Pane premiére, seznamte se s mým profilem na LinkedIn. S tímhle bych opravdu neměl mít problém najít si práci někde jinde, a garantuji Vám, že takový, nebo lepší profil, má v Praze kdekdo. Česká republika je jedinou postkomunistickou zemí (Slovinsko nepočítaje), u které nedošlo k exodu lidí za prací do západní Evropy. A víte proč? Protože v českých podmínkách Praha supluje to, co jinde lidé musejí hledat v zahraničí. Pokud schválíte takovou daňovou reformu, zabijete to a kvalifikovaní lidé masově odejdou i z Česka. Jděte se zeptat do Polska, Pobaltí nebo i třeba na Slovensko, co to znamená, když Vám tak velká část populace z ničeho nic odejde.
Vaše implikace, že člověk s platem nad padesát hrubého musí být extra solidární, je nesmyslná, právě kvůli závratné nerovnosti mezi náklady na život v Praze a mimo Prahu. Nutnost solidarity naprosto chápu, nechtěl bych žít v zemi, kde jsou velké rozdíly mezi lidmi, protože bych nechtěl chodit denně do práce kolem lidí, kterým se vede výrazně hůř, než mně. Takhle to funguje například v Indii a mě velmi často překvapuje, jak dokážou inženýři v Bangalore nebo jiných městech chodit kolem lidí, co mají jen krabici, pod kterou spí, aniž by se tím nějak extra vzrušovali. Jenže nerovnosti v Česku jsou minimální, což dokládá Giniho index.
Pokud byste zavedl daňové rezidentství, které by se opíralo o jednotlivé kraje, padesát tisíc měsíčně hrubého by mohlo fungovat všude mimo Prahu, ale v Praze by limit musel být zhruba sto tisíc, aby to splnilo záměr, který s reformou máte. Protože na Váš povel ceny nemovitostí ani tržní nájmy v Praze vážně neklesnou. To, co jste vymysleli, je pro mladé Pražany, tedy ty, co nemají bydlení z dřívějška, likvidační.
Nejsem Vaším voličem, ale zároveň nepatřím ani k těm, co mají tendenci vidět za každým sociálním demokratem komunistu, jak je zvykem u mnohých pravicově orientovaných lidí v Česku. Domnívám se nicméně, že jako správný sociální demokrat byste měl dělat něco jiného – například posílit roli odborů, aby díky kolektivnímu vyjednávání byl pořádný tlak na vyšší mzdy i jinde, než v Praze. Nevím, zda to, že jste tímto směrem neuvažoval, je proto, že jste na to ještě nepřišel, nebo proto, kdo je Vaším hlavním koaličním partnerem, ale přitom by to byla cesta hodná sociálního demokrata. Váš návrh daňové reformy sociálního demokrata hodný není, ten je hodný možná tak Nicoláse Madura.
Nedělám si velké iluze, že svou politiku změníte, ale doufám, že si tohle aspoň přečtete a pochopíte, sám pro sebe, jaký nesmysl jste právě vypustili do světa.
Volby budou zanedlouho a já doufám, že je prohrajete – ne proto, že bych a priori byl proti sociální demokracii. Ale proto, že pokud vyhrajete, a splníte svůj slib, budeme muset jít žít někam jinam, tentokrát ne ze zvědavosti a touhy vidět svět, jako před deseti lety, ale z nutnosti. Kvůli Vám.
Přeji Vám pěkný den a doufám, že se nad tím alespoň zamyslíte.
S pozdravem
Andrej Ruščák
