Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?

23. 11. 2016 11:02:52
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.

V Norsku se objevil obrovský skandál, policie pozatýkala síť pedofilních násilníků, kteří zneužívali děti velmi ohavným způsobem a kteří byli prorostlí napříč společností: byli mezi nimi i někteří politici či další lidé na společensky významných pozicích. Jde v zásadě o totéž, co se provalilo před několika lety ve Velké Británii či dříve v jiných zemích. Je to smutné, k naštvání, ale to nejhorší na tom je reakce veřejnosti. Široká veřejnost totiž, zcela v souladu s tím, jak to funguje kdekoliv jinde na světě, začala žádat krev způsobem, který prostě nemohou neodnést i nevinní a který ohrožuje svobodnou, demokratickou společnost. Spojené státy jsou odstrašujícím příkladem, kam až to může zajít; nezbývá, než doufat, že Norové budou mít víc rozumu, než Američané, když už po Breivikových masakrech více rozumu, než Američané po 11. září, projevili.

Situace, jako je toto odhalení, případně situace jako teroristické útoky či jiné události, které zasáhnou společnost a odhalí jí, jak snadno se stane, že se „špatné věci stanou dobrým lidem“, jsou pro svobodnou společnost obrovským testem, protože lidská pudová reakce na ně je bohužel taková, že napáchá víc škody, než původní událost, na níž se reaguje. Nebudu nijak přehánět, když řeknu, že navzdory mrtvým špičkám al-Káidy, navzdory tomu, že se této skupině evidentně přitížilo, al-Káida svou válku proti Spojeným státům ve velkém vyhrála. 11. září bylo motivováno nenávistí k americkému způsobu života, svobodě, jistým způsobem lehkomyslné otevřenosti. Po patnácti letech je potřeba si přiznat: al-Káida tady pořád je, ale svoboda, pro Ameriku do 11. září typická, je tatam. Američané nechali al-Káidu vyhrát válku proti sobě samým, což je chyba, kterou v Evropě nesmíme opakovat. Militarizace policie, všeobecná bezpečnostní paranoia – a zdaleka se to netýká jen paranoie z teroristických hrozeb; kdo sleduje americkou společnost, nemůže nevidět, že společnost se stala posedlá rizikem a jeho odvracováním za každou cenu dříve naprosto nevídaným způsobem. Usáma bin Ládin nezničil Land of the Free and Home of the Brave. On šikovně spustil proces, kdy si Američané zničili Land of the Free and Home of the Brave zecla sami.

Totéž se týká i toho, co se právě zveřejnilo v Norsku. To nejhorší, co může norská vláda udělat – a já pevně doufám, že to neudělá – je, že podlehne tlaku ulice (která je slyšet víc, než jasně) a zavede něco jako americký Megan’s Law, tedy zákon, na základě kterého se dělají registry „sexuálních zločinců“, které jsou na internetu zcela veřejné a na ně navázaná omezení pro tyhle lidi. Tady totiž přichází ten nejtěžší test pro demokracii: když narazí na škodlivý jev, který se nedá nikdy vymýtit, ale který se dá zásadně omezit způsobem, který se vymyká „zdravému selskému rozumu“, jak si ho přestavuje „rozlícená většina“.

Zmínil jsem výše, že se lidem těžko akceptuje, že se špatné věci mohou stávat dobrým lidem. Je neuvěřitelné, jak zakořeněná je mezi lidmi představa, že špatné věci se mohou stávat jenom špatným lidem, a že děje-li se někomu příkoří, nejspíše si ho zasloužil. Tahle falešná představa je ovšem velmi rozšířená; kvůli čemuž, zavádí-li se nějaká nová restrikce, ať už je to seznam „sexuálních zločinců“ nebo EET, málokdo si představí, že on sám, který se vidí jako poctivý a slušný, tím přeci nemůže být poškozen. Prostí lidé, kteří žijí své běžné životy, v nichž nekradou, nevraždí ani neznásilňují, si neumějí představit, že se mohou dostat do pasti, která byla nastražena proti zlodějům, vrahům nebo násilníkům. Ale dlouhodobá praxe amerických drakonických zákonů, ať už těch týkajících se sexu, nebo těch, týkajících se třeba drog, ukazuje, že do těchto lidí padají nevinní lidé se železnou pravidelností, aniž by byl splněn zamýšlený cíl: aby společnost nemusela být už nikdy konfrontována s odhalením nového strašného zločinu. Zločin se děje dál a americké věznice jsou přitom plné nevinných lidí (k tomuto tématu se velmi dobře vyjadřoval John Oliver v Last Week Tonight a je k němu více než dost dobrých článků na serveru reason.com).

Naopak zkušenosti z Nizozemí ukazují, že to nejlepší, co se dá pro naše děti a jejich bezpečnost před násilníky udělat, je, dát slušným pedofilům možnost slušně žít a pak postihovat tvrdě násilníky. Pedofilie je, navzdory všeobecně přijímanému názoru živenému bulvárem, něco, s čím se člověk rodí. Pedofilem se může narodit i vaše dítě, které bude hodné a citlivé ke svému okolí a které by mouše neublížilo. Stejně jako „normální“ heterosexuální muž neznásilní dospělou ženu jen proto, že fyzicky může a proto, že ho sexuálně přitahuje, protože má svůj morální kodex, může existovat „slušný“ pedofil a nemusí nikdy udělat nic zlého. Tihle lidé si sami velmi dobře uvědomují, že to, jak se narodili, je defekt, ale ve společnosti, kde jsou stigmatizováni, se neléčí. A zkuste si schválně tipnout, co se může stát, pokud na sobě nebudou pracovat. Myslíte si, že v hysterické společnosti, která, jako teď ta norská (soudě podle naprosté většiny komentářů), chce pedofily – všechny – registrovat, veřejně zostuzovat, anebo i věšet na kandelábry (i takových komentářů je dost), o té britské či americké nemluvě (ty v této hysterii překročily všechny možné hranice), se půjde pedofil, který nechce škodit, sám někam přihlásit? Ani náhodou. Naopak, opatření tohoto typu způsobí, že vězení budou plná nevinných lidí, kterým se někdo chtěl pomstít, a ani nemusejí být pedofilové, stačí, když na ně někdo ukáže prstem – a braňte se, když jste nic nespáchali, ale veřejnost už má jasno. Budou těžce ranění, nebo i mrtví, jako v Manchesteru, kde dva chuligáni, kteří brali spravedlnost do svých rukou, brutálně zavraždili staršího pána na vozíku jen proto, že se jmenoval stejně, jako registrovaný „sexuální zločinec“, který akorát bydlel o vchod vedle. A přitom to stejně nezpůsobí, že sexuální zneužívání dětí skončí. Je to násilí, co je špatně, a proti násilí máme zákony už dnes. Ale vysvětlete to davu, který volá, že „reprezentuje většinu“ a tak se musí schválit, co požaduje.

Naprosto totéž se týká i všemožné jiné problematiky, v níž má „rozlícená veřejnost“ jasno – drog, potratů, islámu, prostituce, silničních pravidel, korupce, neplacení daní, příkladů se najde nespočetně mnoho. Dav žádá krev, když je vyděšený, to je politická konstanta. Úplně stejně, jako to, že revoluce požírá jako první své děti. Kolik už bylo politiků, kteří si chtěli upevnit pozici za pomoci vyděšeného davu, ale situace se jim vymkla z rukou a semlela i je samotné? Když už nic jiného, jako vyšší princip mravní, který se od většiny lidí čekat nedá, už jen tohle by mělo stačit k tomu, aby si dotyčný politik velmi dobře rozmyslel, zda se „lidovému hněvu většiny“ postaví do čela.

Jak se tedy může demokracie proti jevům tohoto typu bránit? Spoléhat se na to, že se bude dav chovat rozumně, je mylné. Co může pomoct, je zahltit je pozitivními příklady toho, co se všechno ve společnosti daří – ukazovat, jak nízká je zločinnost, když jsou legalizované drogy, proti zemím, kde jsou stigmatizované, protože závislí se můžou léčit a mafie ostrouhají; ukazovat, jak není žádný problém s islámem, když se stát chová slušně ke slušným muslimům, ale stíhá a vyhání radikály a brání Saúdům stavět v zemi mešity; aktivně ukazovat, že se slušní pedofilové nemají čeho bát, půjdou-li se přihlásit, protože zcela anonymně dostanou rady, jak zvládat to, s čím se narodili, aby neubližovali, případně léky, které tlumí sexuální pud. Pokud veřejnost bude často konfrontovaná s tím, že se stát snaží a že to funguje, mnohem snadněji přijme jednotlivá selhání a nenadálé tragédie, jako bylo odhalení té nechutné pedofilní násilnické kriminální sítě v Norsku, aniž by pak musela volat po krvi.

Ale především, a to je úkol pro veřejnost samotnou, každého z nás: kdykoliv budeme požadovat nějakou restrikci, představme si, jak se dá zneužít. Jak snadno se můžeme na místo obviněného dostat, coby nevinní, my sami.

Autor: Andrej Ruščák | středa 23.11.2016 11:02 | karma článku: 29.64 | přečteno: 1795x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.45 | Přečteno: 18270 | Diskuse

Andrej Ruščák

O norském antisemitismu

Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.

20.2.2017 v 18:00 | Karma článku: 40.33 | Přečteno: 3135 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jak učinit Česko opět velkým

„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.

14.2.2017 v 15:00 | Karma článku: 39.43 | Přečteno: 3877 | Diskuse

Andrej Ruščák

Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.

Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.

30.1.2017 v 12:30 | Karma článku: 44.45 | Přečteno: 15316 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ivo Hnilica

Osvobození 1945. Jiné Rusko. Část II.

Rusové měli štěstí a to doslova, že po rozpadu SSSR se s odstupem několika let, podařilo v Rusku vygenerovat státníka formátu Vladimíra Putina, který na poslední chvíli ze země zvedl a udržel Rusko v postavení .......

29.4.2017 v 14:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost a přirozenost: Každá generace přináší něco nového

Umíme rozlišovat, co je pro každého z nás důležité a nepodstatné? Čemu věnujeme nejvíce pozornosti, čemu nejméně a proč? Co je člověk a svoboda, rodina, společnost a stát v historii a současnosti? O tom tento článek.

29.4.2017 v 12:43 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jaroslav Konáš

Chalánkovština, Orwel a my ostatní

Velká omluva všem, kdo mají diskuze kolem umělého oplodnění plné zuby,ale zdá se mi, že to podstatné stále ještě nebylo řečeno.

29.4.2017 v 11:34 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jiří Čumpelík

Andrej Babiš končit nebude, končit bude spíše Bohuslav Sobotka

Stratégové z Lidového domu, sídla ČSSD, naordinovali Bohuslavu Sobotkovi osvědčenou cestu k jeho vlastní rezignaci, stejně, jako minule, Jirkovi Paroubkovi.

29.4.2017 v 10:08 | Karma článku: 36.82 | Přečteno: 1456 | Diskuse

Jan Bartoň

Tvrdý něbo měkký Brexit

Diskuse ve Velké Británii se dnes točí kolem „tvrdého“ či „měkkého“ Brexitu. Hodně se to podobá diskusím po roce 1989 o transformaci socialistické ekonomiky „šokovou“ nebo „postupnou“ metodou.

29.4.2017 v 10:03 | Karma článku: 13.61 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5696

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.