Andrej Ruščák

Stojí za tzv. Pražskou zimou Rusko? Ne nutně.

10. 02. 2016 12:30:59
Někteří publicisté, kteří hledají Vladimira Putina pomalu i v rybí konzervě, mají evidentně problém s logikou. Nahrává-li něco Rusku, Rusko samo za tím stát nemusí; tak spíš uvažují lidé, co neuznávají svobodnou vůli jednotlivce.

Dříve, než si ukážeme, jak to s tím Ruskem je, musíme nejprve vyjasnit jeden klíčový pojem. Jak už psal George Orwell, základem totalitního zřízení je nemožnost popsat realitu kvůli významovému posunu termínů, kterými by se to dalo dělat. Abychom porozuměli, oč se propagátoři termínu „pražská zima“ opírají, musíme pochopit jejich ideové základy. Tito lidé bývají označováni za „havlisty“ (pro nedostatek lepších termínů označujících skupinu intelektuálů hlásících se k odkazu Václava Havla), ovšem zpravidla se mají k Václavu Havlovi podobně, jako táborité k Mistru Janu Husovi, popřípadě Radio Maryja k Ježíši Kristu. Tedy téměř nijak. Jakkoliv si vážím Václava Havla a jeho myšlenek, skupina lidí, které prezident Zeman označuje jako „pražskou kavárnu“, kterým se jindy říká „bratrstvo pravdy a lásky“ anebo také „havlisté“, naprosto postrádá exprezidentovu pokoru, jakož i jeho optimismus a lásku k vlastním lidem.

Definovat tuto skupinu je poměrně klíčové, protože je to právě ona, která má poměrně velkou moc v českém mediálním světě a která, byť není organizovaná a nemá jméno, má společnou myšlenku a jedním z jejích projevů je protiruská paranoia, která paradoxně zemi k Rusku jednou nedej Bože opravdu posune, na což pak ti lidé, bez špetky sebereflexe, jak je pro ně typické, budou reagovat slovy „my jsme vám to říkali“. Musel jsem se smát, když jsem četl u Moniky Le Fay, že se označuje za „pravicově smýšlejícího člověka“, protože člověk, který má rád silný stát a zároveň zastává progresivní postoje, prostě není pravicově smýšlející člověk, punktum. Není to však zdaleka jen ona, kdo se takto podivně vymezuje.

Hlavní problém se skupinou lidí, kterou popisuji, je právě v onom zmatení pojmů: politolog by je, „po ovoci“, označil za „progresivní levici“, oni sami se však vidí jako „pravici“. Jak k tomu došli? Pojem „levice“ pro ně symbolizuje KSČ, KSČM, východní geopolitická orientace, Škromachovo křídlo v ČSSD a vše, co vnímají jako pozůstatek komunistického režimu v Česku. Zrcadlovým převrácením pojmů tak došli k tomu, že když jsou proti všemu výše uvedenému, tak jsou vlastně „pravicoví“. Háček je ovšem v tom, že komunistický režim v Československu nebyl úplně typický. „Typický“ komunistický režim se ve většině zemí Východního bloku snažil působit hodnotově progresivně, protože jeho úhlavním nepřítelem byla Katolická církev, pravoslavné, popřípadě protestantské církve a zejména hodnotově velmi konzervativní venkov; v NDR pak i celkem konzervativní měšťanstvo. V Česku (ne na Slovensku) byla situace jiná: hlavním oponentem komunistů byla relativně liberální buržoazie, proto čeští komunisté naopak používali v prosazování svého (radikálně levicového) ekonomického programu spíše konzervativní a regresivní rétoriku a hodnoty. Není náhodou, že zatímco v NDR kvetl nudismus, v Česku se pronásledovaly „máničky“, případně že v Polsku komunisté podporovali právo žen na potrat bez jakékoliv byrokracie, zatímco v Československu byly potratové komise. A právě fakt, že na Slovensku byly, podobně, jako v jiných zemích RVHP, hlavním oponentem komunistů církve a konzervativní venkov, stál za tím, proč byl komunistický režim na Slovensku o něco málo snesitelnější, nežli v Česku, a to i v rámci jednoho státu.

Právě „konzervativní“ charakter českých komunistů je důvodem, proč dnešní KSČM ideologicky rezonuje s Putinovým autokraticko-fašistickým a velmi pobožným Ruskem a brojí proti liberálním hodnotám, zatímco jiné postkomunistické strany (SLD v Polsku, MSZP v Maďarsku) jsou vůči Rusku spíše obezřetné a jsou hodnotově progresivní. Podíváme-li se tedy na výše uvedená fakta, je jasné, proč, definuje-li někdo levici podle KSČ a jejích pohrobků a staví-li se stoprocentně proti ní, stane se z něj buďto libertarián (věří-li v malý stát), nebo progresivní levičák (věří-li ve velký stát).

Teď: tahle skupina beze jména a organizace, která ovšem má svou, celkem jasně čitelnou ideologii, nás varuje a říká: „protesty proti Barnevernu, proti přijímání uprchlíků, proti Evropské unii a liberálním výdobytkům jdou na ruku autokratickému Rusku, proto za nimi musí Rusko stát“ (dle zásady cui bono). Problém se zásadou cui bono je ten, že pouze naznačuje, kde by viník mohl stát, hledá-li jej někdo, nikoliv že určuje, kdo viníkem je. Tady dělá naše nejmenovaná skupinka stejnou chybu, jako Vladimir Putin, když označuje každou snahu o revoluci proti proruským, postkomunistickým či jinak autokratickým vládám za dílo agentů CIA. Ano, Americe samozřejmě vyhovuje prozápadní Ukrajina, nikdo neříká, že ne. Ale to ještě neznamená, že Ukrajinci, kteří chtějí směřovat na Západ, jsou Amerikou organizovaní nebo placení. Implikovat to znamená z nich dělat malé nezodpovědné děti bez vlastního myšlení – a totéž platí o snaze diskreditovat odpůrce některých trendů v západní Evropě jako ruské, vědomé či „nevědomé“ (i tahle perla z tohoto tábora zazněla) agenty Ruska.

Z pera této nejmenované skupinky vyšel termín „pražská zima“ označující tendence Čechů se stavět proti různým trendům, které do Česka přicházejí ze západní Evropy. Problém s „pražskou zimou“ je ovšem ten, že neexistuje. Různí lidé reagují na různé věci. Navzdory tomu, co si nejmenovaná skupinka myslí, množiny odpůrců EU, odpůrců Barnevernu, odpůrců práv LGBT menšin, odpůrců uprchlíků a příznivců Ruska se nepřekrývají, nebo ne nutně. Osobně jsem odpůrcem Ruska, zastáncem práv LGBT, pravděpodobně největším zastáncem EU široko daleko, ovšem kritizuji Barnevernet, mám problém s mnohými hodnotami „progresivní levice“, ze slovního spojení „silný stát“ mám kopřivku a uprchlíky bych přijímal, ale pouze tak, jak to dělá česká (a americká, kanadská či brazilská) vláda, tedy vybíráním na základě prověření uchazečů z uprchlických táborů. Nelegální migranty deportovat, respektive nevpouštět. Jsem tedy reprezentantem „pražské zimy“, ať už to znamená cokoliv? Svým způsobem závidím lidem, kteří s podobnými nálepkami přicházejí, jednoduchost jejich světa, třeba kdyby ten můj byl podobně jednoduchý, lépe bych se vyspal a nemusel bych si ze Švédska vozit energetické nápoje po celých kartonech.

Přiznám se celkem bez mučení, že s touto nejmenovanou, leč poměrně snadno definovatelnou skupinkou jsem názorově ve při. Už jsem v jiném článku naznačil, že jejich základním problémem je to, že jsou typickými obyvateli Platónovy jeskyně (tedy vidí odraz reality zvenčí jeskyně, který se promítá dovnitř, a na základě toho obrazu si dělají názor ohledně toho, jaký je svět, bez zkušenosti se světem samotným) a že mají nedostatek zkušeností s životem v zahraničí. Ne jako expati, ne jako studenti, ne jako turisté, ale jako běžní občané. Nejmenovaná skupinka vykazuje všechny znaky koloniálního otroka, který si myslí, že bude-li imitovat svého pána (nebo jiné „pány“ dle vlastního výběru) dostatečně věrně – a tedy negovat vlastní kořeny, které považuje za nutně zaostalé a za symbol a příčinu podřízené pozice, stane se jedním z nich. Je to ovšem logika cargo kultu, nikoliv vyspělých lidí.

Kdyby nejmenovaná skupinka měla více zahraničních zkušeností, věděla by, že není sebemenšího důvodu se pohoršovat nad vkusem „dolních deseti milionů“, mám-li použít onen štiplavý Zemanův bonmot, protože našich „dolních deset milionů“ se nijak výrazně neliší od norských „dolních pěti milionů“ nebo britských „dolních čtyřiašedesáti milionů“. Kdo zná význam výrazů „harry“ nebo třeba i v jakém kontextu se dnes používá „Little Englander“, ví, o čem je řeč. Pokud někdo tedy považuje fakt, že v Česku existují lidé, kteří věří konspiračním teoriím, mají otevřeně rasistické názory (a dokonce je demonstrují), kamarádí se s Ruskem, nebo protestují proti právům homosexuálů, za důvod ke stydění se za vlastní zemi, pak zcela evidentně neví o tom, jak běžné všechny tyto jevy v zemích, které považuje za vzor, jsou – popřípadě to pouze ignoruje. Připomínám, že v Česku nemáme ekvivalent Front National, ba co dím ani Dansk Folkeparti nebo Sverigedemokraterna o podobné síle. Nemáme dokonce ani nic tak silného a podobným směrem zaměřeného, jako je EDL nebo UKIP. Máme něco jako BNP (DSSS), ale ještě méně aktivní, než BNP v Británii. Nemáme ani Zlatý úsvit ani Ódinovy vojáky.

Ano, máme Tomia Okamuru, ale Nizozemci mají Geerta Wilderse (který třeba vyzýval k veřejným seznamům „nevhodně se chovajících Východoevropanů“) a není to tak dávno, kdy Rakušané měli Jörga Haidera. Ano, Miloš Zeman má za sebou opileckou scénu a plno provokativních výroků. Vzpomínáte ale třeba na takového Silvia Berlusconiho, který kromě toho, že pořádal bunga bunga a kamarádil se s Putinem ještě otevřeněji, než Miloš Zeman, řekl věty (v reakci na jeho sexuální aféry) typu „Je lepší mít rád krásné ženy, než být gay“, případně „Zeptám-li se ženy, jestli se mnou chce mít sex, tak 30 procent řekne, že ano a 70 procent odpoví ‚cože, ještě jednou‘“? Těmi srovnáními nechci bít černochy, tedy odvádět pozornost od kritiky českých přešlapů a patologií, ale chci poukázat zejména na to, že třebaže je v pořádku podobné jevy kritizovat, je nesmysl říkat, že fakt, že se u nás dějí, nás činí horšími a že bychom se měli stydět za to, že se u nás podobné věci dějí. Zrovna jako nechápu, proč by se měl běžný Ital stydět za to, že se Silvio Berlusconi neumí chovat, nevím, proč bych se měl já stydět za to, že je českým prezidentem někdo, kdo téměř pozvracel korunovační klenoty. Nota bene když jsem ho nevolil.

Co je bohužel škoda, je, že tahle snaha nejmenované skupinky vede k tomu, že jejich karikatura západních hodnot, kterou se snaží lidem vtlačit do hlav jako návod na život, může běžným Čechům znechutit Západ a jeho pravé hodnoty, které naše společnost přirozeným způsobem sdílí již dnes a na kterých (stále ještě) pevně stojí. Velice, převelice se obávám, že se stane to, že naše nejmenovaná skupinka bude lidem kritickým k některým aspektům západoevropského života tak dlouho otloukat o hlavu, že jsou proruští, až se proruskými opravdu stanou. A tehdy budeme mít jako společnost velký problém.

Obávám se, že naše nejmenovaná skupinka dělá podobnou chybu, jako německé intelektuální elity, když dogmaticky odsuzují Pegidu za něco, co není. Ať už si o panu Bachmannovi myslíme cokoliv (jakože vypadá na mafiána a rozhodně nedůvěryhodnou osobu), není to neonacista a hlavně lidé, kteří za ním od začátku v Drážďanech šli, nebyli neonacisté. Byli to obyčejní lidé, kteří viděli problém, o kterém jim média říkala, že neexistuje, což je utvrdilo v tom, že existuje Lügenpresse (a toto nařčení se po Silvestru bude velmi těžko vyvracet) a snaha je naprosto marginalizovat obviněním z toho, že jsou neonacisty, je od mainstreamu ještě více izolovala, protože sami přece na demonstracích viděli, že s nimi nejdou žádní holohlavci a holohlavce neviděli ani u sebe v zrcadle. Průšvih je ten, že když po nějaké době začali holohlavci na demonstrace Pegidy chodit, těm lidem to přestalo vadit, přesně v rámci logiky „to už radši budu tady s ‚upřímnými‘ skinheady, co říkají nahlas, co si ‚každý myslí‘ než s někým, kdo otevřeně lže“. Toto je mechanismus, kterým německé elity zavinily radikalizaci nemalé části německé společnosti a něčeho velmi podobného se, ve vztahu k Rusku, dopouští i naše nejmenovaná skupinka.

Kudy z toho ven? Především je nutné skoncovat s logikou, známou též ze Švédska, že „zamlčím-li fakta, z nichž by mohla těžit protistrana, oslabím protistranu“. V dnešní informační době je neskutečně naivní si myslet, že takové věci nevyplavou na povrch. Vyplavou a tím ještě víc posílí „protistranu“, protože ta bude mít důkaz k argumentu typu „vidíte, my máme pravdu a oni vám lžou“. Jde-li tedy naší nejmenované skupince o to, aby byl vliv Ruska co nejslabší, musejí skončit s označováním a umlčováním všech, kteří kritizují západní země, jako agenty Ruska. Musejí dovolit legitimní kritiku nešvarů, které se v západním světě vyskytují. To, že jsme sami Západ a že Západ je, pokud jde o poskytování jednotlivci nejvíce svobody, nejlepší na světě, neznamená, že je ideální a nekritizovatelný. Lidé nejsou hloupí a budou instinktivně nedůvěřiví vůči těm, kteří jim budou tvrdit, jak je to někde dokonalé a „po všech stránkách lepší a vyspělejší, než u nás“. Je-li tady někdo ruským užitečným idiotem, pak to jsou právě ti, co jako svazáci slepě následují nerealistický a hlavně neexistující „západní vzor“ a co šermují termíny jako „proruský“ u lidí, kteří s Ruskem nemají společného nic.

Řeknu na rovinu, že kdyby Rusko mělo získat rozhodující vliv v zemi, ve které žiji, ať už je to Norsko nebo jakákoliv jiná země, kde bych tou dobou pobýval, byl by to pro mě rozhodující důvod k emigraci. Ruský vliv považuji za škodlivý a nechci žít ve společnosti, která by fungovala tak, jako společnost ruská. Nechci se ale dočkat toho, že naše „kavárna“ lidem zprotiví svým svazáctvím Západ natolik, že se k tomu Rusku přichýlí už jenom z trucu, protože budou mít oprávněný pocit, že jim „kavárna“ sahá na osobní důstojnost. Česká země je krásná země s velkým potenciálem a byla by jí vážně škoda.

Zvyšte článku karmu!
Autor: Andrej Ruščák | | karma: 32.62 | přečteno: 1819 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 10 příspěvků.
Poslední z 14. 3. 2016, 11:07

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz