Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Wahhábismus je naším nepřítelem – naučme se ho tak brát

7. 09. 2015 9:30:59
Svým způsobem je to štěstí v neštěstí – naši budoucnost neohrožuje 1,2 miliardy muslimů, ale pouze relativní hrstka, která je ovšem vyzbrojená obrovským bohatstvím, vlivem a jejíž hlavy jsou dokonce formálně našimi spojenci.

Wahhábismus je směr sunnitského islámu vycházející z učení Muhammada ibn Abd al-Wahhába, saúdského teologa z 18. století, který nade vše staví dva principy: bida a tauhíd, tedy princip, že každá teologická inovace je z principu kacířstvím a tedy nepřípustná, a princip, že přikázání ctění pouze jednoho Boha znamená, že se nesmí vyjadřovat úcta k ničemu a nikomu, kromě toho jednoho Boha, větší, než jakou si dotyčný člověk či dotyčná věc zaslouží z titulu toho, kým/čím je.

Příklad dovedený do extrému (abych ilustroval, oč jde): mešita postavená ve stylu paneláku je v pořádku, protože tu nikdo nebude obdivovat (a vzdávat jí úctu) a bude sloužit svému účelu, tj. jako místo, kde se člověk modlí k Bohu. Mešita, která je zároveň kulturní památkou, architektonickým skvostem, apod., musí být zničena, protože hrozí, že by lidé mohli chodit obdivovat ji samotnou, což by odvrátilo jejich pozornost od uctívání jednoho Boha.

Myslím, že není těžké pochopit, proč wahhábismus znamená dokonalou antitezi všeho, v co naše civilizace věří (věří-li ještě něčemu) a proč je v našem zájmu v optimálním případě držet wahhábismus tam, kam patří, tedy na Arabském poloostrově, v ideálním případě ho zničit docela. Není ani náhodou žádoucí dělat to, co jako civilizace děláme, tedy to, že ve jménu pochybného spojenectví s ohavným saúdskoarabským režimem pěstujeme přátelství s největšími sponzory lidí, kteří si přejí náš pád a zničení všeho, co je nám drahé.

Není náhoda, že islámský fundamentalismus a puritánství jsme, coby civilizace ovládající značnou část planety, mimo Blízký východ až do druhé poloviny 20. století nezaznamenali; jak jsem totiž napsal už v úvodu: naším problémem není ani islám, ani každý muslim na této planetě, a pokud jde o věci jako je náboženská tolerance, sociální konzervatismus širokých vrstev „běžných“ lidí a podobně, pak islám nikdy příliš neodbíhal od standardů, jaké byly zažité v křesťanské Evropě té doby. Podívejme se jen sto let zpátky, jak mysleli naši vlastní předkové – nemám tedy na mysli osvícené intelektuály té doby. Schválně se podívejte na argumenty, s jakými chodili na Masaryka jeho odpůrci, když obhajoval Leopolda Hilsnera ve věci vraždy Anežky Hrůzové, to jsou argumenty div ne jak vystřižené z toho, čemu se dnes smějeme jako výrazu primitivismu zemí třetího světa.

Tolerance, lidská práva a všechen ten civilizační „nános“, který nás definuje jako liberální společnosti, totiž nespadl z nebe a jeho velká část je dědictví druhé světové války, nazvěme to klidně jediným pozitivem, které kdy, byť nechtěně, Adolf Hitler světu dal. Memento z holocaustu a hrůz, které nacistický režim prováděl, neustále připomínané obdobnými zločiny páchanými komunisty, stálo především za tím, proč tak velkou roli přikládáme individuálním lidským právům, a není náhoda, že čím více byla nacismu ta která země vystavená, tím větší skepticismus vůči silnému státu a tím větší zájem na tom, aby svoboda jednotlivce byla důležitá, tam je, i v rámci západního světa – což je důvod, proč z hlediska lidských práv jedince je na tom dnešní Německo výrazně, nekonečně lépe, než dnešní Spojené státy.

Nůžky mezi „námi“ a „jimi“, tedy myšlenkovým světem wahhábitů, se začaly rozvírat velmi rychle právě proto, že zatímco my jsme se, poučeni holocaustem, rozvíjeli ve směru posilování práv jednotlivce, wahhábité se nerozvíjeli nijak, zůstali stejní, jako za dob prvního saúdského státu (18. století), ovšem díky petrodolarům šířili velmi úspěšně svůj vliv napříč muslimským světem. Wahhábité, kteří mají silný vliv na chod Spojených arabských emirátů (zejména pak emirátu Abú Dabí) a Kuvajtu, vládnou v Bahrajnu (ovšem jejich poddaní jsou většinou šíité, které stát perzekuuje, kde jen může) a mají status státního náboženství v Kataru a Saúdské Arábii, investují již od 70. let 20. století nemalé částky na stavbu, provoz a popularizaci madrás, islámských škol, napříč celým muslimským světem. Jejich strategie je poměrně jasná: nabízejí chudým lidem školu pro jejich děti, která bude zdarma a kde se dětem dostane vzdělání a kde ještě budou vedeny, jak to sami říkají, ke zbožnosti.

Zamyslíme-li se nad tím, jací lidé jsou cílovou skupinou takové nabídky, je jasné, že to jsou lidé bez většího rozhledu, často negramotní, pro které podobná nabídka zní, jako kdyby pro své děti vyhráli jackpot – stačí se podívat, jak jednodušší lidé reagují, nabídnete-li jim něco „zdarma“, a nemusejí být ani negramotní; kdyby to tak nebylo, tak by různí „šmejdi“, prodávající předražené nádobí, skončili dávno na úřadu práce. Co je ovšem čtenáři těchto řádků jasné, je, že madrásy financované ze Zálivu mají za cíl především šířit teologii této zhoubné sekty. Tímhle způsobem se wahhábismus dostal tam, kde nikdy nebyl, například do Afghánistánu, Pákistánu, Indonésie či do některých afrických států, a v kombinaci s faktem, že většina venkovské populace tam je nevzdělaná, se tak vytvořila ideální líheň budoucích fanatiků a teroristů. Samozřejmostí je, že ze stejných fondů jdou peníze na stavbu mešit a platy imámů, kteří šíří tuto zhoubnou teologii i dospělým.

Wahhábismus ovšem nemá co nabídnout jen chudým lidem; bohatým slibuje moc nad výše uvedenými „chudými, leč zbožnými“ a vytváří pokušení, které stojí za tím, proč se wahhábismu tak dobře daří i mezi některými bohatými muslimy ze Západu, kteří mají vzdělání a postavení. Opět, není těžké si představit, jak se pro tuto sektu/ideologii nadchnou tito lidé – představte si, že jste vysoce kvalifikovaný, vzdělaný člověk, jste zbožný muslim, snažíte se nikomu nevadit, a přesto se na vás okolí kouká tak, že, viděno vašima očima, neoceňují, jak skvělý jste (v lepším případě jim jste i vy, i vaše zbožnost jedno, v horším případě se na vás dívají skrz prsty). Najednou přijde imám placený saúdskými či katarskými fondy pro šíření wahhábismu a řeknou vám: chyba není ve vás, vy děláte všechno dobře, ale ukažte, že umíte být ještě zbožnější a dostane se vám postavení, které si zasloužíte. Tohle je totiž mimo jiné i náborová taktika Islámského státu, který je na wahhábismu postaven, mezi bohatšími a vzdělanějšími muslimy žijícími na Západě. A problém téhle taktiky je, že se vždy najde dost lidí, co na tohle slyšet budou.

Naším problémem tedy není, jak tvrdí „profesionální odpůrci islámu“, že by islám byl roven nacismu. Přesto tam jedna velmi dobrá „nacistická paralela“ je; každý sunnita na této planetě je totiž vůči wahhábismu v takové pozici, v jaké byl každý Němec vůči nacismu v roce dejme tomu 1928. Ano, byla spousta, ba co dím, většina, Němců, kteří nacismus nevyznávali, kteří mu oponovali, kteří ho považovali za špatný, ale jaksi rozhodnutí, zda budou nacismus chápat jako dobrý nebo špatný, dělali z pozice, kdy nacismus, aspoň ne prvoplánově, neohrožoval je osobně. Ohrožoval Židy, Slovany, Svobodné zednáře, komunisty a kdekoho dalšího, ale ne „běžného“ Němce. A tak je na tom i každý sunnita; spousta z nich jej odsuzuje, protože v něm vidí zlo, které tam je, ale činí tak jaksi s komfortem vědomí, že kdyby došlo k nejhoršímu, tak jich se to nedotkne.

Šíité (což samozřejmě platí i pro „volně přidružené“ šíitské odnože, jako jsou alevité či alávité) jsou na tom hůř – ti jsou vůči wahhábismu v pozici, která je někde mezi tou, kterou vůči nacismu měli Židé a Slované. Tedy dlouhodobým plánem wahhábitů je šíity vyhladit, ne pouze zotročit, ale nechtějí to dělat hned, protože k tomu ještě nenazrála doba. Důvod je zřejmý: mezi západními islamofoby známý princip takíja, tedy lež, která není hříchem, je šíitský koncept, kdy je dovoleno lhát o vlastní víře, čelí-li dotyčný ohrožení života. Každý, kdo by chtěl šíity násilím konvertovat tak ví, že je přímo součástí jejich víry, že mohou svou víru klidně zapřít (to sunnité oficiálně nemohou) a tvářit se poslušně, ale ve skutečnosti si dělat svoje. Tenhle princip šíité mají z velmi dobrého důvodu, protože prakticky od začátku své existence se je někdo snažil pronásledovat.

Wahhábité řídící Islámský stát ovšem s realizací tohoto plánu už začali, proto kamkoliv přijdou, povraždí všechny šíity, které najdou a zboří a zničí všechny jejich památky. Proto se nedá zrovna předpokládat, že šíité budou konvertovat k sunnitskému islámu, natož praktikovat wahhábismus, o jeho podpoře ani nemluvě – financovali by totiž vlastní oprátku, a to není v těchto končinách zvykem.

S vědomím výše uvedeného bychom měli přistupovat jak k muslimům, včetně těch, žijících v Evropě, tak vůči jednotlivým arabským státům v Zálivu. Momentálně totiž politika Západu vypadá přesně podle Leninova hesla, že kapitalista prodá komunistům i provaz, na kterém ho komunista pověsí. A nejhorší na tom je, že to děláme naprosto zbytečně, není jediný důvod, proč bychom si měli ty arogantní, totalitní a námi opovrhující státy i jejich představitele předcházet. Ropy je na světě dost, od roku 1970, kdy to opravdu vypadalo, že není na výběr, známe mnohem více nalezišť, cena ropy je směšně nízko, Írán se vrací na světové trhy, posledních dvacet let se intenzivně pracovalo na snižování závislosti na fosilních palivech a k ničemu jinému, než k ropě, tyhle státy nepotřebujeme. Aktivně potlačovat jejich vliv by samozřejmě bylo nejlepší, ale utáhnout jim kohoutek by pro začátek mohlo stačit – rozhodně to na naši bezpečnost bude mít lepší vliv, než když budeme šikanovat každého muslima už jen proto, že je muslim. Tím akorát usnadníme život wahhábitským imámům, kteří pak přijdou a řeknou „vidíš, zkoušel jsi s nimi žít po dobrém a stejně tě nechtějí, pojď, přidej se k nám“.

Autor: Andrej Ruščák | pondělí 7.9.2015 9:30 | karma článku: 31.22 | přečteno: 1830x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3288 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4699 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18693 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 403 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 305 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 391 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Kdopak by si nepamatoval jádrové mýdlo s jelenem?

Schichtovo jádrové mýdlo s jelenem, ale i prací prostředky Namo či Merkur, mýdlo Soté mink, vody po holení jako Pitralon a Olimon. Výrobky, které nás provázely desítky let za Československa, ožívají! Schicht vstal z mrtvých!

22.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 269 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5745

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.