Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední slovo k Barnevernu

19. 02. 2015 12:00:59
Vzhledem k tomu, že prakticky vše již bylo řečeno a kdo si chtěl udělat názor, si jej udělal, nemá, kromě takového závěrečného shrnutí, už smysl cokoliv k tématu psát. Protože téma je takové, že hodně lidí zajímá a mnozí se cítí pobouřeni, rozhodl jsem se, že ještě naposledy o tématu něco napíšu, čímž snad vyvrátím některé mýty, které stále ještě panují.

Šance, že se člověk dostane do problémů s BV, je velmi malá. Dá se to nazvat něčím jako výhrou ve smolné loterii. Problém tedy není v tom, že by se v Norsku odebíraly děti jako na běžícím pásu, protože to není pravda. Problém je v tom, že na rozdíl od českého Zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který v §6 zmiňuje a vyjmenovává, co jsou situace, při kterých OSPOD zasahuje, norský Barnevernloven obsahuje pouze zmínku o tom, že klíčový je princip „barnets beste“, tedy „toho nejlepšího pro dítě“, což je princip, který není nikde blíže definován a záleží tak na jednotlivých pracovnících orgánů činných v sociálně-právní ochraně dětí, jestli danou věc, kterou pozorují, budou nebo nebudou považovat za „to nejlepší pro dítě“. To je i důvod, proč jsem zmínil v rozhovoru pro DVTV, že se trochu bojím, protože když člověk nemá jasná pravidla, tak nikdy neví, jestli něco neporuší.

Podle mých informací v každém případě předchází varování, že se BV o dítě zajímá před tím, než ho odebere, a to i pokud jde o takzvaný akutní zásah (akuttvedtak). Ten čas nebývá moc dlouhý, vím i o případech, kdy varování přišlo jen pár dnů před odebráním, ale je tam. Jeho problém je v tom, že není řečeno explicitně, protože BV rodiče nechce vyplašit. Kdo ale má oči otevřené, varován je.

Další mýtus, který jsem vyvracel už mnohokrát, ale bohužel se stále občas objevuje, je to, že BV preferuje děti cizinců, modrookých cizinců, Slovanů a nevím koho všeho, a že by si netroufl na děti norské, muslimské či černošské. Není tomu tak. BV odebírá v 90 % případech norské děti (a z těch je zhruba polovina odebraná v případech, kdy se sama rodina rozhodla kontaktovat BV), jinak odebírá i děti kromě středoevropských a východoevropských i třeba švédské, ale i afghánské, somálské, nigerijské, pákistánské, to jsou jen tak příklady, u nichž znám konkrétní případy. V této souvislosti je nutné upozornit na to, že dochází k nedorozuměním, kdy pouhá neškodná kulturní odlišnost je interpretována jako například „emocionální zanedbání“ (příklad nigerijské matky, která se dostala do hledáčku BV po nahlášení z porodnice, že nemá dostatečný oční kontakt s dítětem, byť v afrických kulturách se kontakt mezi matkou a novorozencem projevuje kontaktem fyzickým, nikoliv očním, jako v kultuře západní či asijské), ale není to tím, že dotyčný je cizinec, jako spíš tím, že BV je schopná odebírat děti za alternativní životní styl i Norům. Pozor – většina alternativně žijících se s BV nikdy nepotká, ale to není argument pro to, že se to nestává. Stále musím poukázat na to, že základní problém s BV je ten, že se jejich nespravedlivé zásahy týkají v podstatě jen lidí, co mají smůlu a co jsou v nesprávný čas na nesprávném místě. Argumentovat tím, že „stovky lidí, co znám, žijí alternativně a problémy neměly“ je mimo mísu, protože těch případů zneužití moci BV je v poměru ke všem zásahům BV málo, akorát jejich existence je něco, co odmítám ospravedlnit stalinským heslem „když se kácí les, létají třísky“. I jeden takový případ, který navíc je zatloukaný a neodškodněný je o jeden navíc, než kolik je snesitelné.

Není pravda, že BV je univerzálně zločinecká instituce. Většina zaměstnanců BV dětem a rodinám opravdu pomáhá, problém je v tom, že někteří z nich mívají trochu jinou představu o tom, jak se mají vychovávat děti a hodlají ji prosazovat de facto silou. Protože existují neformální vztahy mezi BV a institucemi, které ji mají kontrolovat, je těžké se domoci spravedlnosti, pokud už člověk na takového člověka narazí. Decentralizovaný charakter BV způsobuje, že to, co v jedné obci je naprosto OK, v jiné obci může znamenat problém; a dokonce to jde tak daleko, že záleží na konkrétním zaměstnanci – dva zaměstnanci z téže obce jsou schopni rozhodnout rozdílně.

Další věc se týká odměňování pěstounů. Pěstouni dostávají zpravidla kolem 400 tisíc NOK ročně hrubého, což je částka, která odpovídá zhruba průměrnému platu. Je potřeba si uvědomit, že v Norsku je kromě elektroniky, oblečení či dovolené v zahraničí všechno cca 3x dražší, než v EU, služby pak 5-10x dražší (služby typu holič, automechanik, kadeřnice, instalatér, apod.), takže to nejsou žádné velké peníze. Je to plat, který je lepší, než pobírání podpory, ale také to není žádný královský život.

Pravidelní čtenáři mého blogu vědí, že se k případu paní Michalákové téměř nevyjadřuji a toto „téměř nevyjádření“ uvedu i sem. Ano, opravdu nemůžeme si být jisti tím, co se tam doopravdy stalo a proto se nevyjadřuji k samotnému faktu, že děti byly odebrány a nebudu se k tomu vyjadřovat ani tentokrát. Přesto mé znepokojení v této kauze plyne z následujícího:

  • Děti byly rozděleny kvůli tomu, že byly údajně nezvladatelné, což se mělo projevovat tím, že se praly. Vzhledem k tomu, že sourozenci se normálně perou, považuji to za standardní projev sourozeneckého vztahu, který se většinou projevuje tím, že v mládí se sourozenci perou, ale posléze jsou si oporou na celý život. Považuji za selhání pěstounů i celého systému, že vzali tohle jako argument k rozdělení dětí, protože od toho jsou pěstouni placeni, aby tohle zvládali. Někdo by měl pěstounům připomenout, že to, co dělají, je jejich práce, nikoliv zábava, a k práci patří dělání věcí, které jsou těžké a do kterých se člověku nechce, v tomto případě zvládání dětí, které se perou.
  • Dětem je bráněno na schůzkách s paní Michalákovou mluvit česky. To je pošlapání lidských práv par excellence, k němuž podle mého názoru nedochází proto, že by je stát chtěl odnárodňovat, jak si myslí pan prezident, ale prostě proto, že je to jednodušší a daný obecní Barnevernet nechce platit tlumočníka. Je v tom podle mě víc lenosti než zlé vůle zbavovat děti jejich identity. Problém je v tom, že, stejně, jako v případě výše uvedeném, umožnit dětem mluvit s matkou je práce těch úředníků a jak to udělají, je jejich problém, od toho jsou zkrátka placeni. Je sice pěkné, že si chtějí usnadnit práci, ale jestli se jim to nelíbí, měli se jít ptát do místního McDonalda, jestli to zákazník chce s velkými hranolky, nebo ne, místo toho, aby dělali takhle zodpovědnou práci.
  • Režim setkávání se měnil ve směru čím dále sporadičtějšího setkávání bez ohledu na to, jak se vyvíjela situace paní Michalákové. Podle mého názoru by měl režim setkávání odpovídat tomu, jaké nebezpečí případně pro ty děti znamená, a i když, jak mi mnozí rádi připomínají, „nic nevíme“, tak víme dost na to, abychom věděli, že když za poslední rok viděla děti jen jednou na dvacet minut, těžko během těch dvaceti minut, navíc pod dohledem BV, mohla udělat něco, co mohlo ospravedlnit zkrácení návštěv dvakrát do roka na 15 minut, tím spíš, když vychovává s novým přítelem dítě a řádně pracuje, takže její aktuální situace nijak nemohla, a to ani při té nejbujnější fantazii, vést k podobnému zpřísnění. Zde to až příliš vypadá buď jako snaha se jí pomstít za medializaci případu, nebo jako součást plánu na postupné snižování četnosti kontaktu bez ohledu na to, co udělá, zatímco je udržovaná v klamné naději, že udělá-li něco, dostane děti zpět, nebo je uvidí častěji.

Výše uvedené výtky, které k případu mám, jsou platné zcela bez ohledu na to, co se v rodině dělo před odebráním a tudíž je zcela irelevantní na ně odpovídat větou „známe jen jednu stranu věci“. Vzhledem k tomu, že se další vyjádření paní Michalákové, která si teoreticky ověřit nemůžeme, o tom, jak ji BV vydírá, až nápadně shodují s případy, které paní Michaláková na rozdíl ode mne nemůže znát, protože nehovoří jazyky zemí, kde se probíraly, je velmi vysoká pravděpodobnost, že to, co popisuje, je zavedená praxe, nikoliv náhoda nebo její výmysl.

Velmi často slyším argument, že je zbytečné řešit Norsko, když je situace v Česku podobně špatná, ne-li horší. Ano, v Česku je na počet obyvatel více odebraných dětí, než v Norsku, byť ne o moc (ca. 1,8 dítěte na tisíc obyvatel v Norsku vs. ca. 2,09 dítěte na tisíc obyvatel v Česku), ovšem s tím rozdílem, že v Norsku není romská menšina v otřesných sociálních podmínkách, která čítá ca. 3 % populace, jakož v Norsku nejsou regiony typu Sudet, které jsou sociální patologií vyloženě samy o sobě. Rovněž o sobě Česko, na rozdíl od Norska, neříká, že je nejlepší zemí na světě nebo jednou z nejlepších zemí na světě. To je důvod, proč, i když je v Česku o něco více odebraných dětí per capita, má smysl hovořit o selhání norského systému, protože, při vší úctě, český systém, na rozdíl od toho norského, se nikomu po dlouhá desetiletí za vzor nedával.

Hysterie, která v Česku vypukla, není dobrá, a věci spíše škodí, protože se v jejím rámci šíří bludy, které je pak velmi snadné vyvracet a s nimi ignorovat i důležitou kritiku toho, co se tu děje. Chápu, že je to pro – zejména bulvární – média problém, ale ono bohatě stačí upozorňovat na fakta, opravdu není potřeba přicházet se spekulacemi a konspiračními teoriemi. Systém sociálně-právní ochrany dětí v Norsku má své chyby a bylo by chybou o nich mlčet, protože děje-li se bezpráví, je potřeba se k němu alespoň vyjádřit. Ti z mých krajanů v Norsku, kteří nechtějí kritiku slyšet žádnou, jsou podle mě poměrně podobní muslimům, kteří po každém teroristickém útoku říkají, že je s islámem vše v pořádku a že tudíž nevidí důvod, proč by měli odsuzovat nebo kriticky reflektovat náboženství, k němuž se hlásí, případně dokonce i proč by měli odsuzovat terorismus, s nímž to, co vyznávají, nic společného nemá. Neberu argument, že jako přistěhovalci se nesmíme vyjadřovat ke zdejším chybám. Stejný argument dostávám od některých lidí z Česka, když se vyjadřuji k chybám v Česku, že když tam nežiji, tak bych se měl vyjadřovat k místu, kde žiji (Norsku) a ne k Česku. Kdybych měl dát na tyto rady, tak bych se nemohl vyjadřovat k ničemu, a člověk přeci neztrácí svobodu slova tím, že se přestěhuje.

Sečteno a podtrženo – Norsko je krásná a dobrá země, která má své mouchy. Má vady, které se ukázaly již dříve v jiných, skrznaskrz demokratických zemích, namátkou ve Švýcarsku, Irsku či v Austrálii. Přesto ho mám rád, protože nepotřebuji Norsko dokonalé. Nepotřebuji žít v dokonalé zemi, neodešel jsem z Česka proto, abych našel dokonalý, vysněný ráj. Odešel jsem ze zvědavosti, z touhy poznat svět a v Norsku se mi zalíbilo. Přesto necítím potřebu mlčet, když se zde děje nespravedlnost. A trvám na tom, že k nespravedlnostem dochází a že místo zametání pod koberec by bylo nejlepší je jednou provždy vyřešit.

Autor: Andrej Ruščák | čtvrtek 19.2.2015 12:00 | karma článku: 42.59 | přečteno: 10541x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3299 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4703 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18697 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (V): Proč si Brusel na kvótách tolik zakládá

Přerozdělování a kvóty jsou nejvlastnějším vyjádřením duše evropského levicově-pokrokářského, byrokratického centralismu. / Pátý díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

26.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Pavel Vávra

Husiti a islamisti - paralela sociologicko historická

Ptáte se co chci srovnávat? Ano, čtete správně - husity s islamistickým terorem. Je tu jen jeden jediný rozdíl. 600 let

26.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 335 | Diskuse

Michal Loukota

Je inkluze ideologický projekt?

Podle ODS ano, v kritice inkluze se pak zvláště angažuje Václav Klaus ml. Tento názor nesdílím, i když vnímám problémy, které přináší.

26.9.2017 v 17:18 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 292 | Diskuse

Přemysl Čech

O třetím výročí snahy zničit Rusko za pomoci myší..

EU dělá opravdu často slavná rozhodnutí, třeba to, že právě před třemi roky zakázalo české firmě vyvážet do Ruska naše sofistikované pasti na myši, krysy a potkány nejspíše v domnění, že tito hlodavci ji pomohou tu zem vyhladovět.

26.9.2017 v 14:59 | Karma článku: 26.25 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Pavlíček

Samizdat III.: Svět jak má být, skončil v roce 1914 na sv. Annu

Teoreticky by nás lidé ve vedení společnosti za naše daně měli chránit před nebezpečím, tihle nás okrádají, předhazují nás lobbistickým skupinám, oligarchům s jejich subvencemi a dotacemi, tisknou peníze a zadlužují nenarozené

26.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5748

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.