Protože dostávám mnoho dotazů, které jsou podobné, myslím, že je poměrně důležité vypsat sem odpovědi, které na danou problematiku mám; ujasní to mnohým situaci.
1) Proč jste se do Norska stěhoval, když to tam takhle funguje?
- Plán přestěhovat se do Norska jsem vymyslel v roce 2007. To je zhruba rok, kdy se v BV začaly objevovat první patologie (po otřesném případu utýrání malého Christophera). O patologiích v systému samozřejmě ještě dlouho nikdo nic nevěděl. Přistěhoval jsem se v srpnu roku 2011, dítě jsme počali v říjnu 2012 a o prvním podivném případu (rodina Rybkových) jsem se dozvěděl někdy v prosinci 2012. Tou dobou už jsme měli se ženou oba dávno dobrou práci a smlouvy na dobu neurčitou. Od toho se těžko odchází, zejména když jsme ještě hodně dlouho nevěřili, že je takové bezpráví v Norsku možné. Poté jsem mnoho měsíců pátral nad tím, jak to bylo doopravdy. Že problém existuje, jsem si potvrdil těsně před narozením syna, jenže to není dobrá doba na to se stěhovat z Norska, zejména když by se to pojilo s podáním výpovědi nás obou a žena by v Česku nebo jinde neměla možnost ani jednoho dne mateřské dovolené. Proto jsem se rozhodl spíše než před problémem utíkat, na něj upozorňovat. Přestože mám Norsko velmi rád (to je hlavní důvod, proč jsem sem přišel), bych, kdybych o tomhle věděl předem, do Norska nechodil a nejspíš bychom se se ženou usadili v Nizozemí, kde jsem žil předtím a kde bychom sice žili celý život na 70 čtverečních metrech, ale bez podobného rizika.
2) Proč bráníte paní Michalákovou, i když neznáte obsah jejího spisu?
- Za dobu, co se věnuji problémům s Barnevernet, jsem přišel na mnohá pochybení. Protože mám tak nastavený facebook, že se dozvím o každém pochybném případu, který BV v jakékoliv norské obci udělá – za předpokladu, že to zveřejní některé z lokálních médií – vím o mnoha případech, kdy BV jednala vyloženě podezřele a v rozporu se všemi možnými myslitelnými standardy hodnými demokratické země. Takových případů znám k dnešnímu dni desítky a proto mi nedělá problém brát skepticky to, co BV o paní Michalákové říká/píše. Za další, měla-li být vinna ze sexuálního obtěžování dětí, pak si neumím představit, proč by neměla být ve vězení. Ve vězení není, byla naopak zproštěna všech obvinění, přesto jí byly děti odebrány. To je samo o sobě rozpor, který je krajně podezřelý. Sexuální zneužívání se v Norsku bere velmi vážně a neumím si představit, že by norské orgány nechaly někoho, kdo měl sexuálně zneužívat navíc ještě nezletilé, pobíhat po svobodě. Mám velkou představivost, ale takhle velkou ne. Navíc jsem v kontaktu s lidmi, kteří ke spisu přístup mají a mám tak trochu lepší představu o tom, oč v kauze šlo, než někdo, kdo jen čte česká média. A to už vůbec nemluvím o tom, že bez ohledu na cokoliv myslitelného paní Michaláková mohla udělat, rozdělení dětí do dvou rodin byla tragická chyba, která oba hochy velmi poškodila.
3) Ví se, že paní Michaláková i pan Michalák podle spisu měli sahat dětem na přirození. To není problém?
- Zde jsou naprosto klíčová lékařská vyšetření. Děti byly diagnostikovány se zánětem předkožky a tento zánět je lékaři zdokumentován. Matka se hájí tím, že jim aplikovala mast. Vím o tom, že pracovníci BV v jiných případech dávali dětem návodné otázky a nemám důvod nevěřit, že tomu tak mohlo být i v tomto případě. Chcete-li vědět, jak se mohla případná věta „Matka synům sahala na přirození“ do spisu dostat, stačí si představit následující rozhovor pracovníka BV s dítětem: „Sahala ti někdy matka na přirození?“ – „Ano, mazala mi ho mastičkou“. Dítě řekne, že sahala a to jde do spisu, mastička už nikoliv. Opět podotýkám, nevím, zda to tak bylo, ale v jiných případech BV takto desinterpretovala výpovědi a mohlo se to stát i zde. Vzhledem k tomu, že lékařské vyšetření neodhalilo žádné sexuální zneužívání, a to, ani pokud jde o poraněný konečník jednoho z dětí, nevěřím, že pracovník BV, který je z titulu funkce bakalář v oboru socionomie, o věci ví víc, než lékař s mnohaletou praxí.
4) Organizujete protest v Novém Městě na Moravě?
- Ne, neorganizuji. Pouze jsem dal námět na některá hesla, která by tam mohla zaznít, kdyby někdo protestovat chtěl. Navíc vybízím k tomu, aby protest probíhal mimo závodiště. Jsem si jistý, že na obecním prostranství může každý držet, jaký transparent chce. Říká se tomu svoboda slova. Konkrétní protest vím, že organizuje paní Jordanka Jirásková, u níž věřím, že tak bude činit důstojně a nebude poškozovat zájmy českého biatlonu. Účelem je to, aby běžný norský divák měl možnost si uvědomit, že v Norsku není vše v pořádku. Předpokládám, že v samotném Novém Městě bude mnoho televizních štábů, a i když bude protest před radnicí, tak si ho někteří novináři všimnou a napíšou o tom. Nejen, že protest na samotném závodě by byl neohleduplný k jeho pořadatelům, ale byl by i neefektivní, protože kamera má poměrně rychlý záběr. Věřím, že protest ve městě naopak může vyústit i v krátký rozhovor s kýmkoliv, kdo tam tou dobou bude. Já tam osobně nebudu, protože se v ten den do Česka nechystám.
5) Chci se stěhovat do Norska. Hrozí mi nebezpečí?
- Nebezpečí ze strany BV se vyloučit nedá, ale zároveň je potřeba podotknout, že je velmi malé. Jeho závažnost spočívá zejména v nedozírných důsledcích pro celou rodinu a v tom, že jeho vzácný výskyt způsobuje, že jeho existenci skoro nikdo nevěří. Každý vidí pouze BV, co pomáhá, protože BV většinou opravdu pomáhá. Proto to chce se maximálně snažit přizpůsobit, chcete-li tu žít, návod na to, jak se vyhnout většině problémů jsem zveřejnil ve třetím díle seriálu „Jak se co v Norsku dělá“.
6) Nebojíte se o to, že budete popotahován za kritiku norských úřadů?
- Ne, nebojím. V Norsku existuje svoboda slova a věřím, že speciálně po atentátu na Charlie Hebdo si nikdo netroufne šikanovat někoho za to, jak se vyjadřuje. Ne poté, co se za svobodu slova zasazovala v Norsku i vrcholná politická reprezentace.
