Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ukrytý norský poklad: „Staronorové“

26. 01. 2015 11:00:59
Norsko je známé svou přírodní krásou; fjordy, horami, úchvatnými atmosférickými jevy a všemožnou sportovní aktivitou. Zatímco výše uvedené bude v Norsku k vidění ještě po skončení existence naší civilizace, jeden poklad je zatím vcelku opomíjen a bohužel to, že brzy vymizí, je jisté – nesmrtelnost je zatím pouze utopie. Řeč je o starších lidech ve věku zhruba 60 a více.

Norští senioři jsou, upřímně, pozoruhodní lidé. Jistě, v tomto článku se dopustím poměrně silné generalizace, neboť výjimky jistě existují, ale pravidlo je takové, že realita, která je v mládí formovala a zkušenosti, které přes svůj život nasbírali, z nich udělaly dost jiné lidi, než jací jsou jejich potomci, či lidé někde jinde. Zdejší starší lidé jsou velmi milí, srdeční, mají chuť si povídat s neznámými lidmi o životě, o minulosti a dalších zajímavých věcech. A že je co poslouchat!

Norsko v době jejich mládí (většinou 40. až 50. léta) bylo docela jiné, než dnes. Především zde panovala poměrně velká chudoba, ale byla vyvážena tím, že si lidé navzájem hodně pomáhali a fungovali daleko více jako komunita, než dnes. Příběhů, které jsem slyšel z té doby od pamětníků je mnoho, nicméně rád bych se podělil o pár perliček. Byli jsme na pláži Skjellvika, jedné ze dvou pláží, kde se schází během horkých letních dnů sandefjordské koupáníchtivé obyvatelstvo (voda tam běžně mívá i 24°C), když se mě vedle slunící se starší pán zeptal, jestli na ženu mluvím česky. Když jsem řekl, že ano, tak mi začal vyprávět, jak jeho otec, za války v odboji, po zatčení nacisty skončil v koncentračním táboře, odkud se mu s českým spoluvězněm podařilo uprchnout a přečkat ve skrývání do konce války. Jeho otec, po návratu do Norska, si od té doby odjakživa kupoval jako auto škodovku a vedl ho k úctě k české kultuře a technice. Pak povídal o tom, jaké to bylo vyrůstat v 50. letech na Vestlandet; pocházel z malého městečka, kde se všichni znali, když se děti neukázaly v určitou dobu doma, tak to nikdo neřešil – znamenalo to, že jsou zkrátka s jinými dětmi u někoho jiného, případně „objevují“ svět okolo a pak jen přijdou domů na večeři. Celé dny venku, ve škole z dnešního pohledu až neuvěřitelná kázeň; když například děti potkaly učitele na ulici, tak nejen že jej pozdravily, ale patřilo k dobrému standardu se přitom i trochu uklonit. Učitelé měli autoritu, ale nezneužívali jí. Když dospíval, přestěhovali se jeho rodiče s ním do Sandefjordu, kde tou dobou kvetl velrybářský průmysl (poznámka pro ekologicky smýšlející spoluobčany: nešlo o masové vybíjení velryb, šlo o poměrně hodně riskantní práci, při které se používaly proti těm dnešním velmi malé lodě; lov nemohl být masový už z principu, protože velryba byla pro posádku lodi velmi zdatným soupeřem a mnoho lodí skončilo špatně – přesto to byla věc, která dokázala uživit spoustu lidí, kteří by jinak měli problém přečkat zimu). Sandefjord tou dobou byl na norské poměry bohatým kupeckým městem, které žilo nejen z velrybářství, ale i z obchodu; kombinace přístavu a železnice dávala mnoha lidem práci a zásobovala celé širé okolí vším, co se muselo dovážet.

Další zajímavou reakcí na to, že jsem z Čech, bylo, když jsem se dal do řeči s jedním starším pánem v Badeparku, tedy starém lázeňském parku (lázeňství v Sandefjordu skončilo s druhou světovou válkou). Pán pocházel z Tjøllingu, vesničky mezi Sandefjordem a Larvikem, která byla dříve samostatnou obcí, dnes spadá pod Larvik jako jedno z jeho předměstí. V padesátých letech bylo velmi nezvyklé, povídal, vidět auta nebo motocykly; jen velmi málo lidí je mělo. Přesto jeden bohatší sedlák měl na vesnici pečlivě udržovaný motocykl značky Jawa, se kterým kdykoliv vyjížděl, tak se všichni kluci sbíhali k cestě, aby viděli, jak jezdí. Jawa vůbec byla svého času v Norsku velmi známou, a také hodně ceněnou značkou.

Co je ovšem velmi zvláštní, je, jak často člověk v Norsku natrefí na lidi, kteří během svého života působili na humanitárních misích v zahraničí. Ještě dávno předtím, než se Norsko stalo velmi bohatou zemí (definováno životní úrovní lidí, ne tím, kolik má stát v ropném fondu), Norsko posílalo svoje lidi do různých končin světa pomáhat; nicméně sami mnohdy chodili pomáhat tak, že sami mezi sebou vybrali peníze a zorganizovali akci. Takhle jsem se například bavil s pánem, který v osmdesátých letech pravidelně vozil do Gdańsku z Norska potraviny, oblečení, hračky a cokoliv, čeho byl v komunistickém Polsku nedostatek s tím, že to tam rozdávali s kolegou lidem. Prodávat nic nejenže nechtěli, ale ani nesměli, k humanitární pomoci ovšem nemohli komunisté příliš co říct. Zajímavé je, že to neorganizoval stát, ale vybíralo se v jednom ze zdejších kostelů, a pak se za vybrané peníze půjčil kamion, naložil se věcmi a jelo se. Takhle jednoduše.

Podobných příběhů spontánní pomoci v různých koutech světa jsem slyšel velmi mnoho. Co na tom ovšem bylo nejzajímavější, bylo, jak ti lidé působili. Spousta životního optimismu a hlavně naprosto nebývalé skromnosti a pokory. Ani jednou se mi nestalo, že by mezi staršími lidmi v Norsku, se někdo díval na lidi, kteří se mají špatně, z vrchu. To je bohužel doménou mnohých lidí z generace jejich dětí a vnuků, ovšem tihle, jak se v české komunitě v Norsku říká, „Staronorové“, takoví nebyli a nejsou.

Se „Staronory“ se dá na čemkoliv dohodnout podáním ruky a můžete mít jistotu, že vás neošidí. Důvěřují vám a vy tu důvěru vracíte – což vytváří nejen velmi přátelské vztahy, ale také to dává všem spoustu možností věnovat se užitečnějším věcem, než kontrolováním, jestli na vás někdo něco nešije.

Až pojedete do Norska, nebojte se a dejte se s nimi do řeči, pohladí to na duši je i vás a hlavně: udělejte to dřív, než později, protože dlouho už tu nebudou.

Autor: Andrej Ruščák | pondělí 26.1.2015 11:00 | karma článku: 32.03 | přečteno: 2749x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3299 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4703 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18697 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Babica

Contradictio in adjecto naše soudy nezajímá!

Ale možná je naše soudnictví OK. A chybu hledejme v neobratném vyjádřování novináře způsobeném "misunderstandingem". Vlastně nakonec ani novinář za nic nemůže, vinna patrně bude jazyková bariéra, která může úplně za všechno.

26.9.2017 v 19:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Aleš Hodina

Homosexuální osvojení neprojdou

Vcelku bez povšimnutí médií zůstala skutečnost, že končící Poslanecká sněmovna už rozhodně nestihne projednat novelu zákona o registrovaném partnerství.

26.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 207 | Diskuse

Jiří Goldman

Existují v podstatě jen dvě základní koncepce života a politiky

Při pohledu na politický vývoj ve světě vidím jen dvě základní koncepce politického a společenského života.

26.9.2017 v 17:52 | Karma článku: 3.55 | Přečteno: 118 | Diskuse

Adam Mikulášek

Tak nám papeže Františka obvinili z kacířství

Zní to možná archaicky, ovšem jde o to, že papež podle konzervativních kruhů církve hlásá bludné učení. Podle mého je papež ještě něco horšího, trojský kůň v cizích službách.

26.9.2017 v 17:08 | Karma článku: 23.90 | Přečteno: 432 | Diskuse

Radim Lhoták

Globální svět stojí na křižovatce. Evropa je ztracená v zajetí intelektuálního úpadku.

Alexandr Dugin se zamýšlí nad důležitými otázkami současného světa, v jehož přechodové fázi vidí šanci na volbu cesty k jeho spravedlivějšímu a smysluplnějšímu uspořádání. Dokážeme toho také využít?

26.9.2017 v 17:04 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 292 |
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5748

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.