Jak se co v Norsku dělá, díl 19.: Život s počasím

9. 01. 2015 11:00:59
V Norsku je to s počasím a se vším okolo něj jako na houpačce. Dokáže na jednu stranu vykouzlit ty nejúchvatnější barvy, tvary a jevy jaké člověk může kdy vidět, ale na druhou stranu dokáže pořádně lézt na nervy.

„Det finnes ikke dårlig vær, bare dårlig klær“, říká se. Česky to znamená „Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“. Podíváme-li se na to, jak jsou Norové zařízení (a co je tu k dostání) k tomu, aby dokázali sami sebe pokud možno odseparovat od ohavného počasí, musí jim člověk vzdát hold. Začíná to kontaktním oblečením na celé tělo z jemné vlny (ullundertøy), které se nosí pod normálním oblečením a má fantastické termické vlastnosti. Oblékají se do toho už nemluvňata a kupodivu nejenže tato vlna nedráždí pokožku dospělých – když už se nosí rovnou na těle – ale ona nedráždí ani ta nemluvňata. Taková tenká vlněná vrstva dokáže člověka krásně zahřát, pohybuje-li se venku, a je-li člověk uvnitř, nepřehřeje se a nezpotí. Tím je vyřešen problém tepla. Další problém je voda. Poté, co jsem sám kdysi nosil v Norsku bundy, které byly dělané pro jiné trhy a které tady promokly skrz naskrz, ačkoliv byly prodávány jako outdoorové, kupuji výhradně bundy norské. On totiž déšť tady je něco trochu jiného, než déšť jinde, a to beru v potaz i Anglii, Skotsko – a dokonce i Irsko. Zdejší déšť je často doslova maniakální. Buďto má podobu přívalového deště, který ovšem netrvá dvacet minut jako ve střední Evropě, ale třeba deset hodin v kuse stále se stejnou intenzitou, takže je-li člověk venku, valí se na něj bez přehánění tolik vody, jakoby si stoupl rovnou pod sprchu. Druhý typ zdejšího šíleného deště je ten, který je drobnější, není tak intenzivní, ale bez problému zvládne biblických čtyřicet dní v kuse jako nic. V zimním období doporučuji si představit výše uvedené typy deště v podobě srážek sněhových. Ano, naprosto bez problémů dokáže v Norsku napadnout více než metr sněhu za den. Naprosto geniální věc, kterou tu vyrábí více výrobců (Stormberg, Helly Hansen a Marin Alpin), je bunda proti dešti, která má na sobě našité reflexní prvky, zpravidla svítivě žlutou či svítivě oranžovou kapuci a vydrží, pokud jde o kombinaci vítr + déšť, naprosto všechno a je schopná ochránit i vlasy aby zůstaly suché, a to vše aniž by se v ní člověk potil. Od té doby, co takovou bundu mám, v ní chodím i v Evropě, což má za důsledek, že může na tamní poměry nastat klidně i dešťová a větrná apokalypsa a budu dobře připraven. Další norské firmy vyrábějící bundy (Skogstad, Bjørn Dæhlie, Norrøna či Bergans of Norway) mají rovněž velmi dobré produkty, ale spíš na sníh a mráz, než na déšť.

Další lahůdkou, kterou počasí v Norsku rádo na nepřipravené přichystá, je to, čemu se tady říká bez větší nadsázky „doba ledová“ (istid). Hrozí zejména v prosinci, když ještě není sníh, ale mrazu už je dost a teploty se motají kolem nuly a jde o jev, opět nepříliš známý jinde, kdy je půda natolik promrzlá, že bez ohledu na teploty nad nulou třeba i po několik dní (klidně i 3-4°C) má voda, která na zem spadne, na ní tendenci zamrzat a držet ve formě ledu. Velmi častý jev je, že intenzivně prší (viz výše) a část té vody se zachytí ve formě ledu, vytvořivší velmi hladkou a kluzkou vrstvu a část odteče pryč. To je období, které je extrémně nebezpečné, protože stékající voda led maximálně uhladí, navíc se led vytváří nejen na rovných plochách, ale klidně i na prudších svazích. Posyp samozřejmě nepomáhá, protože ho voda odnese. Nakonec tekoucí voda zamrzne a zůstane jen silná vrstva uhlazeného ledu, která se posypat dá, ovšem s prvním dalším mrznoucím deštěm přichází veškerá snaha o schůdnost chodníku vniveč. Protože se ale chodit i jezdit musí, nezbývá, než se přizpůsobit – v Norsku se všude, včetně kiosků (7-Eleven, Narvesen), supermarketů či lékáren prodávají mačky s ostrými hroty, které se navlékají přes boty. Takto široká distribuční síť je nutná, protože přijedete-li například autobusem někam, kde panuje doba ledová, tak po vystoupení z autobusu, nemáte-li se čeho držet, je nejbezpečnější dojít si koupit mačky na nejbližší místo po čtyřech, což je způsob, kterým se daleko nedojde. Mnoho aut je na toto období připraveno tím, že má zimní pneumatiky s hroty, které jsou tu legální pro všechny účastníky silničního provozu od 1. listopadu do 15. dubna. Policisté jsou ochotni přimknout oko, jste-li z horských oblastí a přijedete-li například do Oslo i mimo tuto dobu, jste-li tam jen na chvíli, případně vydáváte-li se zrovna na cestu do hor. Osobně hroty na autě zatím nemám, protože jezdím hodně do Evropy, kde jsou hroty nelegální. S výjimkou čistého ledu tu ovšem poměrně dobře pomáhají zimní pneumatiky, které donedávna nebyly ve střední Evropě vůbec k sehnání, nyní už jsou, ale jsou strašně drahé, které sice hroty nemají, ale dokáží držet auto na silnici velmi slušně i tak. Nejoblíbenější jsou tu finské pneumatiky Nokian Hakkapeliita R2, které patří k běžnému zimnímu standardu většiny aut (alespoň podle mého pozorování). Sám je používám a mohu jedině doporučit, když na nich jedu v zimě do Česka, můžu si dovolit na sněhu například v Podkrkonoší, kam jezdím, výrazně víc, než místní.

A pak je tu sníh. Jak jsem již předeslal, sníh umí být pořádně zákeřný, protože můžete jít spát s tím, že venku žádný sníh není a ráno se vzbudit a jeho tam najednou 80 centimetrů. To není nepříjemné pouze ex post, když už ten sníh najdete, ale samozřejmě i během doby, kdy sněží – stačí si představit, jak hustě musí sněžit, aby se stalo tohle a co to znamená pro dopravu. Kvůli takovému sněžení bývá v nejnáročnějších úsecích zavedené „kolonnekjøring“, což je průjezd takových úseků v pomalu jedoucím konvoji, kdy jede fréza, pluh a pak všichni ostatní, přičemž po průjezdu takové kolony zpravidla netrvá dlouho, než je sněhu zase tolik, že bez kolony nikdo neprojede. A to je řeč o úsecích, jejichž průjezdnost – aspoň nějaká – je natolik nutná, aby se tam konvoje zaváděly, spousta úseků silnic není v zimě průjezdná vůbec! Vzpomínám si na to, jak jsem jel minulou zimu lodí Color SuperSpeed z dánského Hirtshals do norského Larviku a na palubě jsem potkal partu mladých Slováků, kteří měli sice poměrně hodně cestovatelských zkušeností (jeli minibusem, který si pronajali), ale ve Skandinávii nikdy nebyli. Když mi ukázali, kam až chtějí dojet a kolik času na to mají (chtěli zvládnout Larvik – Narvik přes hory za čtyři dny, což je čistého času jízdy 35 hodin když není sníh), tak jsem jim trochu zkazil nadšení, když jsem jim řekl, jaké jsou jejich možnosti a kolik nejistoty a zrádných momentů se na jejich cestě může skrývat. Nechali si poradit, ale ne moc ochotně; čte-li tento článek některý z nich, zajímalo by mě, zda tam dojeli a jaká ta cesta byla.

Sníh samozřejmě znamená nutnost ho odhazovat (lingvistická perla - odhazovat sníh se řekne å måke, přičemž måke je název pro racka, takže odhazovat sníh by se dalo doslovně přeložit jako „rackovat“), protože bez odhazování se člověk nikam nedostane, ale také může skončit bez střechy nad hlavou. Když napadnou dva metry sněhu, načež přijde obleva a začne do toho pršet, i šikmé střechy mají problém. Mnoho lidí, které znám, má chaty v horách a přijde-li taková situace, nemohou jinak, než jet třeba i čtyři-pět hodin autem jednu cestu na chatu, klidně si i vzít volno z práce a jít odhazovat – protože jinak riskují, že najdou chatu s probořenou střechou. Sněžení už na zasněžené silnice samozřejmě znamená nejen problém z průjezdností, ale kolikrát naprostou slepotu, takzvanou „bílou tmu“. Bílé je naprosto všechno, silnice nebývají posypané ani posolené, jen vypluhované. Trochu pomáhá nosit takové ty duhově zbarvené lyžařské brýle, které aspoň trochu zvyšují kontrast, ale i tak je důležité každou cestu velmi důkladně zvážit, zda je opravdu nutná, jsou-li takové podmínky, protože vzdálenosti mezi sídly nejsou v Norsku malé a zůstat někde stát s tím, že je 10+ kilometrů k nejbližšímu obydlí může být životu nebezpečné. Samozřejmostí v takových podmínkách je jezdit pokud možno vždy s plnou nádrží a vozit si v autě jídlo, pití a teplé oblečení. Na většině území Norska je mobilní signál a v případě nouze se dá dovolat pomoci, jste-li na běžné veřejné silnici (zejména dáte-li jim pozici z GPS), ale než se k vám pomoc dostane, může to být i několik hodin.

Další lahůdkou je mráz. Mráz není tak krutý jako ve Finsku, o Rusku nemluvě; -40°C se tu stává málokdy, ovšem na rozdíl od Finska či Ruska je tu vyšší vlhkost vzduchu, takže -25°C je pěkně nepříjemných, navíc je potřeba počítat s častými inverzemi; v Norsku je spousta dlouhých hlubokých údolí, kde se umí držet teplota pod -20°C přestože o 200-300 výškových metrů více je teplota kolem nuly, nebo i nad ní. Mráz se dokáže připlížit velmi nečekaně, není výjimkou jít spát při plus dvou a vzbudit se s -25°C. V takové situaci bývá problém nastartovat auto, proto má mnoho Norů ohřívání motoru napájené externě z elektrické zásuvky a nabíječka na akumulátor a startovací kabely jsou v zimním období běžnou výbavou téměř každého řidiče. Mráz ale znamená i skvělou příležitost pro bruslení – v prosinci a v lednu, kdy není běžné, že je sníh, ten většinou přichází až v půlce ledna, ale zato intenzivně mrzne, bývají pro bruslení dostupné fjordy i jezera. Je dobré sledovat internetové stránky Sdružení norských turistů (Det norske turistforening), kde se píše, jak silný je kde led; hlásí to běžně i v rádiu v oblastech, kde je zvykem bruslit. Je to totiž zážitek k nezapomenutí. Dá se bruslit na fantastickém ledu i desítky kilometrů, aniž by člověk musel změnit směr; ideální pro takové bruslení jsou tzv. švédské brusle (svenskeskøyter), což jsou speciální turistické brusle s noži dlouhými průměrně 55 centimetrů a s volnou patou, které se používají v kombinaci s běžkovými holemi. Díky nim se dá bez větší námahy bruslit mnohem rychleji, než na „klasických“ hokejových bruslích.

Další problém přišel do Norska s klimatickou změnou, a sice hurikány. Podle místních pamětníků se v Norsku před třiceti lety a dále do minulosti nevyskytovaly ani obyčejné letní bouřky, přišla-li nějaká, bylo to jednou za mnoho let. V poslední době jsou bouřky, a i silné bouřky, poměrně běžným standardem od května do září, ovšem to není nic proti hurikánům, které si poslední roky nacházejí cestu přes Atlantik a pravidelně pustoší norské pobřeží. V době, kdy píšu tyto řádky, se země připravuje na víkendový úder hurikánu Dagmar, který se má s hrozivou silou přehnat přes Skotsko směrem na Norsko a Dánsko. Hurikán znamená vítr o rychlosti větší, než 33 m/s, čili 119 km/h a označují se tak cyklické tlakové níže pocházející z Mexického zálivu. Donedávna to byl fenomén čistě americký, protože po zpustošení východního pobřeží USA ztratily hurikány svou sílu a přes Atlantik se nedostávaly. S tím je konec, protože v posledních letech dokážou Atlantik přelétnout a dostat se přímo sem. Jejich oko mívá v průměru několik desítek kilometrů; na podzim se mi podařilo přímo v něm vézt synka do školky a sebe do práce. Takový hurikán vypadá následovně – první příznaky jsou nízko a rychle letící, mnoho desítek kilometrů dlouhé „cípy“ jeho okraje, které jsou vidět proti modré obloze. Poté mraky houstnou a 5-8 hodin po cípech přichází pořádná bouře, kombinující extrémní vítr, extrémní déšť, spoustu blesků a často i kroupy (létající skoro vodorovně). Když přijde oko, všechno to ustane, jako když utne, a do 30 minut od doby, kdy byla taková divočina, přijde bezvětří a modrá obloha. Oku trvá zhruba hodinu, než přejde a pak se zase velmi rychle setmí a celé to šílené počasí začne nanovo. Po uklidnění počasí pak den-dva prší. Přijde-li hurikán, policie často radí lidem, aby zůstali doma a nevycházeli kvůli riziku předmětů létajících vzduchem (větve či poštovní schránky jsou standard, občas i kusy střech či jiné věci), takže chodit se dívat například na rozbouřené moře (vlny i přes 15 metrů) opravdu není dobrý nápad. Lodě odvolávají spoje, je-li předpověď vln vyšší, než 10 metrů, do té doby se jezdí.

Nebylo by to povídání o norském počasí, kdybych nezmínil – na poměry jinde poměrně extrémní – střídání dne a noci. Zde v Sandefjordu je úplná tma během letního slunovratu pouze od cca půlnoci letního času do cca dvou ráno, v Oslo, které je na rovnoběžce o zhruba sto kilometrů severněji, tou dobou úplná tma není vůbec, je pouze šero. Od polárního kruhu dále nezapadá v letním období Slunce za horizont vůbec. V době zimního slunovratu je zde v Sandefjordu úplná tma od půl čtvrté odpoledne do zhruba půl desáté dopoledne, v Oslo pak od zhruba tří odpoledne do desáté dopoledne, na sever od polárního kruhu slunce v zimním období nevychází vůbec. V Tromsø je ještě přes „den“ takový soumrak, ale například Hammerfest má už celodenně tmu. Pro mnoho lidí, kteří na to nejsou zvyklí, je už samotná představa takové tmy poměrně těžká, ale naštěstí existují technologie, které tento problém řeší. Firma Philips prodává v Norsku tzv. „dagslyslampe“, což je speciální lampa imitující poměrně dobře denní světlo, která opravdu pomáhá proti zimní depresi. V létě bývá problém opačný – sice je velmi příjemné přijít z práce domů a pořád mít před sebou sluncem zalitý den až do momentu, kdy se jde spát, takže se dá spousta věcí dělat venku, ale chodí-li člověk do práce a musí-li spát, je potřeba se před světlem bránit. Zde pomáhá buď dobrá okenice, nebo nezbývá, než se naučit spát za denního světla. Pro lidi, kteří nikdy nezažili půlnoční slunce (čili slunce svítící v jednu ráno letního času) to pro představu vypadá tak, že Slunce je v tu dobu velmi nízko nad obzorem, ale nečervená; svítí normálním žlutým světlem, efekt je takový, jako dejme tomu slunce svítící v Česku v pravé poledne na Vánoce. Čili dlouhé stíny, ale barvy jako ve dne. Když už jsme u slunce, je to něco, na co je potřeba rovněž dávat pozor. Slunce má ve Skandinávii v létě výrazně větší sílu, než v Česku a je mnohem snazší se spálit. Člověk se dokáže opálit, i když je slunce za mraky a nechrání se dostatečně.

Jenže, jak už to tak v Norsku bývá, každá nepříjemnost je vyvážena něčím zcela nezvykle příjemným. Když už přečkáte déšť, vítr, sníh, mráz, tmu i silné slunce, čeká vás několik naprosto překrásných úkazů, které jinde nenajdete, a pohled na které vám vynahradí leckterou nesnáz, jenž na vás počasí jinak chystá. Začneme-li od toho nejběžnějšího, pak jsou to západy slunce od podzimu do jara. Tak ostré barvy, jako se vyskytují během západu slunce zde, v nižších zeměpisných šířkách nenajdete; v kombinaci s mraky dokáže slunce vykouzlit každý večer takovou podívanou, ve srovnání se kterou i zvlášť pěkné západy slunce jižněji jsou pouze slabým odvarem. Těžko se to fotí, zatím se musí do Norska přijet. Ale jen tak pro představu, o čem je řeč, zde jsou obrázky, které to podle mě celkem dobře vystihují, nakolik se to dá.

Pokračujeme-li v krásách na obloze seřazených od nejčastějších po nejvzácnější, další na řadě je polární záře. Světelný efekt, který je vytvořený slunečním větrem, který narazí do zemské atmosféry, vytváří kolem magnetických pólů překrásné světelné úkazy, které jsou normálně viditelné na zimní obloze od polárního kruhu výš, ale občas zasáhnou i do nižších zeměpisných šířek (zcela výjimečně po úroveň Manchester – Flensburg – Gdańsk). Chcete-li jistotu, že polární záři uvidíte, kupte si v době, kdy předpověď počasí pro Altu ukazuje celé dva týdny bez mraků letenky a jeďte se podívat tam. Aktuální rozsah polární záře je zde. Zelenou barvou je vyznačeno, kde polární záře je a zelená linka označuje hranici, od které na sever je polární záře viditelná na severním obzoru.

Dalším, mnohem vzácnějším efektem, jsou perleťové stratosférické mraky (perlemorskyer). Vznikají tak, že v hornatém terénu se silný vítr obrátí směrem vzhůru a „vyfoukne“ běžnou oblačnost v horních částech troposféry až do stratosféry, běžně do výšky kolem 25 kilometrů. Tam se pak vytvoří mrak, který je velmi tenký a tvořený krystalkami ledu, o které se láme sluneční světlo a vytváří perleťový efekt. Mraky samy o sobě jsou viditelné pouze na večerní či ranní obloze, když je slunce již za horizontem a na temně modré obloze bíle/duhově svítí. Vzhledem k tomu, že se musí sejít poměrně hodně faktorů, které způsobují tento jev, je velmi vzácný a viditelný zejména na zimní obloze, kdy je vrchní hranice troposféry níže, než v létě a úhel, pod kterým dopadá sluneční světlo na povrch Země nižší. Měl jsem tu možnost takový mrak vidět 22. prosince 2014 a je to pohled zcela nezapomenutelný.

Ještě vzácnější jsou zářící mraky na noční obloze (lysende nattskyer), které jsou ve výšce 80 kilometrů nad zemským povrchem a při správné shodě okolností jsou vidět na letní noční obloze a jsou tvořené zmrzlým metanem. Pozorovatelné jsou ve druhé polovině července v jižním Norsku (jinde je na ně příliš mnoho světla) a svítí díky tomu, že odrážejí sluneční světlo, které je pod takovým úhlem pod horizontem, že nedokáže nasvítit ani zemský povrch ani mraky nad ním, ale díky výšce 80 km nad zemí dosáhne na ně. Zářící mraky jsou ovšem efektem extrémně vzácným a člověk musí mít opravdu velké štěstí, aby je kdy spatřil.

Má-li pozorovatel štěstí a vidí-li některé z výše uvedených efektů v horských oblastech Norska mezi horami a fjordy, pak je to opravdu zážitek na celý život. Ostatně pohledy tohoto typu byly první velkou motivací pro mě osobně k tomu, abych se do Norska přestěhoval.

Autor: Andrej Ruščák | pátek 9.1.2015 11:00 | karma článku: 25.19 | přečteno: 5533x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 418 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 472 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6413

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku. Odkaz na LinkedIn

Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz

***

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...