Jak se co v Norsku dělá, díl 17.: Tankování
Nejprve se podívejme, co tankovat – v Norsku je běžně k dostání 95 oktanový benzín, nafta, LPG a elektřina. CNG se dá sehnat také, ale jde to špatně, prémiová paliva jako 98 oktanový benzín, případně nafta vyšší kvality se dá najít, ale nemají je všude – a naftu vyšší kvality má jen Shell (V-Power). Pro majitele vozů na LPG je dobrá zpráva – v Norsku i v Dánsku či v Německu je stejný typ kontaktu jako v Česku, takže není potřeba používat redukci. Čerpací stanice na LPG jsou ve středně velkých městech dostupné, často kvůli americkým veteránům, které jsou tu oblíbené a mnozí lidé si je přestavují na plyn (dokonce i takové veterány jako Ford Mustang jsem viděl v LPG úpravě) kvůli vysoké spotřebě benzínu. Kdo má elektrické auto, případně si chce elektrické auto půjčit (Tesla Model S, Nissan Leaf či další elektrická auta se zde dají půjčit poměrně běžně) si jej může zdarma dobít z komunálních zásuvek, které jsou v každé obci k dispozici. Pozor, máte-li auto na naftu, nikdy netankujte „Avgiftsfri diesel“, to je lehký topný olej (nafta bez daně obarvená načerveno). V případě kontroly by vás to mohlo dostat do velkých nesnází, navíc červená barva se z nádrže dostane až po 4-5 tankováních doplna běžnou naftou.
Kde tankovat? V Norsku jsou čerpací stanice dvojího druhu. „Klasické“ a „diskontní“. Mezi „klasické“ patří Statoil, Shell a Esso, mezi „diskontní“ Uno, YX a ST1. „Diskontní“ čerpací stanice mívají levnější palivo, ale zase pro lidi, kteří v Norsku bydlí, se vyplatí ty „klasické“, protože ty nabízejí kreditní karty na tankování s poměrně výraznou slevou – od 0,40 do 0,50 NOK na jednom litru, tankuje-li se s jejich kartou. Tankování se pak platí fakturou jednou za měsíc, vyplatí se zavést si na to inkaso (AvtaleGiro) a říct bance, u níž takovou kartu máte, aby vám posílala eFaktury na celou dlužnou částku, jinak vám budou posílat faktury jen na 250 korun a celé kouzlo automatického inkasa tak přijde vniveč, protože každý příkaz k úhradě stejně budete muset ručně editovat. Každá z těchto sítí má nějaké výhody, které jiná síť nemá. Statoil například nabízí hrnečky na teplé nápoje s licencí na jejich neomezený odběr během kalendářního roku a párky v rohlíku za deset korun (normální cena je kolem třiceti-čtyřiceti). Shell nabízí nejlevnější ruční mytí a má v nabídce V-Power Diesel jako jediná síť čerpacích stanic, takže chcete-li tankovat lepší naftu, musíte tam. Esso má zase podle mě nejlepší nabídku automatického mytí. „Diskontní“ řetězce mají automatické pumpy bez jakékoliv obsluhy, proto si mohou dovolit nižší ceny. Pro turisty je to asi nejlepší volba. Kdo je na cestě kolem Norska a jede kolem Ålesundu, tak by měl město navštívit nejen kvůli krásné secesní architektuře, ale také kvůli tankování – je tak levné, že se vyplatí koupit pár kanystrů a doplnit i je. Ceny v Ålesundu jsou o cca 3 NOK (10 CZK) levnější, než kdekoliv jinde a jedete-li na tisícikilometrové výpravy, poměrně znatelně vám to vylepší rozpočet. Důrazně doporučuji, jste-li na výletě, nečekat na oranžovou kontrolku a tankovat ještě když máte ca. 1/4 nádrže. Čerpacích stanic je, obzvláště v horách, málo, a nejsou výjimkou úseky, kde se šplháte serpentinami přes hory s vyšší spotřebou a kde je mezi dvěma čerpacími stanicemi i okolo 100 kilometrů.
Kdy tankovat je naprosto nejdůležitější otázka. Protože všechny pumpy v Norsku jsou franšízy, existuje poměrně specifický vztah mezi vlastníkem značky a vlastníkem čerpací stanice. Řetězec dvakrát do týdne (v pondělí a ve čtvrtek) vydává doporučenou cenu na prodej pohonných hmot a kompenzuje majitelům jednotlivých čerpacích stanic ztrátu vzniklou zvýšením ceny na doporučenou. Proto v pondělí a ve čtvrtek každý týden mezi jedenáctou hodinou dopoledne a polednem všechny čerpací stanice v celém Norsku zdražují. Od momentu, kdy ke kompenzaci dojde, funguje volná konkurence, která snižuje ceny. Proto je nafta a benzín nejlevnější v pondělí brzy ráno (nebo ještě v neděli pozdě večer) a za rozumnou cenu ve čtvrtek ráno. Tohle pravidlo funguje v celém Norsku celoročně již po mnoho let a dá se na něj spoléhat. Máte-li kanystry, využijte toho, rozdíl mezi cenou v pondělí ráno a v pondělí odpoledne bývá běžně kolem 2,50 NOK (8 Kč) na té samé čerpací stanici.
Vědět, jak tankovat, není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Především: většina čerpacích stanic, a to i těch s obsluhou, má automatické stojany na platbu platební kartou (výjimečně bankovkami) předem. Probíhá to tak, že před tankováním dáte terminálu ke kontrole svou platební kartu, terminál zkontroluje u banky, zda máte dost peněz na cca 100 litrů pohonných hmot a pokud ano, pustí vás dál a strhne jen tu částku, za kterou jste natankovali. Nemáte-li platební kartu nebo nemůžete-li ji z nějakého důvodu použít tímto způsobem, zajeďte ke stojanu nejblíže od vchodu a zmáčkněte tlačítko „Betal i kassen“ – pak můžete zaplatit klasicky, jako jste zvyklí v ČR. Pozor: ne všude to jde. Zcela specifický je i samotný příjezd k čerpací stanici. Na rozdíl od kontinentální Evropy nejsou norské čerpací stanice jednosměrné. Ke stojanům se dá jezdit (a jezdí) ze všech myslitelných stran, jezdí se popředu i se couvá. To může člověka na takový provoz nezvyklého poměrně vyděsit. Pozor, má to svůj smysl – na rozdíl od kontinentu jsou v Norsku často krátké hadice a není tak možné tankovat tak, že se natáhne hadice na „nesprávnou“ stranu auta. Pokud se o to pokusíte, tak (nezapomeňte, že se dává karta předem a minimální zaúčtovaný odběr jsou dva litry) si zaděláte na velký problém, protože budete muset couvat, otáčet se a to vše zatímco bude pistole zvednutá ze stojanu a zatímco okolo vás budou lidé jezdit všemi směry. Není to nic příjemného, mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.
Ušetřit se dá i tankováním ve Švédsku, kde je od pádu ceny ropy výrazně levnější benzín i nafta, než v Norsku, ale opatrně – na dovoz je kvóta 10 litrů na automobil, nikoliv na osobu, jako jsou všechny ostatní kvóty. Celníci to dlouho nekontrolovali, protože se (v neděli) pro levné pohonné hmoty jezdilo ze Švédska do Norska, ale teď se situace obrátila. A nevyplatí se riskovat pěknou dovolenou tím, že člověk dostane velkou pokutu za daňový únik.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');