Nezbytnost možnosti porušit zákon
Je jasné, že se zde dostáváme na velmi tenký led. Společnost pro své hladké fungování potřebuje, aby naprostá většina lidí (téměř vždy) dodržovala zákon. Mnozí se ptají – proč ne všichni? Co je špatného na situaci, v níž každý dodržuje zákon? Odpověď je taková, že je to lidská přirozenost a omylnost, která tomu brání. Volání po dodržování zákonů totiž předpokládá jejich racionální jádro, tedy skutečnost, že zákony jsou tu pro dobro všech. Jenže člověk, a to i zákonodárce je tvor omylný, neřku-li rovnou zkorumpovatelný.
Jistě, můžeme říct, že ve společnosti, která vylučuje zločin, nebude korupce, ale je to opravdu možné? Kde je hranice mezi legálním lobbyingem a korupcí? Když velká firma pozve poslance na dvoutýdenní „konferenci“ do Karibiku i s jeho celou rodinou, je to korupce? A co takhle když tam nepojede na konferenci, ale „vyjednávat s jamajskou vládou“ a bude říkat, že je v zájmu například České republiky, budou-li nějací čeští poslanci u toho?
Rčení, že „demokracie je nedokonalá, ale je to to nejlepší, co máme“ je už pomalu na hranici ohraného klišé, ale ona to při bližším zkoumání pravda je. Demokracie totiž má své limity – samotný monopol na násilí, který stát má a který ho přímo definuje; ba co dím, který je naprostým předpokladem pro spravedlivý výkon práva, je dvousečnou zbraní. Jeho podstatným negativem je skutečnost, že stát jako instituce dostává nad občanem významnou mocenskou převahu (a opět podotýkám – to není „bug“, ale „feature“ celého systému!), která je velmi snadno zneužitelná například skrze omylného – či zkorumpovaného – zákonodárce. Realita je taková, že občan, třebaže od jeho suverenity se odvíjí suverenita státu, je kvůli nesnadnosti organizace s jinými občany výrazně slabším aktérem, než některé zájmové spolky, firmy, odbory či další jednotky, které sice nejsou tak početné, nemají samy o sobě volební právo, ale díky vnitřní organizovanosti jsou mnohem silnější, než jednotliví občané. Musíme tedy brát fakt, že kombinace vyšší participace a organizovanosti těchto uskupení spolu s omylností (či zkorumpovatelností) zákonodárce a monopolem státu na násilí vytváří situaci, v níž občan tahá za podstatně kratší konec provazu.
Demokracie, aby fungovala, potřebuje „brzdy a protiváhy“. Už od dob, kdy řecký filosof z římské doby Polybios napsal, že ideálním systémem je trojkombinace monarchie, aristokracie a demokracie, víme, že takovýto „triumvirát“ (nezaměňovat s římským triumvirátem) je nejstabilnějším možným uspořádáním. Jeden zdroj moci vždy – jak víme od Aristotela – ústí v tyranii. Dva rovní se nemusejí nikdy dohodnout. Čtyři rovní, či jakýkoliv jiný jejich sudý počet, může skončit nerozhodně. Zároveň platí, že čím víc rovných, tím hůře se dosahuje kompromisu. Proto je ideální počet zdrojů moci ve společnosti tři. Proto máme moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Proto máme v zákonodárném procesu Parlament, hlavu státu a Ústavní soud. Proto jedná tripartita, proto pro záchranu jednotlivých členských zemí eurozóny existuje Trojka a podobně. Aby takováto „trojvládí“ mohla fungovat, je potřeba, aby každá ze tří stran měla podobnou moc, charakterizovanou možností vlastní obstrukcí zablokovat celý proces – zkrátka aby se dva nikdy nemohli dohodnout na jednoho, ale aby dva dokázali třetího přehlasovat tak, že ten třetí zároveň dostane jako „kompenzaci“ stav, v němž bude také spokojen, třebaže byl přehlasován do situace, kterou nechtěl. Tak se totiž liší demokracie od tyranie většiny, s níž si, bohužel, poslední dobou mnoho lidí nejen v Česku demokracii plete.
Podíváme-li se tedy na zdroje moci ve společnosti, kde máme na jednu stranu stát, na druhé straně občany coby ty, kteří jsou suverény a kteří skrze Ústavu oddávají část své suverenity státu, aby tento efektivněji spravoval jejich zájmy (protože deset milionů rovných by se bez volené, nadřazené autority jen těžko dohodlo) a nevládní sdružení, tedy firmy, odbory, občanská sdružení a podobně, každý z těchto zdrojů moci, aby byl stejně silný, jako ty další dva, potřebuje něco, čím může zablokovat proces a ochránit se tak před tyranií většiny. Stát to má jednoduché – ten má silové složky. Firmy či odbory mají ekonomickou moc – firmy dokáží přimět občany či stát k „poslušnosti“ tím, že budou vyhrožovat odchodem a sociálními důsledky. Odbory či občanská sdružení mohou obstrukcemi podstatně znepříjemnit chod státu i firem. Co ale zbývá občanovi? Z výše uvedeného je jasné, že samotné volební právo zde rozhodně nestačí.
To, co zbývá občanovi, tedy to, co je jeho pojistkou proti tyranii státu, firem, odborů, občanských sdružení, koalicí výše uvedených či všech dohromady, je občanská neposlušnost, tedy vědomé, protestní porušování zákona. V takovém případě totiž platí, že poruší-li zákon jeden či málo občanů, budou potrestáni. Bude-li porušování zákona masové, pravděpodobně vyústí ve změnu zákona, protože stát všechny zavřít zkrátka nemůže.
Dám pro představu několik příkladů – tím pomalu nejlepším v Česku jsou autorské svazy. Není třeba rozepisovat proč, o tom čtenáři dobře vědí své. Autorské svazy nevynechají jedinou příležitost, aby si zvýšily zisky prostřednictvím dohody se státem na úkor občana a jediné, co jim v tom může zabránit, je poukaz na nemožnost vymáhání jejich požadavků právě kvůli možnosti občanské neposlušnosti. To je ten bod, kdy stát může říct „tohle nezavádíme, protože by to v praxi stejně nefungovalo“. Jiným příkladem je protiteroristická hysterie, která, bohužel, jde kolikrát daleko nad rámec boje proti terorismu. Zde tahá občan za velmi krátký konec provazu, protože má proti sobě státní aparát, jeho silové složky a argument, že pro bezpečí je potřeba kus té svobody obětovat. Bude-li stát vědět, že mu projde všechno (tedy že může lézt lidem do soukromí neomezeně), jen těžko se zvedne jakýkoliv protest proti nesmyslně přísným bezpečnostním opatřením. V Norsku je takovým pojistným ventilem fyzická možnost dovážet do země zboží, které je v zemi ukrutně drahé kvůli tomu, že si ty které organizované části společnosti zařídily u státu takřka monopolní/oligopolní pozici v podobě protekcionistických opatření.
Člověk tedy opravdu nemusí být anarchista na to, aby obhajoval možnost porušení zákona. To je něco, co by si měl, obzvlášť v předvolebním boji, uvědomit každý občan. Tedy to, že slibuje-li mu někdo, že „zavede absolutní pořádek“, je to synonymem k tomu, že zavede tyranii.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Andrej Ruščák
Jaké to je, být liberální patriot?
Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.
Andrej Ruščák
Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news
Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.
Andrej Ruščák
Otevřený dopis premiéru Sobotkovi
Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.
Andrej Ruščák
O norském antisemitismu
Zatímco ve většině západní Evropy za antisemitismem stojí místní levice maskující se odporem k Izraeli nebo muslimští přistěhovalci, v Norsku stále žije takový ten lidový antisemitismus, jehož v Německu zneužil Adolf Hitler.
Andrej Ruščák
Jak učinit Česko opět velkým
„Velikost“ společnosti je věc ošemetná, protože má setrvačnost přesahující délku našich životů. Postavit bohatou a úspěšnou společnost lze, ale až pro naše vnoučata. A to pouze za určitých podmínek.
Andrej Ruščák
Uprchlíci s iPhony a značkovým oblečením? Proč ne.
Jedním ze základních problémů debaty o uprchlících je, že lidé na Západě – tedy i v Česku – nevědí, kdo to uprchlík je, a také nemají úplně smysl pro proporce. Pojďme to uvést trochu na pravou míru.
Andrej Ruščák
Rovnost, úcta a rovnoprávnost: malé posezení nad hodnotami
Myšlenka, že jsme si všichni rovni, je v dnešním pojetí nekompletní. Bez pochopení, že rovnost a společenské rozdíly se navzájem nevylučují, těžko dosáhneme skutečného altruismu: pomoci potřebným tak, aby se měli skutečně lépe.
Andrej Ruščák
Kdo je tady rusofil?
Navzdory velmi reálné hrozbě ze strany Ruska se v Česku objevil fenomén, který, ač prvoplánově protiruský, Rusku naopak v dlouhodobém horizontu pomáhá.
Andrej Ruščák
Co má dělat svobodná společnost, aby přežila?
Demokracie má v sobě zabudovanou vlastnost, bez níž fungovat nemůže, ale která ji snadno zahubí: její nepřátelé ji mohou snadno svrhnout pomocí jejích vlastních nástrojů – voleb či svobody slova. Přesto se demokracie může bránit.
Andrej Ruščák
Návrat do svobodné země
V angličtině je následující rčení: to put my money where my mouth is. Vystihuje přesně to, co jsme učinili. Navzdory tomu, že mnozí nevěřícně kroutili hlavou, navzdory otázkám, proč, když jsme se tak dobře uchytili, odcházíme.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');