Prokletí úspěšné vlády

Ve Švédsku proběhly parlamentní volby. Kampaň byla zajímavá, do konce nebylo úplně zřejmé, jak volby dopadnou, třebaže průzkumů bylo dost. Přesto volby skončily mnohými očekávaným výsledkem: současná vládní koalice po osmi letech končí.

Když Allians för Sverige, jak si koalice politických stran v čele se středopravicovou Moderaternou (M) začínala, bylo Švédsko zcela jinou zemí, než dnes. Vysoké daně, „nanny state“ par excellence, stát řídil životy lidí doslova od kolébky po rakev, školství bylo extrémně rovnostářské (asi jako dnes v Norsku), sociálka ruinovala život mnoha slušným rodinám, alkoholový řetězec Systembolaget fungoval div ne jako lékárna – člověk si z katalogu vybral, co chce, napsal si to, co chce, na podobný lísteček jako má pro seznam nákupu IKEA, počkal si ve frontě s vyvolávacím zařízením a pak alkohol dostal za přemrštěné ceny – a to ještě v nemožných otvíracích hodinách. Železnice byla neflexibilní, byla jedna státní firma (Svenska Järnvägar – SJ) s vagony poměrně hodně starými, pokud tedy člověk nepočítal rychlovlaky X2000, které se ze standardu poměrně hodně vymykaly. Hodně lidí už s tímto stavem věcí nechtělo žít, protože často cestovali do Evropy a viděli, že to jde i jinak. A tak, po téměř nerušené vládě socialistů dlouhé mnohá desetiletí, vyhrála středopravicová koalice Moderata samlingspartiet (M), Křesťanských demokratů (Kristedemokraterna – KD), sedlácké Strany středu (Centerpartiet – C) a Folkpartiet Liberalerna (FP), která si říkala Aliance pro Švédsko.

Pro socialisty (rudozelená koalice sociálních demokratů, (S), neokomunistů (V) a zelených (MP) to byl šok. Byli už tak zvyklí na to, že vládnou prakticky nerušeně, že tuto změnu rozdýchávali jen velmi těžce. Za těch osm let se ve Švédsku pro svobodomyslné lidi hodně změnilo. Systembolaget zůstal, ale byl proměněn na síť velkých supermarketů s alkoholem, kde jsou slušné otvírací hodiny, velký výběr, slušné ceny a zůstal jen ten státní monopol a s ním jdoucí kontrola věku nakupujících a kontrola kvality vylučující metanolové aféry. Stát zlikvidoval monopol SJ na železnici a začal vypisovat výběrová řízení na provozování jednotlivých tratí na objednávku krajů/státu – důsledkem byla rapidní obnova vozového parku. Daně za auta byly podstatně sníženy, v důsledku čehož lidé začali nakupovat dražší – a lepší – auta, takže stát si tak jako tak přišel na své (v důsledku vyšších odvodů DPH), ale lidé jezdili za stejnou cenu lepšími auty. Sociálka začala být kontrolovaná, a pokud se ještě dnes někde stane, že sebere dítě slušné rodině, je to spíš výjimka a když se na ni přijde, je odčiněná. Dříve co stát vzal, to už nevydal, protože se stát přece nikdy nemýlí. Snížily se daně z příjmu a snížily se odvody pro firmy – v důsledku čehož se ve Švédsku dodnes pořád ještě vyrábí. Ne tolik, jako v Německu, ale podařilo se zabránit tomu, co se stalo například v Anglii, kde se takřka celá ekonomika přeorientovala na velmi turbulentní finančnictví, nebo na služby, v nichž jsou naprosto mizerné platové i smluvní podmínky. Liberalizovalo se školství – stát začal podporovat existenci kvalitních soukromých škol (například systém škol zvaný Minervaskolan, který je známý poměrně tvrdými podmínkami, ale kde se žáci opravdu něco naučí) a začal zavádět prvky z Minervaskolan do běžné státní školy. Škola začala postupně opět získávat svou autoritu, kterou za socialistů zcela ztratila.

Švédsko za vlády Aliance získalo velmi dobrou pověst i na mezinárodní aréně. Velmi schopný premiér Fredrik Reinfeldt spolu s ministrem zahraničí Carlem Bildtem (přirovnávaným často k Radosławu Sikorskému) byli spolu s Polskem velmi silnými hráči v baltském regionu, kdy dokázali úspěšně kontrovat ruským snahám o zapuštění kořenů. Švédská vláda posledních osm let silně podporovala běloruskou a ukrajinskou opozici, společná cvičení s vojsky NATO, jakož i společné mise. Dala tak najevo, že se nezalekne ruských provokací, ke kterým dochází v posledních letech dost často – ruské bombardéry či stíhačky se občas prolétnou nad Stockholm a zkoušejí připravenost švédské protivzdušné obrany, ruské lodě z Kaliningradu tu a tam „zabloudí“ do švédských výsostných vod. Zkrátka a dobře, tandem Reinfeldt-Bildt udělal ze Švédska měkkého, socialistického a podporujícího „humanitární pomocí“ kdejakého protizápadního diktátora Švédsko, které umí také ukázat drápy.

Kde se tedy stala chyba? Proč takhle úspěšná vláda nakonec padla? Odpovědi jsou dvě. První je naprosto univerzální a týká se téměř jakékoliv osm let vládnoucí vlády – lid chce změnu. Je jedno, co to stojí, je jedno, jestli vláda vládne dobře nebo ne, spousta lidí, které politika nezajímá, ví, že chce jedno: aby tam „nahoře“ nebyli ti, kteří tam jsou teď. To je bohužel takřka pravidlo a nedá se s tím nic dělat. Dojela na to Dzurindova vláda na Slovensku, dojede na to za rok vláda PO-PSL v Polsku. Dalším důvodem je nezaměstnanost. Kvůli problémům s těžkým průmyslem, který ve Švédsku živil spoustu lidí, a který se postupně přesunul do Číny, přišlo o práci poměrně hodně lidí už za předchozí vlády sociální demokracie (kolem osmi procent v době nástupu Aliance pro Švédsko v roce 2006). Alianci se podařilo podporou malých a středních podniků nezaměstnanost srazit na necelých šest procent, ovšem pouze do roku 2008, než přišla velká krize a s ní nezaměstnanost vyskočila na zhruba 9,5 procenta, kde je (oscilujíc mezi 7 a 9,5 procenty) dodnes. Nezaměstnanost a osekání sociálních dávek zasáhly zejména mladé lidi, kvůli čemuž zhruba sto tisíc Švédů žije v Norsku a šestnáct tisíc v Dánsku. Problém je v tom, že finanční krize znamenala zásadní problém v každé zemi, do které přišla, a to, že se zvýšil počet lidí bez práce, není rozhodně vina žádné konkrétní vlády. Švédské vládě se během celé krize podařilo přinejmenším udržet na uzdě státní rozpočet, Švédsko tak není zadlužené, švédské banky není potřeba sanovat z veřejných peněz a těm, kteří mají práci, dokáže ekonomika zaručit slušné živobytí. Těm, kteří práci nemají dlouhodobě, bohužel nezbylo než jít tam, kde práce je. Otázkou ale je – je to lepší, než aby se stát po uši zadlužil a skončil jako Řecko nebo Španělsko, kde stejně nakonec nezaměstnanost vyletěla vysoko (a dokonce ještě mnohem výše) a kde je ještě k tomu všemu stát po uši v dluzích?

Švédské volby přinesly ještě jedno nepříjemné překvapení. Zhruba 13 procent dostala strana Sverigesdemokraterna (SD), která je projevy i kampaní srovnatelná s německou NPD. Stejná hesla, stejná ideologie, stejné rychlé závěry o všem. Stejně jako v Německu, voliči SD jsou spíše zhrzenými voliči sociální demokracie. Volání po tvrdých trestech, bez ohledu na to, že tvrdé tresty, jak dokazují četné statistiky srovnávající země, kde jsou tresty velmi přísné (například USA) se zeměmi, kde jsou lehčí (Nizozemí, Norsko, Švédsko). Přestože už mnohokrát bylo dokázáno, že je to pravděpodobnost chycení zločince, ne míra trestu, která ovlivňuje bezpečnost v dané zemi, jakož i to, že čím déle je zločinec za mřížemi, tím větší je šance na recidivu, až jednou z basy vyjde – pořád to zabírá. Stejně tak co se týče přistěhovalců – jistě, regulace přistěhovalectví z kulturně nekompatibilních zemí je důležitá, ale SD to žene do extrémů – vadí jim i ti přistěhovalci, kteří jsou zcela integrovaní a pracují – právě proto, že pracují a „berou práci Švédům“. Že Švédi „berou práci“ Norům a že automatizace bere práci více Švédům práci, než všichni imigranti dohromady, to už je tolik nepálí. SD má na švédskou politiku hodně destruktivní vliv. Vzhledem k tomu, že malé politické strany v obou částech spektra jsou natolik vyhraněné, že těžko půjdou do koalice s jednou či druhou velkou stranou, existence silné SD znemožňuje vytvoření většinové vlády jednomu i druhému bloku – s SD totiž ani jeden blok nemluví a nechce uzavírat koalice (SD má tedy podobný vliv na Riksdag, jako KSČM na českou Poslaneckou sněmovnu).

Ještě v noci se mluvilo o možnosti velké koalice, ale rozpory mezi Moderaternou a Sociální demokracií jsou tak velké, že by to nebylo možné. Volby tedy dopadly tak, že Fredrik Reinfeldt odstoupil z čela vlády i své strany a Švédy čekají čtyři roky s menšinovou rudozelenou koalicí. Nezbývá, než Švédům popřát hodně štěstí.