Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smartphony ohrožují svobodu internetu

18. 02. 2014 10:00:59
Když Apple vydal svůj první iPhone, nastala nová éra v mobilní komunikaci, která se pak rozjela naplno s příchodem Androidu. Na co se v jásotu nad technologickými novinkami zapomnělo, bylo, že jejich příchod ohrožuje internet, jak jej známe, více, než NSA, vládní cenzura či nenasytné autorské svazy.

Korporace byly dlouho z internetu celé nesvé. Je to infrastruktura, která umožňuje zákazníkovi až neuvěřitelně lehce hledat alternativy, nedá se příliš omezovat, těžko se na něm dělají monopoly a těžko se uživatel nutí k odběru od konkrétního poskytovatele. Ne, že by se různí vydavatelé s DRM nesnažili, ale pirátství, streamy či různé alternativní služby zatím byly vždy o krok napřed. Vypadalo to, že doba, kterou symbolizovali všemocní poskytovatelé obsahu, kteří výběrem toho, co se odvysílá a toho, co zůstane veřejnosti skryto, skončila. Jenže pak přišel smartphone.

Zatímco internet jako takový se podobá velkoměstu v rozvojovém světě – čili místu, v němž najdeme kromě spousty příležitostí honosné čtvrtě, jakož i nebezpečné slumy se spoustou bídy a nebezpečí – smartphony se svými proprietárními řešeními nás uzavírají do zdánlivého bezpečí a pohodlí obsahu, který musí být předem schválený poskytovatelem operačního systému. Vypadají tím spíše jako gentrifikované nablýskané čtvrti plné hipsterů. Jistě, tímto způsobem telefon stále pokračuje být tím, čím byl odjakživa – čili spotřebním zbožím – ale nemohu si pomoct, dnešní smartphony jsou hardwarově jen zmenšené počítače a tak od nich podvědomě vyžaduji totéž, čili to, že vlastním-li hardware, je čistě na mně, k čemu ten hardware použiji a jak si přeprogramuji jeho software. Bohužel, zejména Apple se svými orwellovskými tendencemi toto znemožňuje ve svých licenčních podmínkách a tak jakkoliv si hrdý „majitel“ iPhonu myslí, že svůj přístroj vlastní, ve skutečnosti nevlastní vůbec nic, kromě práva používat přístroj, za nějž zaplatil tak, jak si přeje výrobce, který zároveň si vyhrazuje právo kdykoliv změnit funkcionalitu dané věci. Dokud to byl pouze Apple, kdo něco takového dělal, stále se ještě dalo jít ke konkurenci – problém je v tom, že se tímto směrem ubírá také Google; a co hůř, i Microsoft.

Windows 8 byl, jak známo, po všech stránkách propadák. Nejde ani tak o nové uživatelské rozhraní, které je pro práci s klávesnicí a myší na počítači, na němž je také třeba pracovat, a nejen „konzumovat obsah“, naprosto tragické, jako spíš o to ostatní. Microsoft se, spolu s novým rozhraním, rozhodl uživatelům vnutit „aplikace“ jak je známe z mobilních zařízení. To by samo o sobě nebyl problém, pokud by Windows zůstaly tak otevřenou platformou, jak jsme je znali z dřívějších verzí a kdokoliv by si mohl napsat svou vlastní dlaždici a standardním, off-line způsobem ji nainstalovat. Místo toho pro nás Steve Ballmer (neukrývám radost nad tím, že již ve své funkci není) přichystal obdobu applovské zlaté klece v podobě aplikací, které kdokoliv programuje, musí dostat do vašeho počítače pouze a jen přes Microsoft Store. Ballmer se ani moc netajil tím, že nové dlaždicové rozhraní má postupně nahradit to klasické – jakož i tím, že by se měly i osobní počítače, po vzoru smartphonů a tabletů, stát pouze chytrými terminály pro vzdálené služby, hezky oddělené tak, aby nebyly vzájemně interoperabilní, aby se nedalo v jejich obsahu vyhledávat žádným centrálním vyhledávačem, zkrátka aby měly korporace, kterým internet vzal vládu nad tím, co si lidé říkají a co si myslí, zase pěkně vše pod kontrolou. Pevně doufám, že to byla jen slepá ulička a že extrémní neúspěch Windows 8, který předčil i do té doby příslovečný neúspěch Windows Vista, ukázal Microsoftu, o co uživatel stojí, a o co ne.

Jistě, stále ještě tu jsou otevřené platformy jako je Linux, jenže má to svá úskalí. Bez ohledu na to, že Ubuntu, Fedora, Linux Mint nebo další distribuce dnes poskytují pohodlné uživatelské rozhraní, a běžný uživatel už terminálové příkazy (téměř) zadávat nemusí, stále je zde ten problém, že jde o platformu široce ignorovanou komerčními vydavateli. Nejde jen o to, že na Linuxu nefunguje většina her, ale hlavně o to, že Linux postrádá software jako MS Office (a otevřené alternativy nejsou alternativy – nefungují tam VBA makra), AutoCad, programy v Adobe Master Collection a podobně. Jinými slovy, pokud si bude uživatel stůj co stůj chtít nechat svůj počítač a svá data pod svou vlastní kontrolou, bude ho to stát čím dál tím více práce, a co hůř, bude v podstatě vydán na milost a nemilost budoucích Ballmerů, kteří mu budou chtít sebrat právo rozhodovat, co se svým počítačem udělá. Pozice, jakou na trhu Microsoft s Windows má, mu totiž dává možnost do značné míry přinutit výrobce komerčního softwaru pracovat s operačním systémem, na který MS ukáže – je až příliš jednoduché implementovat do nové verze operačního systému novou verzi čehosi, co se pro starší verze už vyvíjet nebude – jako to bylo svého času s DirectX 10 u Windows Vista.

Smartphony jsou pro různé nepřátele svobodného šíření informací darem z nebes. Dá se skrze ně výborně implementovat DRM, protože díky multiplatformním aplikacím DRM už pro uživatele neznamená takové nepohodlí jako dříve, a přesto si poskytovatel zachová výlučnou kontrolu nad tím, co vlastníte, tedy pardon, co používáte. Protože mají jednotlivé aplikace uzavřený kód a jsou přístupné jen skrze distribuční kanál, jaký si dohodl vývojář s provozovatelem operačního systému (Apple AppStore, Google Play, Microsoft Store), je až příliš jednoduché znemožnit zobrazení obsahu z jiné, než provozovatelem vydávané aplikace.

Není tak dávno doba, co Amazon stáhl ze čteček Kindle Orwellův 1984 (údajně kvůli autorským právům), a co se – samozřejmě kvůli jasné symbolice – spustil obrovský povyk, který skončil vrácením 1984 do nabídky; nicméně pachuť zůstala. Od té doby bezpečně víme, že knihy, které si „koupíme“, ve skutečnosti ani nevlastníme a Amazon nám je může kdykoliv vzít.

Tato budoucnost, ve které je zkroceno nejdemokratičtější médium všech dob, umožňující širokým vrstvám publikovat cokoliv se jim zamane – a hlavně takové myšlenky efektivně šířit – je výrazně nebezpečnější, než jakékoliv špehování ze strany NSA. Je přinejmenším zarážející, kolika lidem to nevadí – a s jakou radostí mění informační svobodu za možnost rejdit prstem po obrazovce a „vlastnit“ moderní přístroje, které ve skutečnosti ani nevlastní. Bohužel, díky těmto lidem korporace dostaly fantastickou možnost zabít to, co udělalo internet internetem – lidovou tvořivost, chuť na vlastní pěst programovat, upravovat si věci podle sebe a vylepšovat to, co výrobce nabídl. Možná se ani nenadějeme a svobodný internet se stane tím, čím byl na začátku – nekomerční sítí stránek různých geeků, na níž je opravdu zajímavého obsahu jen velmi málo.

Autor: Andrej Ruščák | úterý 18.2.2014 10:00 | karma článku: 19.44 | přečteno: 1314x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3299 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4703 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18697 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Fikáček

Supratekutá Schrödingerova kočka

Znáte Schrödingerovu kočku, která je současně živá i mrtvá? Je to vděčný fyzikální příklad. Není ale nesmyslný? Kvantové efekty totiž už od velikosti velkých molekul mizí. Ale jedna možnost, jak získat kvantovou kočku existuje.

25.9.2017 v 9:06 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 495 | Diskuse

Dana Tenzler

Jak bude vypadat srážka naší Galaxie s galaxií v Andromedě?

Co uvidí naši potomci na nočním nebi? Uvidí vůbec něco, co srážku prozradí? Poškodí je střet s galaxií v Andromedě? (délka blogu 3 min.)

25.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.00 | Přečteno: 416 | Diskuse

Dana Tenzler

Těžba nerostů na asteroidech – sen nebo realita?

Pod pojmem asteroid si jistě většina z nás vybaví hrozivého obra, schopného jedním úderem vyhladit většinu naší civilizace. Některé asteroidy by ale mohly být opakem. Mohly by se zasloužit o náš blahobyt. (délka blogu 5 min.)

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.83 | Přečteno: 428 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii.- 4. „Šialene dlhý“ vek Zeme ako dôsledok ďalších metód

Po rozbore metódy rádioaktívneho uhlíka pristúpime k ďalším dvom metódam - draslík-argón a urán-olovo, na stanovovanie veku od miliónov až po miliardy rokov. Preskúmame polemiku okolo datovania hory Sv.Heleny.

20.9.2017 v 17:14 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 215 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii. – 3. Problémy a pochybnosti o rádiouhlíkovej metóde

V predchádzajúcom článku sme stručne zopakovali a zhodnotili metódu rádioaktívneho uhlíka pri určovaní veku v geochronológii. Aké sú teda konkrétne pochybnosti o tejto metóde?

19.9.2017 v 21:13 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 264 |
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5748

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.