Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

TGM: První prezident, nebo občanský monarcha?

18. 10. 2013 10:00:00
Na rozdíl od jeho nechvalně proslulého následovníka bych měl, i coby monarchista, Tomáše Garriguea Masaryka ve velké úctě i kdyby neexistoval onen vpravdě orientální zákon, tvrdící, že se zasloužil o stát. TGM se stal prezidentem za velmi pohnutých okolností a jsem přesvědčen o tom, že první Československá republika držela pouze a jen díky němu. V momentě, kdy z úřadu odešel, sen skončil. Likvidace státu už pak byla jen otázkou času.

Současná česká, a potažmo i československá Ústava z roku 1920 dává prezidentovi roli odpovídající povaze parlamentní demokracie, tedy ústavně slabou, leč vysoce reprezentativní roli. Taková pozice prezidenta byla převzata z konstituční monarchie, kde rolí monarchy je především být politicky neutrální, morální autoritou pro celý národ, se kterou se může identifikovat kdokoliv bez ohledu na své politické názory. Problém je v tom, že u volených prezidentů toto nefunguje, nikdy to nefungovalo a fungovat nemůže, protože prezident z titulu své volby společnost spíše rozděluje, než aby ji sjednocoval – a málokdy se stane, že je prezidentem více než takových 55 procent voličů (nemluvě o nevoličích). To dělá z prezidentského úřadu úřad přebytečný, neboť se dubluje s postem předsedy vlády a Senátu – prezident, podobně jako Senát, má minimálně podle české Ústavy funkci vracet návrhy do Polsanecké sněmovny. Dovolím si tvrdit, že jak TGM, tak Václav Havel, byli, a to oba dva, výjimečnými prezidenty a mohli se dostat na svůj post proto, že nebyli standardně zvoleni, ale vyneseni okolnostmi doby. Oba zároveň svým způsobem kopírovali funkci konstitučního monarchy – snažili se být především svědomím vlastního národa a chápali svou funkci jako osvětovou: učit občany morálce a demokratickým hodnotám.

Dějiny české republikánské demokracie jsou poměrně krátké, ovšem jen těžko si nevšimnout, že kdykoliv měli hlavní slovo v tom, kdo bude prezidentem, občané, a to ať už přímou volbou, nebo volbou skrze zástupce v Parlamentu, dopadlo to tragédií. Edvard Beneš, Václav Klaus a Miloš Zeman jsou, byť každý trochu jinak, ztělesněním těch nejhorších lidských pudů, jaké ta či ona část společnosti je schopna ze sebe vydat. Nedělám si iluze, že příští prezident, bude-li nějaký, bude podobně špatný, ne-li horší, než ten současný (byť si to lze jen těžko představit).

Pokud jde o symbolickou rovinu, TGM se příliš nevzdálil královské roli; byl velmi noblesní osobou, jezdil na koni, stal se symbolem státu a morálním vzorem, opíral se o osobní autoritu mnohem více, než o autoritu prezidentského úřadu a skrze tuto autoritu prosazoval svou moc. Výkon jeho moci byl dost podobný stylu vládnutí odstoupivší královny nizozemské, Jejího královského veličenstva Beatrix, která, podobně jako TGM a v rozporu se svou pozicí coby čistě reprezentativní, využila několikrát své osobní autority k prosazení své vůle proti Parlamentu. Přijmout takovou roli nebyl pro prezidenta Masaryka to až takový problém, neboť jak (ne)známo, většina občanů republiku nechtěla a akceptovala ji ne proto, že by byli přesvědčenými republikány, kteří rozuměli roli voleného prezidenta, ale proto, že jim po vítězství Dohody v první světové válce moc jiného nezbylo. Tito lidé se pak obraceli na prezidenta Masaryka jako svým způsobem na pokračovatele císařské a královské linie a vznik Československa chápali spíše jako osamostatnění se od Vídně, než coby zásadní změnu ústavního systému. Stručně řečeno: viděl-li prezident Masaryk, že národ jej vidí jako monarchu-tatíčka, nebyl až takový problém se takové roli přizpůsobit.

Jsem přesvědčen o tom, že každý politický národ potřebuje ke svému slušnému fungování nadčasovou hodnotu, k níž by se mohl upínat, jako k věci neměnné. Tradici, monarchu, velmi těžko měnitelnou ústavu (dobrý příklad: Dánsko), ideálně pak vše dohromady. Něco, co by dávalo státu vyšší legitimitu, než jen prosté volby. Je mi jasné, že mluvit o tomhle v zemi, kde se na nemateriální hodnoty příliš nedbá, je obtížné, ale bez toho to opravdu nejde. Člověk není robot, lidská duše potřebuje rituály, potřebuje mít se o co opřít. Současná Česká republika mu něco takového zajistit nemůže – v čele státu je narcistický opilec, Ústava je amatérská práce, ústavní tradice jsou zesměšňovány, a to nejen Milošem Zemanem (vzpomeňme si na páně Klausovo pošklebování se duchu zákona) a Ústava se dá měnit jako trhací kalendář (třípětinová ústavní většina opravdu není dost). Stát nemá žádný mravní imperativ, nemá žádný cíl, k němuž by chtěl směřovat; čemu by bylo veškeré politické hašteření podřízeno. Tím ten stát ztrácí svůj smysl – stane-li se pouze technokratickým nástrojem na přerozdělování daní tak či onak, je degradován do pozice, v níž nemůže dát svým občanům žádnou vyšší hodnotu. Řečeno na rovinu – zanikla-li by Česká republika a její území by se stalo součástí jiného státu, tak byl-li by ten jiný stát také liberální parlamentní demokracií, a garantoval-li by jazykovou autonomii, nezměnilo by se pro občany vůbec nic.

Jak říkal prezident Masaryk – naše současná krize je krizí mravní. Chceme-li zlepšit poměry v zemi, nemůžeme jinak, než dát státu nějaký vyšší smysl. Bohužel, je to v přímém rozporu s volebními preferencemi, které poukazují na to, že voliči chtějí dát moc subjektům, které nejenže žádný vyšší smysl nechtějí, ale které se systematicky starají o likvidaci jakýchkoliv jeho pozůstatků, které v zemi navzdory pohnuté historii ještě zbyly.

Autor: Andrej Ruščák | pátek 18.10.2013 10:00 | karma článku: 20.50 | přečteno: 1052x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3299 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4703 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18697 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (V): Proč si Brusel na kvótách tolik zakládá

Přerozdělování a kvóty jsou nejvlastnějším vyjádřením duše evropského levicově-pokrokářského, byrokratického centralismu. / Pátý díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

26.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Vávra

Husiti a islamisti - paralela sociologicko historická

Ptáte se co chci srovnávat? Ano, čtete správně - husity s islamistickým terorem. Je tu jen jeden jediný rozdíl. 600 let

26.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 319 | Diskuse

Michal Loukota

Je inkluze ideologický projekt?

Podle ODS ano, v kritice inkluze se pak zvláště angažuje Václav Klaus ml. Tento názor nesdílím, i když vnímám problémy, které přináší.

26.9.2017 v 17:18 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 286 | Diskuse

Přemysl Čech

O třetím výročí snahy zničit Rusko za pomoci myší..

EU dělá opravdu často slavná rozhodnutí, třeba to, že právě před třemi roky zakázalo české firmě vyvážet do Ruska naše sofistikované pasti na myši, krysy a potkány nejspíše v domnění, že tito hlodavci ji pomohou tu zem vyhladovět.

26.9.2017 v 14:59 | Karma článku: 26.12 | Přečteno: 453 | Diskuse

Karel Pavlíček

Samizdat III.: Svět jak má být, skončil v roce 1914 na sv. Annu

Teoreticky by nás lidé ve vedení společnosti za naše daně měli chránit před nebezpečím, tihle nás okrádají, předhazují nás lobbistickým skupinám, oligarchům s jejich subvencemi a dotacemi, tisknou peníze a zadlužují nenarozené

26.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5748

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.