Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Domácí kvalita aneb největší marketingový podvod v potravinářství

23. 05. 2013 10:30:00
Jistě to znáte také – jídlo, jehož kvalita je podepřena pouze argumentem, že bylo vyprodukováno v té zemi, kde se zrovna nacházíte. Je to česká kvalita, no nekupte to! Dobre, bo polskie, říkají v Polsku – a v Norsku se vlaječka lepí na cokoliv, co se má lépe prodávat. Občas si říkám, že podobná strategie může zafungovat jen na člověka, který z rodné vísky či rodného města nevystrčil nos.

Jedním z mých koníčků je to, co bych nazval potravinovou turistikou. Když už někde jsem, zkouším místní potraviny a pak to, co mi chutná, si vozím domů. Nevěřím příliš oficiálním distributorům pro jiné trhy, protože často pak daná potravina není zcela totožná s originálem. Všude jsem se ale setkal s obchody plnými hrdých hesel typu „je to dobré, protože je to místní“. Podobný argument předpokládá pravdivost tvrzení, že místo původu má (příznivý) vliv na kvalitu celé škály potravin, nicméně z mé praxe vyplývá, že taková situace je naprosto nemožná.

Norský spotřebitel tak žije v bludu, že není lepších sýrů, nežli Norsk Gulost, Norvegia či Jarlsberg; jeho švédský kolega pak nedá dopustit na kvalitu domácího mléka (které kvalitou i chutí má co dohánět mléko dánské – pravděpodobně nejlepší, jaké jsem kdy zatím měl) a dánský spotřebitel si kupuje pravé „nejlepší“ dánské párky, které se chutí nevyrovnají těm norským. Podobný kolotoč funguje mezi státy střední Evropy, Beneluxem či v dalších podobných regionech. Upřímně se divím, proč se zatím ještě častěji neobjevují obchody zaměřené přímo na kvalitu a nedodávají to nejlepší ze všech trhů.

Jistě, takový obchod by byl drahý, ale i takový si své klienty najde – příkladem budiž polský řetězec Alma, který je sice velmi drahý, ale kde se dají sehnat originální delikatesy z celého světa, a v němž jsem nikdy neměl pocit, že jsem tam sám. Naopak, v Krakově, kde jsem bydlel, byly oba dva, co tam jsou, často velmi plné zákazníků. Proč se týž model nemůže osvědčit i jinde?

Poslední dobou se nestačím divit článkům, které snad musejí být PR českých výrobců potravin, kritizujících vše, co pochází z Polska. Pravda, ještě jsem v českých obchodech nikde neviděl ani klobásy, sýry či šunky srovnatelné kvality s těmi z polské Biedronky, o luxusní značce Krakowski Kredens ani nemluvě, ale namlouvat spotřebiteli, že zachrání život sobě i svým dětem jedině tak, že bude kupovat pouze české potraviny, mi přijde jako nemravné. Slovy pana Jirotky – rád bych viděl toho smělce, který by se odvážil tvrdit, že taková Bronowicka, Wiejska nebo Krakowska Luksusowa klobása je horší, než nejlepší klobása na českém trhu, či že Polędwica Sopocka je horší, nežli nejlepší česká šunka na trhu.

Pokud jde o kvalitní české potraviny, které stojí za to vyvážet pod známkou skutečné kvality, jmenoval bych věci, o kterých mi přijde, že většina domácích ani neví, že by si jich měla vážit. Jde například o tvarohy, sýr Lučinu, hrubou a polohrubou mouku, máslo (pokud samozřejmě mluvíme o těch nejlepších na trhu, ne o polonáhražky z horších obchodů), či pak už hotové cukrářské výrobky. Podle mého názoru jsou toto produkty, které se vyplatí, pokud jde o kvalitu, dovážet z Česka a pouze z Česka. Nálepka typu „jedinečná česká kvalita“ na jakémkoliv jiném potravinářském produktu mi přijde bezmála jako rouhání.

Netýká se to ovšem zdaleka jen České republiky – podobně se nemohu přestat divit nad tím, jak se někdo může chlubit původem skotského lososa, německé goudy, norského brie či slovenského uheráku.

Je opravdu běžný spotřebitel tak hloupý aby věřil, že cokoliv, co se vyprodukuje u něj „doma“ je nejlepší na světě? Jestli ano, pak se není čemu divit, vidíme-li bující izolacionismus, protekcionismus a odpor k mezinárodnímu obchodu. Jenže pak je nabíledni otázka, zda jde spotřebiteli o to, aby jedl dobře, či o to, aby jedl „národně“.

Autor: Andrej Ruščák | čtvrtek 23.5.2013 10:30 | karma článku: 25.82 | přečteno: 1962x

Další články blogera

Andrej Ruščák

Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne

Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.

9.6.2017 v 10:44 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 3299 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Andrej Ruščák

Macronovo volání po reformě aneb jak vznikají české fake news

Emmanuel Macron prohlásil, že chce omezení pro vyslané pracovníky, aby nedělali nekalou konkurenci v zemi, kde pracují. Česká média to nepochopila a vytvořila fámu ve stylu „Macron nás ve Francii nechce“. Jenže to jsou fake news.

26.5.2017 v 16:08 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 4703 | Diskuse

Andrej Ruščák

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

Jsem naprosto pobouřen implikací ČSSD, že měsíční plat nad 50 tisíc hrubého znamená „bohatství“; ČSSD evidentně neví, jaké jsou v Praze cenové poměry. Návrh reformy se nedá chápat jinak, než jako válka vyhlášená Praze a Pražanům.

1.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 47.50 | Přečteno: 18697 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Zdeněk Hřib

Návrh samosprávných zdravotních pojišťoven

Ve zdravotnictví se tento rok utratí 277 miliard korun z veřejného zdravotního pojištění. Aktuálně jsou však zdravotní pojišťovny řízeny úředníky, kteří nemají žádnou skutečnou odpovědnost a ani žádný důvod vycházet lidem vstříc.

26.9.2017 v 18:10 | Karma článku: 4.93 | Přečteno: 98 | Diskuse

Tomáš Flaška

Rozpočet na rok 2018 je zase jen blamáž

Je to marný, je to marný, je to marný. Tak by se dalo asi označit vytvoření rozpočtu na rok 2018. Jednou si natlučeme ústa. Ale to už dnešní agrobaroni a oranžoví slibovači budou dávno od válu.

26.9.2017 v 11:38 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 1360 | Diskuse

Mikulas Splitek

O strachu při investování

„Když koupím nějakou akcii, popadne mě takový strach,“ svěřil se mi kamarád. A pokračoval: „A pokud padá, začnu se bát ještě víc. Snad proto prodávám v ten nejméně vhodný okamžik. Myslíš, že si ztráty způsobuju vlastním strachem?"

26.9.2017 v 10:20 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 220 | Diskuse

Josef Barta

Co ještě patří Čechům, kteří v ČR žijí?

Chlubit se cizím peřím jde hlavně našim politikům a vládě. Hrdě prohlašují „naše“ firmy, banky, sportovci atd. Kde je ale pravda? České peníze inkasují banky patřící zahraničnímu kapitálu, firmy patří zahraničním vlastníkům.

25.9.2017 v 14:30 | Karma článku: 38.03 | Přečteno: 1882 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

Naše vládnoucí banda vede Česko do pekla řeckého bankrotu

Vládnoucí Sobotkova koalice „Bratrstva kočičí pracky“ v posledních křečích předvolebního boje jde řeckou cestou a rozhazuje peníze z prošustrované státní kasy.

23.9.2017 v 13:47 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 1487 | Diskuse
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5748

Expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku - LLM z evropského práva z Univerzity v Maastrichtu a MA z evropských studií z Jagellonské univerzity.

***



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.