Andrej Ruščák
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Andrej Ruščák
Co pořád vede lidi k vytváření nových, či držení starých tabu?
Říká se, že opakovat tutéž činnost znovu a znovu a očekávat různé výsledky je známkou šílenství. Co jiného, než šílenství, tedy vede lidi k tomu, aby znovu a znovu zkoušeli mladé držet různými tabu s očekáváním, že nebudou-li o neřesti vědět, stanou se slušnými a zodpovědnými lidmi?
Andrej Ruščák
Český sofistikovaný, leč o to nebezpečnější fašismus
Když se dívám, jak česká média sledují tuto extremistickou hrozbu, mám pocit, že jsem v Polsku. Nemluví totiž zpravidla o ničem jiném, než o holohlavých agresorech – což je velmi palčivým problémem právě u našich severních sousedů, leč nikoliv v Česku. Fašistické myšlenky v Česku jsou totiž mnohem sofistikovanější, rozšířenější a co hůř, tak nějak „fašističtější“.
Andrej Ruščák
Barnehagestat aneb pravá tvář skandinávského sociálního státu
Mezi českou levicí se víceméně zažilo poukazovat na Skandinávii, coby vzor toho, jak má sociálně demokratická politika vypadat. Nic proti tomu, ale obávám se, že kdyby typický volič ČSSD věděl, co by to pro něj znamenalo, byl by velmi ostře proti.
Andrej Ruščák
Přišel čas na emancipaci mužů?
Ženy zaznamenaly přinejmenším v západním světě během dvacátého století fenomenální úspěch – podařilo se jim se emancipovat. Ne od mužů, jak si hodně lidí myslí, ale od zastaralého patriarchálního řádu, který je degradoval do pozice slepice domácí. Starý patriarchální model ovšem nedegradoval pouze ženy – degradoval i muže. Do pozice otroka, jehož jedinou rolí je držet „řád“ i navzdory svému životu.
Andrej Ruščák
Nespokojenost v Česku na nesprávném místě
Česká společnost se před volbami silně polarizuje a radikalizuje – často údajně z materiálních důvodů. Přitom to je právě jedna z věcí, která v Česku zpravidla funguje dobře. Skutečné problémy, které zemi hrozí, naopak nechávají mnoho lidí chladných. Otázka je – proč?
Andrej Ruščák
Bude zaveden Zákon na ochranu češství?
Jakkoliv bych označil Mustafu Kemala Atatürka za mého nejoblíbenějšího diktátora dvacátého století (měl-li bych si jednoho vybrat), jedna věc se jeho myšlenkovým následovníkům nepovedla docela určitě – v roce 2005 schválený kontroverzní Zákon na ochranu turectví - čl. 301 TZ. Pod něj se totiž dá schovat naprosto všechno. S velkou obavou sleduji rostoucí národní šovinismus v české společnosti a začínám mít obavu, zda se nepropracujeme k něčemu podobnému. Našlápnuto máme dobře.
Andrej Ruščák
Dobojováno jest – máme vládu!
Koaliční vyjednávání skončila asi nejlepším možným výsledkem, k jakému mohlo po těchto volbách dojít. Malé strany si něco vykřičely a zavázaly se k tomu, že dále (snad) příliš vládě škodit nebudou. Seznamte se, vzniká menšinová pravicová modro-modrá vláda Høyre a Fremskrittspartiet.
Andrej Ruščák
Nepsaná pravidla nejsou k ničemu, pane prezidente
Miloš Zeman se (mimo jiné) nechvalně proslavil tím, že veřejně dehonestoval ústavní zvyklosti a tím, že obhajuje, jak sám říká, „extenzivní výklad“ Ústavy. Pojďme se tedy podívat na to, co nepsaná pravidla znamenají pro kvalitu politického systému a demokracie jako takové.
Andrej Ruščák
O Romech v Norsku, aneb problematické soužití i na Severu
V létě roku 2012 objevili rumunští Romové Norsko. Přijelo jich několik tisíc najednou a rozdělali v Oslo dva velké tábory. Jeden v parku u kostela v městské části Sofienberg a jeden v lese u oblíbeného výletního jezera Sognsvann. Tím započala kapitola norských zkušeností s Romy.
Andrej Ruščák
Zapomenuté řemeslo pašerácké aneb Välkommen till Strömstad
O tom, jak EU mění naše zvyky, dobře vypovídá překvapení vykazované našimi evropskými přáteli, když nás v Norsku navštíví. Ti starší, pocházejí-li z východní strany bývalé železné opony, si matně připomínají své pašerácké zážitky z dob komunismu a ti mladší či ti západní vůbec nevědí, oč jde. Přitom švédský Strömstad je evropský fenomén – celé město, které na pašeráctví přímo stojí.
Andrej Ruščák
Česká média o norských volbách lhala. O čem budou lhát příště?
Všechna česká média popsala situaci v Norsku bez jakékoliv invence pouze tak, jak ji prezentovala špatně napsaná zpráva ČTK. ČT se alespoň snažila nedémonizovat příliš Stranu pokroku, server iDnes ovšem předvedl, jak se novinařina dělat nemá.
Andrej Ruščák
Je po volbách, pocity jsou ovšem smíšené
Norský volební systém způsobil, že jsou téměř samí vítězové a jen málo opravdu poražených. Tato skutečnost bude teď silně komplikovat povolební vyjednávání – a zároveň ukazuje na největší slabinu poměrného volebního systému. Malé strany mají příliš mnoho moci.
Andrej Ruščák
Kulturní obohacení přistěhovalectvím, aneb není vždy tak zle
Naše městečko má i se všemi přilehlými vískami (dohromady tvořící jednu obec) 45 tisíc obyvatel, přesto se z něj stává díky evropským přistěhovalcům takové „Little Big Apple“.
Andrej Ruščák
Poslední prezident?
Prezidenti novodobé České republiky jakoby byli každý zvlášť slabším odvarem svých předchůdců z počátku českého republikánství. Havel jako stín Masarykův, Klaus jako stín Benešův a Zeman jako stín – však čtenář jistě ví, čí. Alespoň že první dámou není žádná žena „kvalit“ soudružky milostpaní Marty. V devadesátých letech jsme si mysleli, že za selhání z let 1938 a 1948 mohly především vnější události, jichž se naše české země staly obětí – jenže tentokrát se nelze na nic vymlouvat, za vše, co jsme si nadrobili, si můžeme jen a jen sami. Naše nynější krize nám ukazuje, že problém není v konkrétních lidech, jako spíš v systému. Jak by nebyl – když je naše republika postavena z gruntu na historické lži.
Andrej Ruščák
Mýto na norský způsob, aneb netransparentní zakázky i na Severu
Mnoho Norů se shodlo na tom, že systém zvaný AutoPass je jeden velký podvod na občanově peněžence i před tím, než se přišlo na to, že běžně náklady na „správu“ mýta stanoví téměř vždy více než 50 % ceny, kterou musí řidiči platit. Poté, co se po Zemanově puči na MDČR začalo nahlas uvažovat o zavedení podobného systému, nezbývá mi, než seznámit čtenáře s tím, jak funguje takové mýtné i v zemi, která je podle všech kritérií daleko méně zkorumpovaná, než je Česká republika. Laskavý čtenář si jistě domyslí, k čemu by to v luzích českých vedlo.
Andrej Ruščák
Podivné priority aneb proč stát podporuje umělce a sportovce?
Jak bylo již mnohokrát řečeno, stát je správcem našich peněz, které jsme dobrovolně odevzdali na hladký chod společnosti. Tolik teorie. V praxi víme, že se státní peníze vyhazují zbytečně horem dolem – a to všude, i zde v Norsku – a zároveň si stát vybírá, které daňové poplatníky má radši, než jiné. Klíč je občas trochu podivný, zejména co se týče podpory té části obyvatelstva, která nepřispívá státu materiálně.
Andrej Ruščák
Porody v Norsku aneb inspirace pro české porodnictví
Jakkoliv by se mohlo norské zdravotnictví od českého lecčemus přiučit, v případě porodnictví je to přesně naopak – to norské je natolik kvalitní, že si nemohu uvědomit jediný detail, který by mi na zkušenosti z porodnice vadil.
Andrej Ruščák
Ochrana dětí na internetu – mýty a skutečnosti
Dá se říci, že většině zodpovědných rodičů jde především o to, aby se z jejich dětí stali samostatně myslící jedinci, kteří se dokáží bránit manipulaci a kteří si najdou a udrží své vlastní hodnoty. Od té doby, co děti mají masově k dispozici internet, se vedou debaty o tom, jak děti na něm chránit, aby nedošly nějaké újmě. Je potřeba děti chránit, a pokud ano, jak to udělat, aby vyrostly do sebevědomých a nemanipulovatelných dospělých lidí?
Andrej Ruščák
Nevinní se kontroly bát nemusí?
Ačkoliv to podle reakce Spojených států tak nevypadá, Edward Snowden vlastně neudělal žádný významný únik. Pouze potvrdil, že to, o čem se už nějakou dobu spekulovalo, je pravda. Naskýtá se otázka – má se občan státního dohledu bát, když už o jeho existenci ví?
Andrej Ruščák
Stoltenberg taxikářem? Výsměch běžnému voliči
Svět obletěla zpráva, že premiér Jens Stoltenberg se v rámci volební kampaně rozhodl „ukázat se jako obyčejný člověk“ a vozit lidi taxíkem po Oslo. Pomiňme, že nemá (drahou) taxikářskou licenci a podívejme se na to, co za jeho zoufalým krokem stojí.
Andrej Ruščák
Novinářská nálepka xenofoba – jak málo stačí?
V předchozích článcích jsem se věnoval norským parlamentním stranám, a protože norské volby komentují i mnohá světová média (až bude po nich, určitě se přidá i iDnes), nemohu se přestat podivovat nad tím, jak pár levicových aktivistů dokázalo zmást tiskové agentury po celém světě. Tak nějak se stalo, že máme v Norsku stranu údajných xenofobů, která je zároveň nejpopulárnější politickou stranou mezi pracujícími přistěhovalci.
Andrej Ruščák
Koncesionářské poplatky – manipulace občanem za jeho peníze?
Zde v Norsku je před parlamentními volbami a jedním ze žhavých témat jsou koncesionářské poplatky. Opoziční liberální Strana pokroku je chce kompletně zrušit a silně rozbujelou státní televizní a rozhlasovou společnost NRK privatizovat – vládní sociální demokracie je chce zachovat a průběžně navyšovat. Jakkoliv se jejich zrušení nejspíš nepodaří, nápad to není špatný – a to i pro jiné země, než Norsko.
Andrej Ruščák
Polsko na dějinném rozcestí
Polskou politiku a vývoj polské společnosti sleduji už dlouho – sám polsky mluvím, v Polsku jsem žil několik let i manželku mám Polku, takže je to poměrně přirozené. Ještě nikdy jsem ovšem neměl najednou tolik důvodů k optimismu, jakož i k vážným obavám, jako je tomu nyní.
Andrej Ruščák
Lidice jako zrcadlo pokrytectví
Masakr v Lidicích byl nesporně tragédií a nacisté, kteří ho způsobili, byli zločinci zasluhující nejvyšší možné tresty – o tom není sporu. Pustím se do poněkud kontroverzního tématu, ale soudím, že takováto úvaha měla už dávno zaznít. Lidice totiž kromě bolesti obětí ztělesňují ještě jedno – pokrytectví západních vítězných mocností, zejména Velké Británie a Francie – ale i jedno velké pokrytectví české.
Andrej Ruščák
Funkční multikulturalismus? Žádný problém.
Multikulturní společnost samozřejmě možná i funkční je (dokonce je žádoucí), ovšem taková společnost je zpravidla daleka ideálům lidí, kteří se označují jako multikulturní aktivisté. Tito aktivisté a další lidé ražení (neo)marxistického totiž tento pojem zprofanovali přesně podle Orwellova hesla, že válka je mír a mír je válka.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
